Obsahy(1)
Dokumentární koláž o proměnách génia loci historického centra města. Praha a s ní často zmiňovaný génius loci – nebo-li duch místa. Tvoří jej pouze významné historické objekty, události či osobnosti, které se do historie „srdce Evropy“ nesmazatelně zapsaly? Velkou měrou jej měnila i každodennost. Ale jak pokračuje vývoj v centru města, které vyrostlo na stupních kotliny formované Vltavou a je zároveň přirozeným zeměpisným středem i duchovním vyvrcholením své země. Dá se vytušit, že paralela změn v Praze je jakousi paralelou změn naší společnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Zklamání úměrné očekávání. Miluju Prahu, tu starobylou i tu novou i tu úplně špinavou, zaplivanou a pochcanou. Ale většinu lidí vystupujících v tomhle dokumentu bych asi za přátele mít nechtěl. Hodina plků o tom co bylo a co je teď, ovšem bez jakékoliv myšlenky, jen s tím zoufáním, že je to jiné. Záběry nebyly úplně špatné, ale hodnocení ponižuju o zmrvení tak vděčného námětu. Nenapadlo by mě, že dokument s názvem "Mizející Praha" jde udělat tak špatně. Jediným plusem byla jedna vskutku horrorová věta takové té paní co koukala do rohu a hrozně pomalu a zbytečně hovořila (teda až na tu větu): "...hodně dětí tady zmizelo vocuď...". No já jsem přesvědčený, že ta paní o těch zmizeních ví víc než uvedla.... ()
...jsem rodilý pražák... cca čtyřicet let jsem bydlela u Kampy na nábřeží... pamatuji se, když v sedmdesátých letech bylo člověku zle, stačilo se jít projít po Kampě, přejít Karlův most tam a zpátky a bylo zase skvěle... dneska si už neumíme představit, jaké to bylo, když za každého počasí, ve dne v noci šel člověk po Karlově mostě sám... nikde žádní lidé... ...nádherná byla ranní svítání, kdy člověk mohl vnímat génia loci sám, na místech staré Prahy... nebyl to prázdný pojem, ale velmi konkrétní pocit přátelské přítomnosti... domy byly omlácené, ale všichni jsme se znali, zdravili se a probírali život... chodili pro horké rohlíky do Malostranské pekárny a přáli si pěkný den... duch Prahy, té staré Prahy byl přítomen a spojoval nás v živou komunitu... ...odstěhovala jsem se... čeští sousedé zmizeli, místo toho potkáváme nové majitele domů, zdraví se rusky a německy, mraky turistů, fasády sice barevné, ale ten známý přítel, přítel Praha zmizel... a tento film je o tom... ..se smutkem díky... ()
Masová turistika je mor, který nám v Praze exemplárně dokazuje, jakou smrtící nákazu představuje pro genia loci. Ten je pak nutno pracně hledat v časných ranních hodinách, než turistický kýčovitý jarmark započne svůj previdelný rej. "Co zůstane pro naše děti? Kdo ví?". Jediné, co mě v tomto "smutném" dokumentu kapku pobavilo, bylo vyjádření zaměstnanců židovského muzea: "Dneska je to samej luxus a nedostupný ceny". Nu pravda pravdoucí, on i vstup do jejich muzea stojí pěkné 3 stovky. ()
A jéje. Koukám, že to tu zase téměř ovládli takoví ti "Proč za něco bojovat? My jsme malí páni, stejně ničemu nepomůžeme, nic nezměníme, aneb komu to stojí za námahu, ať se každý stará o sebe". Někdo tady prostě nepochopil, že to vzpomínání na doby dokonce ne tak dávné (v dobrém se tu vzpomínalo třeba i na 60.léta) nemělo za cíl vzbudit lítost nad pár zbývajícími důchodci na Praze 1, ale ukázat, že centrum Prahy mělo nějaký život, nějakou atmosféru, kterou vytvářeli její obyvatelé (je logické, že nejlépe to jde ukázat právě za pomoci historiků a pamětníků). A dokument poukazoval na to, že se to z centra vytrácí. Že se to děje všude na světě? Že to k současnému světu patří? A říká vám něco slovo "Alfama"? Viděli jste někdy život v centru Madridu, Říma nebo Paříže? To je totiž jiný kafe... ()
Celkem vydařený dokument o bydlení v centru Prahy; občas meandrující do lehké nudy, zvlášť v pasážích, kde se rozsáhle vyjadřují "obyčejní lidé". Ale přináší klidné, nehysterické pohledy na vývoj historického města, zvlášť ve vystoupení intelektuálních protagonistů. Trochu jsem postrádal jasnější myšlenku celku ze strany autora. ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Reklama