Moon

Ecpliptis lunae. Měsíční a náměsíčná sonáta, v níž některé pasáže znějí falešně a jiné zůstavají skryté ve stínu, aby se v závěru vynořily se smrští otázek. Komorní individualistické drama jednotlivce, které přes vizuální a tematické podobnosti stojí nekonečně daleko od Sunshine. Nepálí, nehřeje, ale něčím je ten jemný svit uhrančivý. Snad, že lidskými emocemi, úsměvy a slzami tu plýtvá robot, snad napětím, které si nenápadně sedá za zátylek, snad tím, že lidské jáství je nečekaně amorfní kategorie. (26.10.2009)

Moon je filmem post-humanistickým; temnou apokalyptickou vizí odlidštěného světa, v němž člověk nenávratně zmizel ve skafandru (viz plakáty) a humanistický mýtus na smetišti. Pozná se to podle převahy kyberpunkových otázek zasazených do jinak druhotných scifistických rekvizit. Prvním tématem filmu je vztah člověka a stroje, zahrnující teoreticko-technické prognózy další fáze lidské existence vzhledem k pokrokům vědy a technologie, druhým je kritičtější post-humanismus, reagující na téma první. Stroj tu jednoduše řečeno přebírá rysy člověka a člověk rysy stroje (připomeňme klíčová slova kyberpunku: syntéza, změna, integrace): na jedné straně poznáváme Sama Rockwella, bezpohlavní bytost, u něhož jsou všechny zbytkové lidské projevy (halucinace, nostalgie, neuróza) hodnoceny krajně nežádoucně, na druhé straně stroj, který sebeurčil vlastní identitu přes řadu převzatých lidských atributů jako hlas nebo smajlíky a který je vzdálen obrazu bezejmenného perpetuálního průmyslového zařízení. Moon se tím stává trenažerem budoucí společnosti, která bude globální ve smyslu mimoplanetárním i mimolidském. (30.10.2009)

Podobne, ako by sa mali súčasní vedeckí odborníci inšpirovať banálnymi riešeniami hroziacej energetickej krízy, tak by si mali aj filmári brať príklad z tohto filmu. Jednoduché, no brutálne úderné sci-fičko s množstvom originálnych nápadov a krásnym vizuálom. Výber hudby bol vskutku luxusný, od jednoduchých tónov až po veľkolepé inštrumentálne pasáže. Jedinou chybičkou krásy je iba trošku prikrášlený záver. Sam Rockwell konečne v hlavnej úlohe, predvádza doslovnú 'one -man on the moon- show', a ťahá tento film ako záprahový kôň. Naozaj klobúk dole pred jeho hereckou zodpovednosťou k tejto úlohe, dvojrola je podľa môjho názoru jeden z najťažších hereckých testov, obzvlášť, keď sa jedná o charakterovo tak diametrálne odlišné postavy. Sam ten test zvládol a zaslúžil by si do hereckej knižky včeličku. Jednou z hlavných osobnostných čŕt, ktorej venuje film pozornosť, podobne ako v 'Cast Away', je rozpoloženie a zmena chovania človeka počas dlhej dobe samoty. A trúfnem si povedať, že Jonesovi sa to podarilo ešte o čosi lepšie. Ten dnes už pracuje na svojom ďalšom science fiction projekte a po tomto zážitku ho určite privítam s nadšením a s očakávaním. 90%. (30.11.2009)

Na legendární status, kterému se těší milníky inteligentní sci-fi typu Vesmírné odysey či Blade Runnera to v konečném důsledku nemá (scénář sice drží pohromadě, ale několik příliš okatých logických lapsů tu je), ale nejednou v průběhu filmu mi přišlo na mysl, že k tomu vlastně mnoho nechybí. Moon má navíc ohromný potenciál časem zrát. A kdo ví, třeba se dočkám i doby kdy budu muset to své tvrzení ze začátku přeci jen poupravit. PS: Spoustu těch logických lapsů řeší sice teorie s nemocí z ozáření, ale zdaleka ne všechny... (28.10.2009)

Další z minima kousků, které zdánlivě vyčerpané schéma podchycují svěžím a zaručeným postupem. Pomalé tempo, minimum slov, zdržování se doslovnosti a otázek/odpovědí na obvyklých místech v obvyklé podobě, působivá atmosféra, založená na divákově neskonalé zvídavosti, logický a přitom překvapivý scénář, herecký koncert famózního Sama Rockwella, skromná Jonesova režie, skvostný vizuál (triky, pořízené za babku i kamera) a jako vždy spolehlivě padnoucí hudba Clinta Mansella dohromady utvářejí takřka výtečný celek, při kterém se vám nejednou zatají dech. (17.11.2009)