Režie:
Martin ŠulíkKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Vladimír GodárHrají:
Dorota Nvotová, Marián Labuda st., Božidara Turzonovová, Július Satinský, Emília Vášáryová, František Kovár, Marián Zednikovič, Oľga Vronská (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Šestnáctiletá Terezka (D. Nvotová) odchází z ústavu, kde se učila švadlenkou a kde všechno bylo tak jednoduché, protože jiní rozhodovali za ni. Rozhodne se, že v hlavním městě vyhledá svou matku (E. Vášáryová), která o ni už léta neprojevila zájem. Podivuhodná cesta křížem krážem celým Slovenskem je nejen citovou výchovou, ale i Terezčinou zkouškou z dospělosti. Prožívá situace groteskní až absurdní a všechny pečlivě zaznamenává do staré slepé mapy. Reálný příběh se prolíná se sny a je naplněn hravým humorem… (Česká televize)
(více)Recenze (39)
Nevím, co znamená plivnout na knoflík a schovat jej v krabičce. Nerozumím říkance na pisoárech. Hnusných a špinavých. Nechápu, proč má dívka k poměrně slušným šatům ty nemožné shrnuté béžové punčocháče. „Tu už vlaky nestoja.“ Zbytečná ST N C .Sled barvitých obrázku poplatných názvu filmu. Padající strom, splaz dřeva, zpěv v autě. Kankán na sudu, hořící oblečení, zakopaná žena. „Netancuj tolko, privoláš dážď.“ A prší, chčije a chčije, slovy pana Kemra. Obrázky pokračují. Boty ve skříni, spodní voda. „Býva sa tu dobře. Len žiť sa tu nedá.“ „Utopenec vraj prináša štiastie.“ Ty staré bavlněné punčocháče mne čím dál víc iritují. Dalším nepochopitelným zvyk sypat ženicha moukou. Chudák ženich, nejen kvůli té mouce. Gregorová je spolehlivě ordinérní v každé situaci. Chudáci, co ji nesli na ramenou. Samý chudák, doslova i obrazně. Film stojí a padá na Tereze Doroty Notové. Ale jde o skutečné stání a padání_ Skoro mi připadá troufalé nazvat film této kvality po Komenském. Odlehčením snad scény s Labudou a Turzonovovou. Labužník Satinský jasným bonbonkem. Nakonec i ta blbá říkanka měla svou pointu. Pro mne jako hudbymilovného diváka byly nejsilnějšími okamžiky scény s výraznou hudbou Solamente Naturali a pohostinsky dirigujícím Markem Štrynclem. Baroko, to je moje. ()
Stále váhám nad tím, jestli mám dát tři nebo čtyři... film byl divný, přesto svým způsobem zajímavý... vyzdvihl bych zvláště pasáž s Labudou. Orbis Pictus zajímavě tematizuje tabuizovaná témata jako pedofilie či obchod s bílým masem, popřípadě dětskými orgány, ale asi tím způsobem, jako vztah Simpsonovi, mimozemšťané a zaprášená kuchařka: (Jak vařit lidi... jak vařit PRO lidi... jak vařit čtyřicet lidí - jak vařit PRO čtyřicet lidí - v angličtině to vyzní líp). ()
Slovenská porevolučná filmová realita sa zmietala v neistote a hlbokom útlme. Každý z toho mála natočených filmov pokračoval v ťažkom žánri, divácky určite menej atraktívnym, a to bol tiež dôvod nižšieho záujmu. Šulíkov film sa opiera o umeleckú "realitu", civilnosť príbehu sa vytráca zvoleným žánrom. Má však svoju vnútornú silu, snaží sa do svojho poetického sveta vtláčať aj závažné témy. ()
V momente, keď Terezka nastúpi do auta ku Labudovi, nejako som sa prestal baviť. Dovtedy krásne jednoduchý a čistý príbeh s prvkami, ktoré mi veľmi učarovali v Záhrade, sa teda neskôr mení v zmesku lepších momentov s tými horšími. Nakoniec je z toho lepšia nuda bez výraznejšieho a silnejšieho rozuzlenia. Pre mňa niečo medzi 3-4, skôr však dole. ()
"Býva sa tu dobre, len žit sa tu nedá" Film pro mě osobně mající dojemnou poetiku. Pěkná hudba, výborná Dorota Nvotová coby přemýšlivá Terezka, a jako vždy Marián Labuda coby neúspěšný herec. Pěkný a laskavý pohled na slovenskou krajinu s jejími obyčeji, o jejichž existenci patrně v Bratislavě nemají ani potuchy. ()
Galerie (5)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (2)
- Nakrúcanie filmu prebiehalo na Myjave, Devíne, Strečne, v Piešťanoch, Bratislave i Ružomberku. (dyfur)
- V 14. minúte sa Terezke (Dorota Nvotová) zasekne noha v žľabe na spúšťanie dreva, pričom z lesa sa ozve výkrik "Varúj". Ide o jasne čitateľný odkaz na scénu z filmu Vlčie diery (1948) režiséra Paľa Bielika, v ktorej sa postave Ondreja Svrčinu (Jozef Budský) rovnakým spôsobom zasekne noha. (GTS_PUNK)
Reklama