Orbis Pictus

Nezletilá Terezka je propuštěna z dětského ústavu a s dopisem pro svou matku se ji vydává hledat do hlavního města. Cestou potkává rozličné lidi a prožívá podivuhodné a absurdní situace. Škoda, že v druhé polovině se poetická rovina kamsi vytrácí a příběh přestává být poutavý. Poslední čtvrthodinka je vyloženě mimo. Zatímco předchozí Šulíkova Záhrada byla dokonalá v každém ohledu, Orbis Pictus zůstává kdesi v půli. Miluji hudbu Vladimíra Godára a i v tomto případě je naprosto za srdce chytající. (24.10.2022)

Po magické Zahradě se tenhle film o putování dívky Slovenskem moc nevydařil. Zahrada byla jednotná v místě, zde se Šulík pustil do road movie s filozoficko-magickým přesahem, obsadil spoustu herců a slovenských hvězd, příběh zalidnil spoustou postaviček, jenž se objeví a po té co něco chytrého řeknou či udělají tak opět zmizí. Škoda této promarněné šance, naštěstí Krajinka se už Šulíkovi vydařila lépe. Prostě poctivé *** (04.06.2007)

Stále váhám nad tím, jestli mám dát tři nebo čtyři... film byl divný, přesto svým způsobem zajímavý... vyzdvihl bych zvláště pasáž s Labudou. Orbis Pictus zajímavě tematizuje tabuizovaná témata jako pedofilie či obchod s bílým masem, popřípadě dětskými orgány, ale asi tím způsobem, jako vztah Simpsonovi, mimozemšťané a zaprášená kuchařka: (Jak vařit lidi... jak vařit PRO lidi... jak vařit čtyřicet lidí - jak vařit PRO čtyřicet lidí - v angličtině to vyzní líp). (07.01.2011)

V polistopadovém - nejen slovenském - kontextu stále nadprůměrný film režiséra Šulíka sice nezklame, ale také nadměrně nepotěší. Při jeho sledování se mi vybavují dva jiné - rovněž slovenské - filmy. Uherovo SLNKO V SIETI a rovněž Šulíkova ZÁHRADA. Společným jmenovatelem těchto pohledů je fascinace jakoby znehybnělým časem a znejistěnými základními konturami i tahy zvoleného příběhu. Toto napolo dětské, napolo dospělé vnímání světa probouzejícím se lidstvím dívčího věku však také vymezení tohoto pomyslného společného jmenovatele ukončuje. Zdá-li se někomu výkon Doroty Nvotové toporný, nechť si ho srovná s o téměř padesát let starší kreací Jany Belákové v SLNKU V SIETI. Scénář i režie po zdařilém a mnohoslibném počátku nicméně postupně ochabují a vícerozměrově založený příběh v druhé části filmu retarduje do řetězce ne příliš vzájemně na sebe navazujících scén. Samoúčelnost Terezčina imaginativního rozhovoru s matkou (skvělá Milka Vášáryová) předchází nic neříkající závěr. Stejně podivný je ovšem i vstupní motiv: 16letá dívka propuštěná ze sociálního ústavu pro mládež prochází bez jakéhokoliv dozoru a kontroly zemí, v níž se osobní bezpečnost stávala stále pomyslnějším pojmem, do rodiny, jež jejímu stále zranitelnému dospívání mohla prospět jen nanejvýš problematicky. Hluchých míst v původně velkoryse koncipovaném "komenizujícím" námětu je přesmíru. Nelichotivých odpovědí na nepříliš uctivé otázky, vyvolané jejich relativní početností, rovněž. (12.02.2009)

Tragédia slovenského scenára, prítomná v tomto filme, skrz hlášky: "Tu máš peniaz, kúp si nejaký pekný zošit." resp. „Býva sa tu dobre. Len žiť sa tu nedá.“ už atakuje to najnepočúvateľnejšie. Navyše akonáhle sa na scéne zjaví Labuda, ide to dole vodou. Ten človek dokáže znechutiť dojem z celého diela. Z diela, ktoré je akousi road-movie, v ktorej ja osobne cítim pedofíliu voči hlavnej hrdinke keď sa stretá s chlapmi. Jej matka v závere zisťuje či už mala orgazmus... no a keď nie, tak jej radí nech sa ho naučí predstierať, ach jáj. Neváha pridať múdrosť: "Nikdy sa neviaž na jedného chlapa, to je proti prírode." Ja v tomto diele nevidím žiadnu poetiku, ako nás o tom má presvedčit popis filmu, je to pekne farebné, to áno, ale nudné, bez ťahu na bránku a aj zdĺhavé. (16.11.2022)