Orbis Pictus

Nezletilá Terezka je propuštěna z dětského ústavu a s dopisem pro svou matku se ji vydává hledat do hlavního města. Cestou potkává rozličné lidi a prožívá podivuhodné a absurdní situace. Škoda, že v druhé polovině se poetická rovina kamsi vytrácí a příběh přestává být poutavý. Poslední čtvrthodinka je vyloženě mimo. Zatímco předchozí Šulíkova Záhrada byla dokonalá v každém ohledu, Orbis Pictus zůstává kdesi v půli. Miluji hudbu Vladimíra Godára a i v tomto případě je naprosto za srdce chytající. (24.10.2022)

Orbis Pictus. Schola Ludus. DonQuijotovský pikareskní román v obrazech o putování čisté duše po světě, o hledání ... hledání vlastních kořenů, které je snad lepší neznat, hledání vlastního já, jež nalézt je třeba, aby bylo možné vyrovnat se s vlastním údělem. Snové, groteskní, láskyplné, někdy i kruté, obrazy, vytvářející Labyrint Světa, aby se hlavní hrdinka mohla dobrat Ráje srdce. Zajímavý počin slovenské kinematografie a Dorotka Nvotová už od raného mládí ukazující slibný herecký potenciál. (11.11.2014)

Tragédia slovenského scenára, prítomná v tomto filme, skrz hlášky: "Tu máš peniaz, kúp si nejaký pekný zošit." resp. „Býva sa tu dobre. Len žiť sa tu nedá.“ už atakuje to najnepočúvateľnejšie. Navyše akonáhle sa na scéne zjaví Labuda, ide to dole vodou. Ten človek dokáže znechutiť dojem z celého diela. Z diela, ktoré je akousi road-movie, v ktorej ja osobne cítim pedofíliu voči hlavnej hrdinke keď sa stretá s chlapmi. Jej matka v závere zisťuje či už mala orgazmus... no a keď nie, tak jej radí nech sa ho naučí predstierať, ach jáj. Neváha pridať múdrosť: "Nikdy sa neviaž na jedného chlapa, to je proti prírode." Ja v tomto diele nevidím žiadnu poetiku, ako nás o tom má presvedčit popis filmu, je to pekne farebné, to áno, ale nudné, bez ťahu na bránku a aj zdĺhavé. (16.11.2022)

Poetické putování jedné dívčiny s kloboukem na hlavě, po slovenské krajině, dle mapy ručně malované... Martin Šulík má dar a cit vést podobné příběhy, se všedními i nevšedními příhodami, protkané mezi tím humornými zastávkami, odkazy na slovenskou kulturu a pestrými střípky lidských osudů, v nichž se v tomto případě víckrát zrcadlí i cosi ze života v první dekádě nové (kapitalistické) epochy po roce 1989. Předchozí Zahrada mě místy fascinovala víc, ale i tady mě po celou dobu bavilo sledovat poetický děj v podobně osobité atmosféře, za účasti řádky legendárních herců, občas i v lehce muzikálním opojení (např. ve skvělém finále epizodky s dvojící Labuda – Turzonovová) a opět fantaskním finále... v němž se objeví Emília Vášaryová v hned dvounásobně překvapivé podobě, v jaké bych tuto za jiných okolností šarmantní dámu nečekal. Především jsem však byl v očekávání silnějšího, víc uzemňujícího závěru, který jsem s tímhle neotřelým povznesením se kamsi mimo realitu pocítil spíše jen částečně. Jinak ale hezké filmové putování (walk/road movie) podél kousku „mapy života“... [80%] (29.03.2024)

"Býva sa tu dobre, len žit sa tu nedá" Film pro mě osobně mající dojemnou poetiku. Pěkná hudba, výborná Dorota Nvotová coby přemýšlivá Terezka, a jako vždy Marián Labuda coby neúspěšný herec. Pěkný a laskavý pohled na slovenskou krajinu s jejími obyčeji, o jejichž existenci patrně v Bratislavě nemají ani potuchy. (06.08.2010)