Muž v pozadí

Špičkově obsazené drama z nejbouřlivějšího historického období Francie - pád Bastilly až znovurestaurování Bourbonovců a v něm mistr intrik Fouché, který přežije vše a ještě mají vládci pocit, že bez něj by to nešlo. Škoda mluvených vstupů od R. Lukavského, které spojují co by v kulisách kavčích hor asi natočit nešlo, to je snad má jediná výtka. (01.02.2013)

Josepha Fouchého jsem objevil jako mladičký fanoušek historie už na základní škole, když jsme v hodinách dějepisu probírali Velkou francouzskou revoluci. Přišel mi zajímavější a svým zvráceným způsobem charismatičtější než samotný Napoleon a především zosobňoval vývoj francouzské revoluce od jakobínského radikalismu přes střízlivou konsolidaci majetkových poměrů nových pánů až po pragmatické obnovení pořádku a neustálé přizpůsobování se potřebám mocných a hlasu veřejnosti. Fouché přežil řadu režimů a dokázal se udržet ve hře a na výsluní. Jak v jednom z dialogů říká, k vládnutí potřebujete peníze a informace. A co armáda, namítá oponent. To je opět záležitost peněz. Fouché uměl sbírat, zpracovávat a prodávat informace, takže dokázal vybudovat první skutečně efektivní a všeobjímající moderní policejní stát v evropské historii. Hra sama představuje levnou studiovou záležitost, ale do pětihvězdičkové kategorie ji dokáže vymrštit právě námět, postava hlavního hrdiny a herecké obsazení. Jediným malým nedostatkem jsou rušivé vstupy vypravěče Radovana Lukavského, kde si mohl režisér vystačit s pouhým hlasem shůry. Celkový dojem: 90 %. (26.04.2014)

Francouzská revoluce a napoleonská éra mě nikdy nepřestane fascinovat a jestli mám o některé historické epoše hodně načteno, pak je to tahle. Osud Josepha Fouché ukazuje, jak to byla ujetá doba (což se týká i jeho spojence-protivníka Talleyranda) a podle těch dramatických zvratů to se scénáře a dialogy píšou samy. Muž v pozadí je sice výpravou hodně levná věc, ale i v těch rozhovorech nabízí krásný exkurz do téhle etapy francouzských dějin. Výborný František Němec. Dobrý Václav Postránecký jako Napoleon a Petr Kostka v roli Talleyranda. (06.01.2013)

Absolútne výstižný názov pre film o mužovi, ktorý konal v duchu „kam vietor, tam plášť.“ Jeho šedej eminencii Fouchemu nemožno odpoprieť politický čuch, vždy vedel, čo sa deje a čo asi nastane, a vďaka tomuto odhadu stál často na tej správnej strane. A hoci jeho činy mohli ísť čestným ľuďom proti žalúdku, on vďaka tomu prežil a hlavne veľmi ťažké časy Francúzskej revolúcie, kde aj jej vodca Robespierre povedal: „Revolúcia sama oddelí zrno od pliev.“ A sám sa nakoniec stal tým plevom. Seriál je na prvý pohľad lacný, kulisy pripomínajúce kdejakú komunistickú inscenáciu nepridávajú na kvalite. Tvorcovia si ale dali záležať na kvalitných kostýmoch. Zobrazenie postáv však v niektorých prípadoch katastrofálne. Fouche bol vcelku dobre vybraný a Nemcom nadpriemerne zahraný. Kreolka a vraj veľmi pohľadná Jozefína je tu zahraná nie veľmi krásnou herečkou. Ale totálnou paródiou bolo nešťastné zangažovanie Václava Postráneckého do role Napoleona. V čase natáčania mal pán Postránecký už 52 rokov, toľko sa samotný Napoleon ani nedožil. V čase, keď sa stal konzulom mal 30 rokov a tu si ho veselo hraje postarší pán v rokoch, ktorý má z Napoleona akurát tak riedky účes. Najväčšou tragédiou bolo zakomponovanie rozprávača do deja, úplná zbytočnosť, ktorá sa mohla vyriešiť iným spôsobom. (01.03.2016)

Česká čtyřdílná televizní inscenace podle vynikajícího námětu F. Pavlíčka zabývající se důležitými momenty v životě Josepha Fouchého, vévody z Otranta. Tato nepříliš známá, ale o to víc zajímavá francouzská historická postava, jež se na výslunní udržela od revolučního teroru, přes období direktoria, během Napoleonovy diktatury a dokonce i krátce po ní, byla ohromujícím způsobem ztvárněna F. Němcem. Ačkoli mi tento herec nebyl nikdy příliš sympatický, za jeho výjimečný herecký výkon v tomto historickém dramatu zaslouží jednoznačně nejvyšší ocenění, jedná se bezesporu o nejlepší a nejzajímavější Němcovo vystoupení, jež jsem měl možnost spatřit. Tajemství Fouchého úspěchu spočívalo v talentu získávat a ochraňovat důležité informace, díky čemuž se opakovaně stal ministrem policie a také ve schopnosti zůstat neutrální či v pozadí v klíčových obdobích změn politických systémů v tehdejší Francii a poté nabídnout vítězi své služby. V seriálu se objevuje velké množství slavných historických postav té doby, skvěle prezentovanými předními českými umělci, nedá mi to, musím vzpomenout alespoň císaře Napoleona (V. Postránecký), kulhavého Talleyranda (skvělý P. Kostka), předsedu direktoria Barrase (L. Frej), Robespierra (J. Novotný), Gohiera (R. Jelínek), Saint-Justa (O. Brousek ml.), Carnota (B. Rösner), restaurovaného Ludvík XVIII. (nerozhodný M. Riehs), jeho bratra Karla z Artois (příkrý J. Teplý) a mnoho a mnoho jiných. Kromě nich seriálovým dramatem provází Fouchého věrní spolupracovníci J. Hartl a K. Halbich, jeho žena T. Medvecká a posléze marnivá M. Steinmasslová a charismatický vypravěč stojící mimo příběh v podobě R. Lukavského. Fouchého politický vrchol se odehrával mezi Napoleonovým pádem po Waterloo v roce 1815 a restaurací Bourbonů, kdy předsedal direktoriu a měl ve Francii neomezenou moc. Po příchodu krále Ludvíka XVIII. k moci byl však obávaný a mazaný protivník Fouché vyhnán do exilu, nejdříve do Prahy, jež byla ústy jeho manželky komtesy de Castellano nazvána hnusnou dírou, poté do Lince a pak do Terstu, kde v zapomnění zemřel. V posledním dílu se objevují působivé fiktivní rozmluvy s jeho bývalými politickými rivaly Robespierrem, Barrasem a Bonapartem, během nichž se marně snaží Fouché ospravedlnit a očistit své svědomí od intrik a nerovného chování, jehož se v minulosti dopouštěl, snažíc se zachránit si život a zůstat u moci. Režisér P. Háša natočil mimořádně zajímavý historický seriál, z něhož musí být všichni milovníci historie nadšeni stejně jako já. (20.10.2015)