Madisonské mosty

Toto bol jeden z mojich najväčších restov, už neviem po koľký krát mi to v tv ušlo, ale stále som sa utešoval, že však ja raz na to natrafím...Až raz tak o vianočných sviatkoch...Eastwood nesklamal. Jeho pohľad na tému- Láska kvitne v každom veku, ma jednoducho dostal, maximálne zaujal a to nepotreboval za celý film umelo dotvárať atmosféru nejakým nedôveryhodným napätím, dobrodružstvom, či akciou, ba dokonca ani zvýšením tóna hlasu. Film jednoducho magicky plynul, dialógy boli naoko jednoduché ako zo života, ale možno práve preto tak účinné. Skvelo zvolená jemná hudba to krásne dopĺňa a ja sa musím trochu hanbiť, že som po tom nešiel skôr. Objektívne možno silné štyri, ale ako zástupca žánru romantika-dráma, si určite zaslúži plný počet. Skvelá M. Steep. 100%. (30.12.2012)

Mají pro sebe čtyři dny a čtyři dny někdy mohou znamenat věčnost, jenže věčnost je tak krátká... Bravurní Eastwood a dokonale přirozená Streepová v milostném příběhu, který jako by všechny ty Romey a Julie, Antonie a Kleopatry, Petry a Lucie a Rhetty a Scarlett usvědčoval z vyumělkovanosti a říkal: "Podívejte se, jak se to dělá." (08.09.2007)

Herecký koncert pod taktovkou Clinta Eastwooda, který si střihl i hlavní roli vedle bohyně Meryl Streep. Co k tomu asi říct, dlouho jsem ho odkládala, ale dneska s moji maminkou jsme si ho pustily a jsem za to ráda. Nevím, jestli to taky někdo vidí, že takové filmy se prostě už netočí. Čím to je? Tou atmosférou? Těmi dobrými herci? Tím nápadem? (jakože tady ten nápad zas tak velkej není a je vidět, že těžit z čeho je...stačí to dobře natočit). Miluju je oba... takové charisma a ta chemie by se tam dala krájet... prostě nádhera. Hodně těžká životní situace a sama ani nevím, jak bych se rozhodla. Ona to ta Meryl nemá vůbec jednoduchý, to je samá Sophiina volba :) (03.06.2017)

Přesvědčení, že každý z nás má svůj protějšek v tom druhém pohlaví, je vírou, která není bez opodstatnění. Těch, kteří je naplní, není mnoho. A ne vždy potkáváme tento životní vrchol v situaci, která by umožňovala jeho plné a bezvýhradné přijetí. Velké téma je současně neméně velkým svodem k plačtivému sentimentálnímu pohledu, který odpuzuje svou kašírovaností a schematickou nepřirozeností. Příběh MADISONSKÝCH MOSTŮ je příběhem ne nezvládnutí, ale opanování a oslavy tohoto citového vyvření, bez nějž každý lidský život zůstává pustý a prázdný jako neobydlený neudržovaný dům. Zdánlivě bezvýznamné setkání ženy, jež je v letech, kdy by měla mít rozum, s mužem, který přesvědčuje sebe sama v názoru, že únik do tvůrčího života je rovnocennou náhradou lidské plnosti, vrcholí v citové i fyzické smršti čtyř - zdaleka ne celých - dnů. V smršti, která sama o sobě je svou intenzitou životem samým. Okolí erupce je při tom všem vším možným, jen ne pouští a úhorem. Postrádá mnohé, lidská malost a vyprahlost však do tohoto výčtu pomyslných errat v žádném případě nenáleží. Vážit a přemýšlet i domýšlet neznamená kapitulovat, byť by to mělo znamenat i vlastní doživotní srdcebol. Sloučit odpovědnost a cit se svědomím a myslet přitom nejen na sebe je zrcadlem, které film nastavuje naší sebestředné současnosti. To, že se režiséru Eastwoodovi podařilo tuto štafetu hlubokého humanismu, lásky a pokory přenést i do další generace, vyvolat v ní byť i jen na okamžik potřebu vlastní katarze a sebeprozření i vůle změnit svůj dosavadní život, to není pokleslá reality show, ale vrchol každého slušného lidského života. Je to ten život sám. MADISONSKÉ MOSTY tak činí překvapivě sporou, ve skutečnosti však nezapomenutelnou niternou a působivou filmovou řečí, jež hollwoodské továrně na sny propůjčuje rozměr nezávislého tvůrčího filmu. (01.03.2008)

"Ještě vejce? Nebo si na linu naposled zapícháme?" Ve věcech víry v lásku na první pohled jsem přirozený ateista, ale fandím jí. Nicméně sledovat, kterak se jedna taková láska naplnila, přestože se zase tak úplně nenaplnila, pro mne nebylo úplně snadné. Jsem totiž malý člověk, který se ve světě velkých emocí ztrácí, cítí se nesvůj a ví, že tam vlastně nepatří. (28.12.2016)