Bába

Zklamání. Snad především proto, že Bába oproti mému očekávání neměla absolutně nic společného s realitou. Příběh umírající babičky upoutané na lůžko, o niž se tu s láskou a tu s nenávistí stará její mladinká vnučka, je vymyšlený naprosto nevěrohodně. Nespatřila jsem v něm ani náznak zmiňovaného talentu Zuzany Špidlové. Bohužel. (19.10.2009)

Film poukazuje na problém, který se v naší společnosti stává víc a víc aktuálnějším - stáří. Příběh dívky, která většinu volného času musí obětovat své 'dementní' babičce, ke které díky téhle nemoci nemůže mít už žádný vztah. Matka, která k babičce vztah má, musí vydělávat. Zkazit tedy vlastnímu dítěti mládí, nebo poslat vlastní matku do sanatoria? Je to kolotoč, jehož východiskem může být bohužel jen smrt. (01.08.2009)

Není o čem diskutovat, bakalářská práce třicetileté režisérky Kirchnerové (nyní již Špidlové) je kvalitním krátkometrážním počinem. Přesto si myslím, že je Bába spíše přeceňovaná. Herecký výkon Mariky Šoposké a především pak Ondřeje Havla je dosti průměrný, dialogy občas taky trochu pokulhávají. Kdyby se jednalo o jednadvacetiletou režisérku, řekl bych, že zde máme nadějnou slečnu. Ovšem před sebou máme vyzrálou paní, která sice zkušenostmi hýřit může, ale o zručnosti nedokážeme zatím říct vůbec nic. Uvidíme jak dopadne první celovečerní film. (04.05.2010)

Film pojednává o dívce, která je úplně normální dospívající slečnou. O matce, která ve jménu lásky a bez jakýchkoli pochyb přijme svou dementní maminku do péče a nastěhuje ji dospívající dívce do pokoje. Problém je to "do péče", matka je zaměstnaná žena tudíž převážnou část péče o přebírá dcera. Dívka to samozřejmě vnímá jako obrovskou křivdu a vnitřně se s tím nedokáže vyrovnat - jak se ztrátou pozornosti ze strany matky tak s nedostatkem volného času vlivem péče o umírající babičku. Jsou to pocity, které jsou samozřejmě pochopitelné - kdo říká, že ne tak není schopen dostatečně vnímat druhé. Neříkám, že je pochopitelné chování dcery, říkám, že její pocity jsou pochopitelné. Dobrý úmysl nakonec vede k tomu, že dcera ztratí o kousek více ze sebe - o kousek více lidskosti. O tom ale film není, že? Film pojednává (dle mého) o lásce jako takové, o tom, co jsme schopni obětovat druhému člověku. Myslím, že je to právě čas, to nejcennější. Obzvláště pak čas "obětovaný" člověku, kterého milujeme může být neuvěřitelně očistný - bohužel dcera (i vlivem babiččina stavu) není schopna ji vidět jako člověka nicméně jako břemeno. Ti, kteří tady píší komentáře typu:,, No jo, mladá generace" jsou velmi krátkozrací - zvláště pak to jde vidět v této době. Není to o generaci, není to o době ale o jednotlivcích - vždy budeme mít v naší společnosti lidi, jako dcera, matka a bohužel i jako je babička - a už nezáleží na pohlaví, jméně či čemkoli jiném - je to o charakteru, a sahat někomu do svědomí? Kdo jsem? Nevím, největší vypovídající hodnota tohoto filmu byli oči - oči dcery, která stojí na prahu svého života a už je v nich tolik chladu, oči babičky, která stojí na prahu konce svého života a je v nich tolik života, tolik vlídnosti. (18.02.2021)

"ŽIVOT PŘECE NENÍ JENOM O TOM UŽÍVAT SI A BRÁT, ALE I O TOM, OBĚTOVAT SE PRO JINÉ A JINÝM DÁVAT." Téma snímku "Bába" je bezesporu nanejvýš vhodné pro současnou mladou generaci, která se chová v duchu myšlenky zachovat si maximálně pohodlí, mít peníze a užívat si. Čest výjimkám, které existují. Bohužel to současné mládí si přeje pouze a jen užívat pohodlí a není ochotno cokoliv pro jiného obětovat. A bohužel si také neuvědomuje, že i to jejich mládí je pomíjivé a jednou přijde jejich vlastní stáří. A jak se dnes chováme ke starým a nemohoucím, to nám v našem vlastním stáří připomene ta další, nastupující mladá generace. A může to být velmi kruté, obzvlášť když nebudeme dementní a vše budeme vnímat. Mám obavy, že zodpovědnost a cit k druhým se v současné době vytrácí jako pára nad hrncem. Ta mladá dívka totiž postrádá pocit vděku vůči své mámě za to, že se o ni máma stará, pracuje, obětuje se, aby ona sama mohla studovat a měla vzdělání a zajištěnou existenci. Ten vděk vlastní mámě by mohla vyjádřit tím, že se na oplátku na určitý čas obětuje sama a s citem se postará o umírající babičku - matku své mámy. Mentoruji? Možná, ... ale věřte, že vím o čem mluvím. Sám jsem se staral o umírající po dobu čtyř let. A vůbec to nebylo lehké. Ale věděl jsem, že své umírající mámě hodně dlužím. Koukněte tedy na ten zajímavý dvacetiminutový snímek a zamyslete se, jak by jste se zachovali v takové situaci vy a zda by to bylo správné. Pět bodů dávám za téma, které si Zuzana Špidlová vybrala, nikoliv za kvalitu snímku z hlediska profesionality. Chápu, že ve finančně skromných studentských podmínkách a s minimálními režisérskými zkušenostmi nemůže vzniknout po všech stránkách profesionální filmařské dílo. Zuzana Špidlová vyslala do světa signál, že může být v budoucnu schopnou režisérkou. Jak to ve skutečnosti dopadne, to nám ukáže až budoucnost. Je to o tom, jaké téma si vybere a nakolik profesionálně jej zpracuje. (23.11.2009)