Bába

Film pojednává o dívce, která je úplně normální dospívající slečnou. O matce, která ve jménu lásky a bez jakýchkoli pochyb přijme svou dementní maminku do péče a nastěhuje ji dospívající dívce do pokoje. Problém je to "do péče", matka je zaměstnaná žena tudíž převážnou část péče o přebírá dcera. Dívka to samozřejmě vnímá jako obrovskou křivdu a vnitřně se s tím nedokáže vyrovnat - jak se ztrátou pozornosti ze strany matky tak s nedostatkem volného času vlivem péče o umírající babičku. Jsou to pocity, které jsou samozřejmě pochopitelné - kdo říká, že ne tak není schopen dostatečně vnímat druhé. Neříkám, že je pochopitelné chování dcery, říkám, že její pocity jsou pochopitelné. Dobrý úmysl nakonec vede k tomu, že dcera ztratí o kousek více ze sebe - o kousek více lidskosti. O tom ale film není, že? Film pojednává (dle mého) o lásce jako takové, o tom, co jsme schopni obětovat druhému člověku. Myslím, že je to právě čas, to nejcennější. Obzvláště pak čas "obětovaný" člověku, kterého milujeme může být neuvěřitelně očistný - bohužel dcera (i vlivem babiččina stavu) není schopna ji vidět jako člověka nicméně jako břemeno. Ti, kteří tady píší komentáře typu:,, No jo, mladá generace" jsou velmi krátkozrací - zvláště pak to jde vidět v této době. Není to o generaci, není to o době ale o jednotlivcích - vždy budeme mít v naší společnosti lidi, jako dcera, matka a bohužel i jako je babička - a už nezáleží na pohlaví, jméně či čemkoli jiném - je to o charakteru, a sahat někomu do svědomí? Kdo jsem? Nevím, největší vypovídající hodnota tohoto filmu byli oči - oči dcery, která stojí na prahu svého života a už je v nich tolik chladu, oči babičky, která stojí na prahu konce svého života a je v nich tolik života, tolik vlídnosti. (18.02.2021)

Celkem bez publicity vyhrála vloni Zuzana Špidlová (ještě jako Kirchnerová) s tímto zajímavým studentským filmem o konfrontaci stáří s mládím FAMUFEST. Před několika dny na filmovém festivalu v Cannes za něj získala hlavní cenu v sekci cinéfondation (určenou filmovým školám a mladým filmařům). Stejně tak téměř nepovšimnut film vyšel na DVD před Vánoci jako příloha vánočního speciálu časopisu NOVÝ PROSTOR. (27.05.2009)

Film poukazuje na problém, který se v naší společnosti stává víc a víc aktuálnějším - stáří. Příběh dívky, která většinu volného času musí obětovat své 'dementní' babičce, ke které díky téhle nemoci nemůže mít už žádný vztah. Matka, která k babičce vztah má, musí vydělávat. Zkazit tedy vlastnímu dítěti mládí, nebo poslat vlastní matku do sanatoria? Je to kolotoč, jehož východiskem může být bohužel jen smrt. (01.08.2009)

Není o čem diskutovat, bakalářská práce třicetileté režisérky Kirchnerové (nyní již Špidlové) je kvalitním krátkometrážním počinem. Přesto si myslím, že je Bába spíše přeceňovaná. Herecký výkon Mariky Šoposké a především pak Ondřeje Havla je dosti průměrný, dialogy občas taky trochu pokulhávají. Kdyby se jednalo o jednadvacetiletou režisérku, řekl bych, že zde máme nadějnou slečnu. Ovšem před sebou máme vyzrálou paní, která sice zkušenostmi hýřit může, ale o zručnosti nedokážeme zatím říct vůbec nic. Uvidíme jak dopadne první celovečerní film. (04.05.2010)

Povedená záležitost, která kromě dost dusné atmosféry nabízí i velmi opatrnou etickou otázku... Vědoma si svých možností ale zůstává tak nějak na půl cesty mezi dokumentárností a stylizací. Líbily se mi přirozené dialogy, herci i prostý, ale funkční protiklad stáří versus mládí. A taky fakt, že Bába nestraní ani jednomu z pólů. Téma nesentimentálního umírání je na české poměry taky celkem neokoukané... Celkově příslib. (14.05.2009)