poster

Hlad

  • Velká Británie

    Hunger

  • Slovensko

    Hlad

Drama / Životopisný / Historický

Velká Británie / Irsko, 2008, 96 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Aaron.
    *****

    Myslel jsem si, ze vim co je to hnus a utrpeni. Tenhle film se mi vysmal do obliceje.(20.5.2012)

  • teutates
    **

    Poetické všakže?... mam hlad, dal by som si koláč, ale ja nie! už je veľa hodín... niekto tu vidí "odvahu, odhodlanie, česť a slávu" iní zasa hlúposť, naivitu, smrť a zkázu... 5/10(14.2.2009)

  • Mahalik
    ****

    Film, který nesnese přirovnání, protože pracuje v extrémním prostředí, s atypickými lidmi - ve spolupráci s výtvarností. Baladická chlouba národní, kterou nevidět, ušetřím tak své tělo od magorský bolesti, ale nepoznám chlápky, jimž byl odepřen Ráj. A od teď mám nového Boha: Fassbendera!(11.7.2011)

  • castor
    ****

    Nevadí mi na slovo strohé filmy, ale ona málomluvnost by „měla“ být něčím nahrazená. Jenže předlouhých scén postrádajících gradaci je poměrně hodně. Steve McQueen využívá minimalismu velmi a rád.. Jím předkládané scény jsou poměrně hodně nepříjemné, netradičně dlouho také hledají svého hrdinu, protože adeptů na hlavní úlohu je docela dost. Dost dlouho nás tvůrce nechává i na leccos čekat (a nabízí opakované pašování věcí do vězení, močení vězňů na chodbu), na druhou stranu dokáže umně několika málo záběry dokonale představit své postavy (viz. úvod s velitelem ostrahy). Všechno to má atmosféru a všechno je to taková hra protikladů. Nakonec z těkání mezi postavami hrdina přeci jenom vzejde, ale hlubší sympatie si nezíská. Film má sílu, ale dokáže i leccos vzít, lecčím zabolet. Nenabízí odpovědi, vlastně ani nijak podrobné informace. Revoltujících snímků jsem viděl poměrně dost a – v hlavě je mám dosud. Po Hladu člověk nemá radši ani ten hlad.. Přesto další z mnoha příkladů pro tuzemské tvůrce – minimalistické drama, které moc nemluví, ale má co říct!! Bez klišé, patosu.. 70%(2.6.2011)

  • novoten
    ***

    Chápu, kam McQueen míří a musím ho obdivovat za to, že z antidivácké formy neustupuje ani na chvíli a přitom se vyhýbá pocitu samoúčelně pomalého tempa. Hranice mezi syrovou realitou a explicitními zvěrstvy a násilím je někdy docela tenká a na můj vkus ji Hlad několikanásobně překročil. Samozřejmě, Fassbender může vážit dvacet kilo i s postelí a stejně učaruje libovolným pohledem. Jenže jsem se mnohem častěji znechuceně ušklíbal místo toho, abych prožíval.(15.8.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace