Psycholožka Abigail Tyler (Milla Jovovich) vyšetřuje řadu lidí, kteří mají shodné noční děsivé zážitky. Všichni si vzpomínají na sovu s velkýma očima, která na ně v noci upřeně hledí. V hypnóze si však vzpomínají na daleko strašnější noční zážitky a uvědomují si, že sova vlastně nebyla sova. Události se skutečně staly na severu Aljašky, ve městě Nome. Aby byly události tohoto příběhu lépe osvětleny, zakomponoval režisér do filmu skutečné záběry z vyšetřování. (augmentin)
Zimomriavkové nárazy veľmi efektné, ale celkový polodokumentárny koncept nie práve šťastný. Filmu som vďaka nemu ani za mak neuveril onu vignetu "podľa skutočnej udalosti" a vyznel mi iba ako béčková ľakačka v áčkovom technickom obleku.
V hororu dneska evidentně frčí krom masakrování mládeže taky ‚based on true events…‘, kde stačí pár nastříhaných záběrů ‚documentary-like‘ a kasičky pokladen už jenom cinkají. Šel jsem do toho s čistou hlavou, ale sotva Milla nakráčí do záběru, vytušil jsem, odkud asi tvůrci tu svoji pravdu brát budou. Uznávám, že zážitek to nakonec nebyl zase až tolik děsivý (ve smyslu filmařském), ale bohužel ani emocionálním. Paradoxně na mě více fungovala chvílemi umě navozená atmosféra znepokojení, než samotné hypnotické seance, ale jak už to bývá, horor je hlavně o postavách. Tyhle nemají nic moc ke hraní, byť jim snaha upřít nelze, když odříkávají ty jakože o dekádu dříve proběhnuvší dialogy. Nad touhle módou začínám pomalu zívat. 2 a ½.
Paranormální aktivita se zelenými mužíčky natočená na trochu lepší kameru se slavnějšími herci? Nebo prodávání bludů pod rouškou senzacechtivosti? Film má své světlé okamžiky - většinou když někdo nelidsky řve, levituje nad postelí a trhá hlavou jako ve Vymítači ďábla, ale jinak je to takový narativní teleshopping, který slibuje, že když v následujících patnácti minutách neodejdete, dostanete pointu a k ní ještě jednou zdarma. A samozřejmě je to podraz. I bez Horsta.
Pravda v tomhle filmu prý podle studia Universal není. Ale je jen na nás, jak tenhle film pochopíme a pochopit ho můžeme skutečně všelijak. Ve skutečnosti přesně ten příběh, co se odehrál v tomhle filmu, realita není. Autoři to všechno geniálně vymysleli. Zakomponovali dohromady skutečný horor a třesoucí se šílenost a la Záhada Blair Witch do jednoho takovým stylem, že se tomu věřit prostě musí. A pokud do toho filmu jdete s tím, že chcete vidět zajímavý, originální přběh a o něm toho příliš nevíte, tak si ho užijete. I když ten začátek se nezdá, později se to rozjede. Nutno dodat, že ne všecko na filmu je lež. Když Milla Jovovich tvrdí, že deset milionů lidí na světě má zkušenosti se setkáním s mimozemšťany. Je třeba si uvědomit, že ten film vůbec nemusí být lež. Už se stalo, že pár sci-fi bylo natočeno a pár let na to přišel nějaký vyvrhel vědec z Oblasti 51 v rozhovoru, že ten film vlastně žádná fikce není. Nedivil bych se, kdyby tohle byl jeden z těch utajených případů, o kterém nějaký jiný vědec bude za pár let mluvit jako o dobře zakamuflované realitě. Jen by mě zajímalo, jak autory napadlo použít jako komunikační jazyk mimozemšťanů právě summerštinu. Zajímavý nápad, nebo spíš jen čerpali ze skutečných faktů? Bůhví.
To, že nejsme ve vesmíru sami, to víme dávno... Zajímavý nápad, který se chytl onoho provazu, který táhne kinematografii směrem - nic neukážu a o to to bude strašidelnější, který kdyby měl v čele schopnějšího režiséra a ne zubatého už na pohled neschopného někoho, film by se vydařil. Herecké výkony byly otřesné včetně hl. představitelky, o Dr. Tylerové v tzv. dokumentárních vsuvkách raději nemluvit (on tomu opravdu někdo věří?), možná jsem nikdy neviděla trapnější snahu se za něco vydávat, nebo vlastně ano, ten režisér coby "moderátor". Je mi zle, ten film je prostě strašný a když takové téma, tak prosím poctivou filmařinu, ať se z toho poděláme všichni... Námět je totiž špičkový.
Blízké setkání čtvrtého druhu je bezesporu atraktivní filmová (i literární) látka. O to větší je pak škoda promarněné šance. Achillova pata tkví v nezvládnutém a nedotaženém konceptu očitého svědectví, kdy jsou skloubeny (snad) autentické záznamy a rádoby umělecká rekonstrukce, která je místy až příliš doslovná a mnohé nevyřčené a nezobrazené podsouvá divákovi rastrem své jednoznačné interpretace. Režisér si také mohl odpustit rámcové uvození, které jakoby celý snímek zařazuje do seriálu Akta X - je to příliš laciné a až k podezření okaté. Podobné filmy: Paranormal Activity, Oheň v oblacích, Invaze, Blízká setkání třetího druhu
Hodne znepokojujici zalezitost a nad ocekavani dobrej film. Mame tu normalni filmy, pak filmy, ktery tvrdi, ze jsou podle skutecnejch udalosti a pak filmy, ktery se tvari jako nalezeny zaznam rucni kamerou. Tohle je znacne originalni mix mezi vsim, takze tu jsou jak dokumentarni zabery, tak dokumentarni overvoice a herci jsou predstavovani jako herci hrajici postavy a prehravajici udalosti ziskane behem rozhovoru a ze zaznamu. Samozrejme se muzem dohadovat, jak verohodne to pusobi, nektery dokumentarni zabery moc nevysli, ale proste to filmu hodne pridava. Ten se totiz rozjizdi pomalu, ale postupne pritvrzuje a stale graduje mysteriozni atmosferu a ke konci to zacne mit lehkej nadech hororu. Je az s podivem, jakou atmosferu dokazal vytahnou Osunsanmi vlastne jen z hromady "dokumentarnich" zaberu a rozhovoru, obcas pod hypnozou. Ve vysledku to je ale proste hodne pusobivy a Milla si zas po case strihla neakcni roli a je perfektni.
Je fakt, že filmová část se od tý dokumentární značně liší dopadem na diváka a nepůsobí zrovna kvalitně a možná i trochu ruší atmosféru, každopádně je tam nutná pro dotvoření příběhu a ty správný hororový a znepokojivý pocity spolehlivě přinesou dokumentární záběry z hypnóz, policejních vozů atd., na kterých toho sice neni až zase tolik vidět, ale to je právě to, co je na tom to nejděsivější a nejznepokojivější.
Hrozně moc lákavej námět, ale bohužel poměrně tragickej výsledek. Snad ještě nikdy mě v žádném filmu něco neotravovalo tak, jako zdejší "skutečné záběry". Už jenom ten rozhovor režiséra s doktorkou působí tak strašně nepřesvědčivě, že je až urážlivé, že se po nás chce, abychom tomu věřili. Herci neodvádí příliš dobré výkony, scénář vede odnikud nikam - v podstatě to mohl být desetiminutový dokumentární spot, neboť všechny příležitosti k nějaké zajímavé filmové scéně jsou zabity "skutečnými záběry", tzn. když se začne dít něco zajímavého, nastoupí "skutečná kamera", která však v tom okamžiku z paranormálních důvodů přestala natáčet. Takže divák vidí jenom zrnění a slyší výkřiky. A ten závěr, kterej naprosto nesmyslně dává pointu něčemu, co by ji bývalo (jako snad jediné) vůbec nepotřebovalo... to už jsem si fakt nevěřícně klepal na čelo. Myslím, že v nadpřirozeno svým způsobem věřím, ale rozhodně se mi proto nezačne líbit tento film. PS: Sovy nejsou, čím se zdají...
The Fourth Kind: stupidní sračka! Ala Paranormal activity. Když se něco mělo dít, tak rozmazaná kazeta. Bože, neuvěřil jsem ani slovu. Kupa pomatenců. Milla Jovovich u mne klesla na minimum. A mimochodem, taky se občas ve 3:30 hod. budím..... a jdu do práce A za oknem občas vídám kosi a holubi. Je možné, že mne taky unášejí a znásilňují :-)
To se moc nepovedlo. Tady totiž někdo vůbec nevěděl, co chce vlastně natočit. Výsledkem je nezajímavá a občas směšná nuda, u které jsem měl veliké problémy neusnout. Uznávám, bylo pár momentů ("skutečné" nahrávky z hypnózy byly občas celkem maso), kdy to mělo atmosféru, ale jako celek je to disfunkční a otravný zmetek.
Filmov o inteligentných a nadprirodzených veciach bude ešte veľa, každopádne tento medzi inteligentné a nadprirodzené určite nespadá. Je to len šikovne a účelne natočený mysteriózny thriller, ktorý využíva nefiktívno-fiktívne udalosti, ktoré sa stali-nestali. Režisér lišiacky použil všetky dostupné prostriedky, aby filmom vzbudil znepokojenie a spoľahlivo sa mu to podarilo. Každopádne, keby bol námet prezentovaný ako jedna epizóda z 'The X Files', určite by sa jednalo o jeden z vrcholných dielov. Priamo horrorových scén nie je vo filme veľa, ale podobne ako v nedávnom 'Paranormal Activity', keď prídu, tak stoja za to. Atmosféra je celkom dobrá, trošku trvalo, kým ma dokázal film zaujať, ale zaujímavé spracovanie, strih a kamera si ma veľmi získalo. Inak si ale myslím, že Osunsanmi veľkú budúcnosť nemá. 75%.
Úpadok hororového žánru znamenal novú stratégiu pôsobnosti na diváka. Treba mu od začiatku až do konca do hlavy tlačiť, že ide o skutočnosť, že všetko čo vidíme sa stalo a všetky nahrávky sú realita. Dopad na psychiku je oveľa silnejší, než by ktokoľvek povedal a pri téme ako mimozemšťania to platí úplne. Prezentácia údajov začína neškodne a divák ani nepochytí, že tu ma už ťahajú za nos. Dvojkamera "reálneho" a hraného, fakty o mimozemšťanoch, konšpiračné teórie o Sumeroch všetko to umocňuje zážitok. Škoda len, že prízvukovanie "pravosti" záberov je až otravné a že hypnóza tu je chápaná, ako účinný prostriedok (v normále sa využíva len v krajných prípadoch). Strach tu funguje rovnako ako v Blair Witch Project a premietanie v noci dosť desivá záležitosť.
Neveril som tomuto filmu už od počiatku a ani po asi tridsiatke veľmi slušných hodnotení. Milla Jovovich je však Milla Jovovich a film od obľúbenej herečky treba ihneď vydieť. Aké bolo moje prekvapenie, keď ma film zaujal tak veľmi ako som chcel už pri slávnych predchodcoch tohto žánru – imaginárnych dokumentov (The Blair Witch Project, The Poughkeepsie Tapes a Paranormal Activity). Napriek známym hercom a možno práve kvôli nim ma viac filmovejší ako dokumentárny The Fourth Kind dostal presne tam kde chcel. Tvorca zaujímavo miesi dokumentárne zábery s hranými a to niekedy aj z rôznych uhlov a tak sa stane, že na obrazovke sledujeme naraz štyri zábery (dva dokumentárne, dva hrané). Naviac film ponúka, a to možno aj neplánovane, aj druhú verziu toho čo sa deje. Tieto filmy buď zaujmú alebo nie. Pri Blair Wich ma zaujal jedine koniec, pri The Poughkeepsie Tapes len tak priemerne celí priebeh, pri Paranormal Activity nočné scény, duchárska tabuľka s písmenami a na internete vyhľadaná správa o podobnom prípade. The Fourth Kind zaujal od začiatku aj vďaka zaujímavo zvolenému prostrediu Aljašky a ostatné už prišlo samo.
Osobně jsem trochu znepokojen. Máti mi vyprávěla jak mi na kočárek, když jsem byl malý, sedla sova a pozorovala mě. Přemýšlím jestli mě třeba nesleduje i teď. Na druhou stranu, z Aljašky je to sem docela dálka takže se určitě nemám čeho bát. Určitě. :)
