Drak přichází

Bruce Lee a jeho najlepší film. A samozrejme legendárna scéna v zrkadlovej miestnosti. Môžeme len ľutovať, že sa Bruce nenarodil o 40 rokov neskôr. Pretože dnes by po ňom siahol Tarantino a natočil Kill Bill 3. Takto si môžeme užívať jeho charizma len v nie veľmi prepracovaných kulisách a príbehoch. (11.11.2013)

Tak jako v pornu všechno - sny, retrospektivy, veškeré zápletky - vždy nevyhnutelně směřuje k sexu, tak v tomto filmu úplně všechno směřuje k bojovým scénám. A stejně jako v pornu i tady na závěr přijde velká group scéna, kde se zapojí všichni... Ano, sledujeme klasický hongkongský bojový snímek, takže se tu hodně boje dalo čekat. Přesto jsem byl možná připravený na větší hloubku, než že pokaždé nějaký guru záhrobním hlasem pronese "musíš se naučit, že bojovník nikdy / vždycky... něco něco" načež to skončí strašnou řežbou. Říká se, že Drak přichází připomíná Bondovku. A je to pravda - na opuštěném ostrově se prochází záporák svým sídlem sbizarní sbírkou kuriozit, samozřejmě s kočkou v náručí... Jenže v Bondovkách většinou dochází aspoň k nějakému překvapení. Třeba se dozvíme, že bondgirl, co byla agentovi 007 nablízku, ho v zlomovém momentě zradí. Tady ale vše jede v naprosto jednoduchém schématu, co se v průběhu vůbec nezmění. Karty jsou rozdány hned na začátku - tohle je klaďas a tohle záporák. Pak už jen sledujeme, jak spolu bojují. Takže je docela dobře možné, odejít si v průběhu na záchod (a to i na úpornou, třeba dvacetiminutovou potřebu) a stejně nám z děje nic neunikne. Jistě, Bruce Lee je velký kult. Divák ho prostě musí obdivovat - herec, který na svůj perfekcionismus dokonce zemřel - krátce po uvedení snímku, na který právě koukám. Člověka, který se zajímá o film, se zmocní mírné rozechvění, když se na plátně objeví jeho jméno podbarvené akční "béčkovou" hudbou. A to nejen proto, že tenhle kult inspiroval Tarantina a mnohé další. Třeba finále v zrcadlovém bludišti je fascinující... Ale pokud podobně jako já nepatříte k zarytým fanouškům asijských bojových filmů, nějaké žánrové překročení či nadstavbu tu asi budete hledat těžko. (26.10.2023)

Je to celkom dobrý akčný film s Brucom Leem v hlavnej úlohe. Má dosť dobrý príbeh o skvelom bojovníkovi, ktorý je požiadaný vládnou organizáciou, aby sa zúčastnil turnaja v bojových umeniach, ktorý sa pravidelne koná na ostrove ovládaným vplyvným zločincom, pričom má za úlohu ho zastaviť, pretože sa venuje rôznym zločinným činnostiam. A keďže bojovník má na to aj osobné dôvody, úlohu prijme a urobí všetko preto, aby zločincov zastavil. Spracovanie nie je zlé, ale je skôr sklamaním. Táto zápletka má v rámci žánru veľký potenciál, nájde sa tu bojový turnaj, motív pomsty, hľadanie dôkazov medzi množstvom strážcov a podobne, takže priestoru pre výborný akčný film je tu mnoho, lenže prvá polovica má príliš pomalé tempo a viacero zbytočných scén, hlavne tie flashbacky niekoľkých bojovníkov, ktoré aj tak majú nejaký význam len pri hlavnom hrdinovi, ale pri zvyšných dvoch sú nielen zbytočné, ale aj nanajvýš nezaujímavé, no celkovo mi prvá polovica moc nesadla, aj keď zase nič výrazne zlé to nie je. Ale potom sa to už slušne rozbehne, síce stále sa občas nájde niečo, bez čoho by som sa kľudne obišiel, ale už sa je na čo pozerať a záverečná dvadsaťminútovka je už až na jednu situáciu výborná. Akcie je tu priemerné množstvo a páči sa mi. Na moje prekvapenie samotných turnajových zápasov tu až tak moc nie je, ale tých pár poteší, no viac mi aj tak sadli tie mnohé situácie, v ktorých hlavný hrdina zneškodní nejakého radového strážnika na minimum dotykov a tých je v druhej polovici celkom dosť. Najviac sa mi páči súboj Leeho s Američanom, s ktorým mal osobné účty a celé finále s výnimkou časti v zrkadlovej miestnosti, to ma už moc nebavilo. Herecké obsadenie je na tom dobre, ako vždy výborný Bruce Lee, bavil ma aj John Saxon a dobrí záporáci, obzvlášť Bolo Yeung. Réžia a technická stránka sú v rámci tohto typu filmu tej doby až prekvapivo kvalitné, tu nemám väčší problém. Drak prichádza pôsobí zo všetkých Leeho filmov najprofesionálnejšie, či už príbehom, lokáciami, postavami a aj réžiou, ale aj tak mi viac sadla napríklad Cesta draka, ktorá je omnoho zábavnejšia a aj Veľký šéf sa mi páči viac. Ale aj tak je to slušný akčný film, ktorý sa minimálne kvôli akcii určite oplatí pozrieť. 64% (11.07.2012)

Brát v potaz časový rozdíl v akčních filmech a celou tu legendu kolem Bruce Leeho je při hodnocení filmu nutnost a limitující podmínka zároveň. Film diváka neobohatí o žádnou myšlenku, či oduševnělý příběh. Klasická story o padouchovi a hrdinovi, co bez střelné zbraně vymlátí, co může a ještě zmlátí (zabije) padoucha - v závěru filmu samozřejmě. Odpusťte, ale je to klasika. 90 % (22.09.2011)

Film, který vzbuzuje především jednu otázku – je legitimní hodnotit vysoce „umělecké“ dílo, které je sice veskrze špatné, ale má svojí přidanou hodnotu v neplánovaném zábavním efektu na diváka? (Zkrátka a dobře - zaslouží si třeba pět hvězd film, který je natolik příšerný, až se u něj celou dobu smějete?) Samozřejmě, například do díla velmi talentovaných tvůrců se neustále přidávají (jakoby sami od sebe) další a další vrstvy, další významy, možnosti čtení, které nebyly původně plánované. To se potom nezřídka stává, že sám umělec je často překvapen, co vnímavý čtenář/divák objevil mezi řádky (mnohdy s velmi zajímavým efektem – jeden příklad za všechny – když se Yann Martel bavil s jedním čtenářem o své brilantní novele Pí a jeho život, čtenář se ho zeptal „A opravdu je ten tygr, co s ním Pí pluje v loďce, Bůh?“ Martel se zarazil a koukal na něj chvíli s otevřenou pusou a poté řekl: „No vidíte, to mě ani nenapadlo.“ A od té doby prý už nemůže vnímat svou vlastní knihu tak jako dřív). Celkově na tomto principu není nic až tak zarážejícího – umění není přísnou vědou ani matematikou (jak by se to hodilo tolika filmovým teoretikům) – jeho přitažlivost tkví z velké části právě v tajemství, v nevysvětlitelnosti. Velká díla dokáží neustále překvapovat nejen své příjemce, ale také samotné tvůrce. Ne vše je v rukou tvůrce a je to tak dobře - věci jako vášeň a inspirace se naplánovat nedají. Na druhé straně podobného efektu „nechtěného“ jsme často svědky i u opravdu příšerných filmařů, kteří v naší post-postmoderní době (počet „post-“ si můžete libovolně rozmnožit dle vlastního uvážení) získávají pomalu patinu opravdu významných tvůrčích osobností. A tak jsme svědky takových paradoxů, že jsou vedle sebe řazeni Scorsese a Ed Wood či Bresson a Wiseau. Nic Proti Woodovi a nic proti Wiseaovi (jehož Room je ultra zábavný), ale já osobně jsem zastáncem spíše seriózního přístupu, který nebere míru talentu jako jakýsi kruh, ve kterém když dosáhnete ve svých dílech určité nadměrné míry debility, stanete na úrovni géniů. Shrnuto a podtrženo - ačkoliv jsem se u „přicházejícího draka“ vlastně velmi dobře bavil, je neoddiskutovatelné, že se jedná o veskrze příšerný film, v němž nic nedrží pohromadě - od zápletky, přes (neexistující) motivace charakterů, až po hrozivou hudbu, kung-fu moudra typu „přes svůj prst nevidíš měsíc (a proto mě nemůžeš kopnout)“ a špatné vykrádání žánrů, jež jsou příšerné už sami o sobě. Ty dvě hvězdy jsou tak nakonec hlavně za Bruce Leeho a Johna Saxona, kteří jsou jedinou opravdu kvalitní příměsí snímku. (25.10.2017)