Turínský kůň
-
Torinói ló, A
-
Cheval de Turin, Le
(Francie) -
Turínsky kôň
-
Turin Horse, The
Drama / Podobenství
Maďarsko / Švýcarsko / Německo / Francie, 2011, 146 min
Režie:
Béla Tarr, Ágnes HranitzkyHudba:
Mihály VígHrají:
János Derzsi, Erika Bók, Ricsi, Mihály KormosObsah
-
Roku 1889 objal Friedrich Nietzsche v Turíně týraného koně, ztratil vědomí a také rozum. O filozofově osudu i konci víme mnoho. Ale co se stalo se zvířetem? Turínský kůň je dokonalou syntézou jedinečného stylu vlivného maďarského solitéra Bély Tarra. Promyšleným stylem dlouhých záběrů doprovázených sugestivní hudbou a soustředících se na neexpresivní herectví buduje Tarr podmanivou atmosféru bezčasí, které nemůže vyústit v nic dobrého. Snímek takřka beze slov nahlíží na nezbytnost lidského soužití a zároveň bezbrannost lidského pokolení tváří v tvář velkým změnám. Významy zde nejsou tvořeny dialogy postav, ale prostřednictvím jejich konání a pouze zdánlivého klidu okolo nich. Napětí pak nevyvěrá z dynamického střihu, ale z obsahu a struktury pečlivě komponovaných záběrů. „Přivedli jsme film do jeho logického vyústění,“ řekla o díle Ágnes Hranitzká, střihačka a partnerka režiséra. Ten navíc snímek označil za svůj vůbec poslední. (MFF Karlovy Vary) -
1889. Německý filosof Friedrich Nietzsche se stal svědkem bičování koně na své cestě do italského Turína. Svýma rukama objal krk koně, aby ho ochránil, ale poté náhle omdlel a padl na zem. Za necelý měsíc byl Nietzsche diagnostikován s vážnou duševní poruchou, která ho odkázala na lůžko a způsobila jeho němotu na dalších jedenáct let až do jeho smrti. Ale co se stalo s koněm? Tento film, poslední Bely Tarra, se zaobírá touto otázkou ve vymyšleném příběhu toho, co následovalo. Muž, který zbičoval koně, je venkovským farmářem, který si vydělává na své živobytí rozvážením ve vozíku taženým koněm. Tento kůň je starý a nemocný, ale poslušně poslouchá povely svého pána. Farmář a jeho dcera musí dojít k pochopení toho, že ve svém živobytí již nemohou pokračovat. Smrt koně se stává začátkem jejich tragického příběhu. (End3R)
Komentáře uživatelů k filmu (88)
-
Houdini
Zlatý Medvěd - výběr(11.2.2011)
-
larelay
tak nejak naivne som si myslela, ze zostarnut sa da len vekom a pribudajucimi rokmi, ale omyl! Da sa to aj pri sledovani tohto filmu. Par sedivych vlasov som uz mala aj pred nim, ale teraz mi ich nejako pribudlo... hm. Bolo to vskutku krasne, poeticke, ale ak to aj malo nejaky hlbsi zmysel, pre mna zostal utajeny. A jedno viem isto, dostala som strasnu chut na ryzu! PS: Bez hodnotenia preto, lebo to ohodnotit neviem. Alebo si netrufam. Logicke, nie? Ci? PS2: Strasne by som chcela vidiet, keby toto Markiza nasadila v prime time namiesto Seherezady, ci Sultana, ci aka kravina tam teraz chodi. To by bol hukot! Babicky a zeny v strednom veku - sanka dolu, sefe! Diky Brona!(2.1.2012)
-
woody
Mnozí můžou namítnout, že Tarr se od Satanského tanga daleko neposunul a variuje již známé věci. Nesouhlasím; Turínský kůň je svým způsobem dokonalý epilog Satanského tanga, tvůrce a dokonce i civilizace. V Tangu se postavy ještě snažily osudu vzepřít, utéct a začít znovu, otec s dcerou z Koně toho nejsou přes veškeré protivenství schopni, zkrátka proto, že jsou slabí, unavení a příliš svázaní se svou rodnou hroudou. A tak odevzdaně čekají na svůj konec, aniž by na svých stále více zvnějšku narušovaných rituálech cokoliv změnili. Turínský kůň je přepečlivě vybroušenou filmovou meditací, která člověka vtáhne a nepustí ani dlouho po skončení titulků (což ostatně dokládá, že plný kinosál dlouhou chvíli civěl na plátno - přitom spalo jen minimum lidí - než se odhodlal k potlesku). Turínský kůň není v žádném případě těžký a nestravitelný art, nebere se vůbec vážně, je to absurditka, kde červotoči přestávají vrtat a postavy to silně zneklidňuje. Jen se skládá z cca. 30 záběrů, což může mnohým nabourat představy o ideálně stráveném večeru.(4.8.2011)
-
Marigold
Béla Tarr se podobně jako kdysi Nietzsche dotkl svého koně a oněměl. Turínský kůň není filmem O onom turínském koni, on je ONÍM turínským koněm. Narativně vyprádzěným obrazem světa, v němž už nezůstává než zoufalství, automatismus, prázdnota. Intelektuálně monolitický obraz vyhasínajícího světa, z nějž jako poslední vzdech uniká smysl a naděje. Zbývá jen tma, vichřice a diktát nicoty, kterou na sebe samo lidstvo přivolalo. Společně s Tarrovým osobním mýtem je Turínský kůň jeden z velkých počinů současného umění, Gesamkunstwerk v již téměř zapomenutém tradičním smyslu, narativní rozvázání smlouvy s divákem a se světem, neředěné trmácení se k finální temnotě. Film, který rezonuje a troufám si věštit, že jednou bude patřit k velkým reflexím konce civilizace.(4.7.2011)
-
verbal
odpad!Místní katolická cenzura opět nerozdýchala můj další citlivý a něžný komentář. Jelikož jsem za dobu své virtuální existence neměl nikdy v poště tolik miloučkých příspěvků nasupených yntelechtuánů, vracím jej opět do hry, a to v morálně nezávadné formě, doplněný o rébus pro chytré hlavičky: Tak nám surový establishment zabanoval uživatele Paaschu. Prý byl v komentářich hrubý, nezdvořilý a urazil estetické cítění nějakého prudérního gaye. Evidentně zde ještě nebyl pořádně stanoven etalon, jak by měl takový banovací komentář vypadat. Zatoužil jsem tedy nesmírně po průkopnictví a umísťuji sem následující nechutný, odporný a lascivní zvratek, z něhož si budete ještě měsíc vytírat oči svěcenou vodou, vaše neposkvrněné děti budou mít rok noční můry a katolíci se budou zuřivě křižovat. Ať je mi HOMO milostiv!! Tato strašlivá (hloupost na osm se slovním základem pro expresivní označení dámského přirození) má všechny atributy stát se nejoblíbenějším masturbačním videem snad každého patologicky hloubavého, přechytřelého (zdrobnělina mužského údu na sedm), co čumí na filmy jen proto, aby nás, konzumní a blahoslavené, potom mohl oblažit filozofickým, sebestředným slovním průjmem, plným cizích termitů a hlavně!!! si potom mohl s ostatními mentálními potraty sáhodlouze plácat po (další zdrobnělina mužského údu, opět na sedm, začínající na "š", plurál) v nekonečném Mistrovství světa v mlácení prázdné slámy. Vždyť přechytřelá filipika tak krásně skryje to, že jsem si v životě (označení negace pohlavnívo aktu na devět), protože jsem nedrovský debil a dokonce prodlouží to pěticentimetrové hovado, co skrývám v tesilkách, lépe než nejnovější Audi A8! Takže i já musím zpocenou rukou sáhnout po Bordellovské příručce "Jak se hrabat v (výkal na pět)" (samozřejmě ve francouštině, abych nevypadal jako obyčejný (opět označení mužského údu, tentokrát na pět s analogií na slovenského kohouta) s pouhým doktorátem z FFUK) a posléze vykřičet do světa, jaký jsem artový (ženský prvotní pohlavní znak na čtyři transformovaný do mužského rodu), co si umí (vyonanovat na sedm) i po třech hodinách prázdné, kataklyzmatické nudy.. Takže odborně a sofistikovaně vyjádřeno, táhne se to jako poševní sekret vysloužilé (označení ženy veselé v rozkroku a též ženy, provozující placený sex na pět) s vaginální plísní a místy bych neváhal sáhnout ani po, pro mnohé možná odvážně rozpustilém termínu, (ejakulát na pět) čtyřicetiletého panice. Nicméně každý místní (jedinec, vzniklý nezdařeným pohlavním aktem či genetickou vadou na čtyři), jehož přebujelé ego vysoce převyšuje jeho kvocientní možnosti mi dozajista potvrdí, že toto masochistické ukájení je hlavně o pocitech, že ano! No budiž, cítil jsem se u toho, jako bych měl v (vyústění trávícího traktu na pět) kaktus, kterým by každých deset minut freneticky pootočil ten dvoumetrový negr, co mi mezitím způsoboval akutní pocit existenční tísně tím, že mě nutil k deep throatu. V ústech jsem cítil zemitou hořkost, jako bych tři hodiny lízal podpažní jamku profesionálního bezdomovce. Závěrem, abych před nimi nevypadal jako úplná (ženský zevní genitál na čtyři), však musím konstatovat, že na něčem se se všemi těmi ufony, jejichž rodiče jsou patrně dvojčátka, přeci jen shodnu! Na tento hypnotický zážitek do konce života nezapomenu a už si nikdy nebudu muset strkat prsty do krku, když se budu potřebovat vyzvracet!(23.1.2012)
-
Subjektiv
KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je. A viděl bůh, že je to dobré, jak panují nad mořskými rybami, nad ptactvem, nad dobytkem? Hle, dal jim bylinu vydávající semeno na celém povrchu země, které jim bude za pokrm. A viděl Bůh, že je to dobré, jak plozením a množením si podmaňují zem? "Po všechny dny svého života budete ze zlořečené země jíst v útrapách," pravil. V potu tváře jedí teď svůj chléb, dokud se nevrátí do země. Jednoho dne Bůh odebral havěť drobnou, jiného si vzal nazpět vodu. Postaral se, aby člověk nevzal ze stromu života, nežil navěky. Uzmul mu vládu nad každým živočichem lezoucím po zemi. Bůh sklidil veliké svítilny dělící den od noci. A zrušil také souš a shromáždění vod. Tu teprve spatřil, co je dobré. I pravil: "Ať nastane tma." Byla tma, den poslední. Konečně mohl spočinout. Bylo ticho. Nic. +++++ Velký krach, svíjející se spirála bytí, Bůh co vytáhl špunt z vany světa. Snad svět, snad Tarr, snad lidstvo, snad sám Stvořitel se vyčerpal a nyní mu nezbývá než po sobě pořádně uklidit. Snad ani neměl pocit, že v plné energii kdy učinil něco, co by bylo víc než nic, a kdyby, odvane ho čas. Tak za téma si vybral odebírání. +++++ V omezeném prostoru filmu, který představuje jeden dům s pustým okolím, se ještě nezastavil čas. Sám prostor se stal hodinami. Tik. Vstávat. Tak. Ustrojit. Tik. Vyvést koně. Tak. Jít pro vodu. Tik. Uvařit. Tak. Jíst. Tik. Spát. Ale když malá ručička oběhne kolečko, ocitá se zase na začátku. Žádné hodiny ale nejdou věčně. +++++ Po křivkách dlouhých záběrů kráčí kamera po omezeném prostoru a naustále naráží na jeho neviditelné hranice, nevyhnutelně se musí stáčet, obracet a setrvačně jede zase dál, aby opět narazila a uhnula a kráčela, až časem člověk pozná, že prostor ji škrtí stále víc a víc, až nemůže se pohnout již, až nevidí nic. Prostor je jevištěm pohybu a kde není jeviště, není ani pohyb. +++++ Ale omezený prostor neděsí uvězněné člověčí zvíře, co již dávno navyklo pravidelnému chodu sebehodin. Prostor se pomalu prázdní. I slova už jsou dávno pryč. Co také sdělovat, když vše se děje podle plánu, podle předzjednaného řádu? Snad jen: "Hotovo." Chlast, organické rozpouštědlo, ředidlo bolestí duše, ten nutný je. Stačí jedna píseň a ani ta nepotřebuje slova. Stačí, aby vše se dálo do skonání stejně. Jen proboha žádné změny, žádné impulzy z venku. Mohou-li natáhnout chod hodin, jako za pálenku platící soused, ať si povídá ty bláznivé řeči. Cikány vyhnat! +++++ V hodinách to skřípe, půlka malé, pomalejší ručičky zčásti ochrnula, pružina nepokoje ztrácí svou sílu. Nevítané změny se vrší, mizí důležité zuby na kolečkách, prostor mizí. Útěk je nemožný. Je příznačné, že se nikdy nedozvíme, zda-li nebylo utéct kam nebo to otec a dcera nedokázali. Nakonec již není nic a ani v něm nehyne vědomí a paměť toho, co se musí a by se mělo. +++++ KONEC SPOILERŮ. Turínský kůň je řemeslně vycizelovaný konec světa. Rozsudek, který nad sebou svět sám vynesl a vykonal. Pro mě trochu i políček vlepený Trierovi: "Méně je více!" Je funkční svojí umrlčí monotóností dlouhatánských záběrů ukončených, až když kamera dojede do míst, z nichž záběr nemůže logicky pokračovat. Monotónností, již oživují bizarní obměny. Bizarní proto, že v jiných dílech se monotónní obvykle narušuje výměnou či přidáním, ale v Turínském koni pohání dění odebírání, odebírání důsledné do poslední cihličky Vesmíru. Jako takový vyjadřuje nesmírnou skepsi a je už tak trochu na divákovi, co je příčinou a objektem oné skepse. Nabízí se odpověď, že úplně všechno. Ale zároveň nabízí dokonalou katarzi, protože teď už se nemůže nic zlého stát. Trmácení je konec. Skvělé.(1.8.2011)
-
Flipper
Bassza meg vezmi si do toho vetra dáku čiapku!. No starý by sa len na koňovi vozil a pálneku popíjal. Šak sa ti raz zrak sčerná s toho chlastu a aj ti chutiť jesť nebude! (spoila) A ľaľa stane sa, no trvalo to kurevsky dlho...__Ok Tarrko, všetkú tú opakovateľnosť rutiny pochopil asi každí, kto nezaspal už po prvej hodine. Potom pri ďalšej hodine a pól tichej domácnosti, sa obhájiť dákym pofidérnym koncom sveta, či božím úklidom je triviálne prosté. Hen melancholický Lars to ukázal storáz lepšie. Načo trestať ségina trasúceho sa starčeka dákou apokalypsou? Tú si zaslúži akurát tak radodajná Kirsten Dust a keď už - nech už to je dáky HUKOT, nie len drbnúť čerň ako epileptik o chodník. Béla na farbu už dlhšie nemal, z ničoty prd vzíde a po každom filme je tma. Nájdem si veru nejakú optimistickú výhovorku, aby som pri tejto onanii nadčlovekov nezavadzal i podpichol týchto pesimistov. Nebojte sa vrchnosti aj keď sa zo 6 dní všetko dokurví, na 7. deň je zase na pláne tvorba človeka, a starý sa zas vráti k svojmu horúcemu zemáku mizérie.(14.1.2012)
-
Mertax
Film osciluje mezi ryzí genialitou a maniakální touhou autora umořit diváka k smrti, těžko hodnotitelné, těžko zařaditelné. A brambory už si hodně dlouho nedám.(3.7.2011)
-
JFL
Čekání na Nietzcheho na větrné hůrce aneb krutá absurdita na úkor diváka. Kůň netáhne, postavy sedí a zírají z okna a divák sedí v kině a zírá na ně. Jakýkoli náznak smyslu či významu je okamžitě rozmetán (grandiózní apokalyptický monolog souseda). Není nad kolektivní zážitek v kině, kde padají z publika famózní komentáře nepřítomného dění na plátně jako "dyť to ani nedojed", "tam je ale zima" nebo "kolik tam bude dní"? Jak příznačné, že v hektickém shonu festivalu člověk uhání na film, kde se nic neděje a červotoč dává dobrou noc, aby mohl v prázdných obrazech marně hledat kontemplaci nad tíhou lidského či koňského údělu. Béla Tarr přebírá po F.A. Brabcovi cenu za nejlepší režii větru. Jako film mizérie, jako performance nádherně podlé.(3.7.2011)
-
Reiniš
Tohle bolelo. Přirovnávat to k čemukoliv nemá smysl, tohle jde mimo všechny kategorie. Chápu všechny ty intelektuály, kteří v tom uvidí smysl života i smrti a případně i to, co si dát k večeři. Film je ale pro mě ososbně zábavný asi jako vražení šroubováku do nosu. Ten film je úplně něco jiného, než čím by být chtěl. Samoúčelná deprese absolutně postrádající smysl. Desiluze. Apatie. Smrt.(12.10.2011)
-
TeeAge
|| Scenár: Béla Tarr, László Krasznahorkai | Hudba: Mihály Víg | Produkcia: Gábor Téni | Distribúcia: ? | Štúdio: T. T. Filmműhely | Rozpočet: ? $ | Tržby: ? $ ||(30.6.2011)
-
Mahalik
Je to krásný.(29.1.2012)
-
Lavran
Tarrova Vesmírná odysea. Film, který dosahuje hypnotického účinku tím, že ukazuje všechno to (a především to), co je v jiných filmech vynecháno pro urychlení tempa. Opakovaní všedních úkonů (chození pro vodu do studny, krmení koně či vaření a konzumace brambor) tak dosahuje bezmála rituální umanutosti, skrze niž se vyjevují drobné, nicméně podstatné změny: příznaky umírajícího světa, který se pomalu a jistě propadá do absolutní tmy a syrového ticha. Vysychající studna. Kůň odmítající táhnout vůz. Pohasínající lampy. A za okny neutuchající vichřice a větrem vzedmutá oblaka prachu a listí, které připomíná popel. Chce se až říct, že Larsova vize melancholické apokalypsy - jakkoli je to srovnání čistě na efekt - vypadá vedle té zdejší jako nevkusně uslzená hříčka.(15.7.2011)
-
Rosomak
Geniální - ale rozhodně úplně jiným způsobem, než jsem to od Tarra očekával. Je to úplně někde jinde, než jeho předchozí snímky. A Miroslav Krobot tam nakonec vůbec nehraje. - - - Jediný Tarrův komentář k Turínskému koni, který před plátnem řekl, byla věta: "It´s done". Načež se usmál a odešel :) A lepší tečku za svým dílem mohl asi těžko udělat. - - - To se to teď bude krásně psát, když máme jeho dílo tak pěkně uzavřené :) - - - P.S. Nevím, jak tomu bylo jinde, ale na druhé terase Berlinale Palast odešla během filmu minimálně polovina lidí. (delší komentář bude později)(16.2.2011)
-
FlyBoy
[ArtFilmFest 2011, TN] Úvodné upozernenie: kto ešte nemal čo do činenia s filmografiou B.T., tak mu kamarátsky radím zhliadnuť tento trailer aby si potom nemusel sťažovať priamo na projekcii alebo nasrane odchádzať zo sálu-táto upútavka mu totižto jasne naznačí v akom štýle sa bude celá stopáž niesť._______Tarrovo podobenstvo na báze gorgónskeho mýtu v ktorom stigmu skazy, ničoty a bezvýchodnosti nepredstavuje šeredná medúza s blýskavými očami, obrovskými zubmi, mosadznými drápmi, hadmi namiesto vlasov, ale elyzejský/vyšľachtený kôň s elegickým zrakom, uvädajúcim cvalom figurujúci ako uštvaný živel, ktorý už neznesie nepretržité (samo)týranie človečieho plemena a proste neťahá. Dištancuje sa tak od šance uniknúť pred hrôzonosnou temnotou-pred úplným zánikom a odsudzuje ľud k ťažkopádnemu, až hrobovo tichému vymretiu. Za šumotu bezkonečnej víchrice neostáva potom nič iné, ako len vykonávať obligátne potreby (jesť-zemiak, piť-studňa/pálenka, odpočívať-postel/okno) a odkrútiť si nádejeplné či rezignácieplné (?) činnosti (kontrola stajne/priodvážny odchod z domu). Pokorná nemohúcnosť sa vo vyprázdnenom svete sukcesívne stupňuje, vyčerpá sa voda, zhasne oheň, zmizne zem-zostane len vzduch, ktorý sa po chvíli utíši a nastane…tma._______Uchopiť za správny koniec pravdepodobne posledný počin B.T. je takpovediac utopické, pretože sa nedá vylúčiť jak komediálne, tak dramatické pojatie. Sám som sa pri výroku "Mutter, ich bin dumm" alebo pri "desivom" príhovore suseda zľahka pousmial, ale v globále ma "Turínsky kôň (hlavne) z hľadiska omamujúcej uhrančivosti a priliehavého metaforizmu prudko uhranul. Diskusia o tom, či sa jedná iba o otupujúci príklad naratívnej/sémantickej dutosti alebo o sofistikovanú/nadčasovú vidinu nepodmienečnej záhuby civilizácie by mohla trvať dlhé hodiny, no ako skalný zanietenec B.T. sa prikláňam k druhému (kladnejšiemu) úsudku a nazdávam sa, že "A Torinói ló" bude v (blízkej) budúcnosti považovaný za hodnotný prírastok do celosvetovej kroniky poctivého artu. Ad: 2Traffic: breakcorové beaty zmiešané s orchestrálnymi variáciami od Venetian Snares sú "over the top" a ich vkomponovanie by bolo fakt "compelling". Každopádne si nemôžen sťažovať-Mihály Víg=srdcovka.(25.6.2011)
-
Petrucci
Na tohle se buď nenaladíte, a potom u toho budete trpět, nebo se na to naladíte a budete u toho trpět dvakrát tolik. Řemeslně nejdokonalejší reality show s nejčernějším humorem, jaký jsem kdy na plátně viděl, tentokrát na téma "Konec světa". Co mě ale překvapilo nejvíc, je, že to, co se "na papíře" zdá jako umělecká onanie na "n-tou", je ve skutečnosti opravdu zábavný film, ... no, spíš "zábavný".(31.10.2011)
-
Ruut
Kdyby to trvalo hodinu, bylo by to uhrančivé .. 4,5,6 den nudí(13.9.2011)
-
bassator
46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (A torinói ló / THE TURIN HORSE / Turínský kůň) - Nedovedl jsem si ještě před rokem na LFŠ představit jít na 8hodinového Tarra a jeho Satanské tango. Poté jsem viděl Muže z Londýna a teď i toto tak nemám momentálně větší filmové přání... V tomto snímku jsem si přál, aby film vyprávěl o měsíci ze života těchto dvou lidí a né jen 6 dní... Lidé kdo Tarra neznají a přišli na toto, tak jich většina odešla po pár minutách, někteří počkali půl hodiny s tím, "že se třeba i jako začne něco i dít", bohudík nezačalo... Nepochopily jak může být zábavný třeba první den - který vypadal asi takto. Otec se dcerou se vrací s koněm domů, záběr na koně - 5 minut, zavírají vrata - 5. minut, vaří brambory - 5. minut, dcera kouká z okna - 5. minut, jí brambory - 5. minut, přikládají do kamínek - 5. minut, otec kouká z okna - 5. minut, krásný záběr na stará vrata - 8. minut a pak následuje druhý den... Kdo tohle nepochopí, to nepochopím já :D... - 6. 7. 2011 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 100%(16.7.2011)
-
fauxthum
Bůh stvořil svět během šesti dnů a sedmý den odpočíval, Béla Tarr jej za šest dnů skončil a odpočíval až do konce života.(28.9.2011)
-
Payushka
To že natočíte film na tři hodinové záběry, ještě nedělá umění. Kamera výtečná, oba herci správně odevzdaní a zvuk vichřice neskutečně vlezlý. Ale už z principu nemůžu něco hodnotit kladně jenom proto, že i když to je myšlenkově prázdné, zato to má výborné vizuálno a velký potenciál pro "intelektuály".(26.7.2011)
