poster

Turínský kůň

  • Maďarsko

    Torinói ló, A

  • Francie

    Cheval de Turin, Le

    (Francie)
  • SK název

    Turínsky kôň

  • EN název

    Turin Horse, The

Drama / Podobenství / Poetický

Maďarsko / Švýcarsko / Německo / Francie, 2011, 146 min

Hudba:

Mihály Víg

Komentáře uživatelů k filmu (115)

  • Houdini
    všechny komentáře uživatele

    Zlatý Medvěd - výběr(11.2.2011)

  • Malarkey
    **
    všechny komentáře uživatele

    Nemyslím si, že bych byl jen mainstreamově založený. Jsem schopný se podívat na jakýkoliv film. Ať už mainstreamový nebo umělecký. Každopádně u těch uměleckých se mi těžko hledá nota, která by mi sedla a tak ten film většinou sejmu. Jednou v noci jsem nemohl usnout a tak jsem si pustil Turínského koně. Zajímalo mě, jak takový film, o kterém na ČSFD mluvili jako o jednom z nej filmů pro rok 2011, asi vypadá. A vypadá dost divně. Těžko se to popisuje. Moc se nemluví, prostředí mluví samo za sebe. Podle mě každý má v sobě něco, co ho dokáže i na takových filmech zaujmout. U mě to byl třeba Stalker, který se mi líbil a popravdě taky přesně nevím co. Turínský kůň je dost podobný a nedokázal jsem ho vystát.(19.2.2012)

  • larelay
    všechny komentáře uživatele

    tak nejak naivne som si myslela, ze zostarnut sa da len vekom a pribudajucimi rokmi, ale omyl! Da sa to aj pri sledovani tohto filmu. Par sedivych vlasov som uz mala aj pred nim, ale teraz mi ich nejako pribudlo... hm. Bolo to vskutku krasne, poeticke, ale ak to aj malo nejaky hlbsi zmysel, pre mna zostal utajeny. A jedno viem isto, dostala som strasnu chut na ryzu! PS: Bez hodnotenia preto, lebo to ohodnotit neviem. Alebo si netrufam. Logicke, nie? Ci? PS2: Strasne by som chcela vidiet, keby toto Markiza nasadila v prime time namiesto Seherezady, ci Sultana, ci aka kravina tam teraz chodi. To by bol hukot! Babicky a zeny v strednom veku - sanka dolu, sefe! Diky Brona!(2.1.2012)

  • woody
    *****
    všechny komentáře uživatele

    Mnozí můžou namítnout, že Tarr se od Satanského tanga daleko neposunul a variuje již známé věci. Nesouhlasím; Turínský kůň je svým způsobem dokonalý epilog Satanského tanga, tvůrce a dokonce i civilizace. V Tangu se postavy ještě snažily osudu vzepřít, utéct a začít znovu, otec s dcerou z Koně toho nejsou přes veškeré protivenství schopni, zkrátka proto, že jsou slabí, unavení a příliš svázaní se svou rodnou hroudou. A tak odevzdaně čekají na svůj konec, aniž by na svých stále více zvnějšku narušovaných rituálech cokoliv změnili. Turínský kůň je přepečlivě vybroušenou filmovou meditací, která člověka vtáhne a nepustí ani dlouho po skončení titulků (což ostatně dokládá, že plný kinosál dlouhou chvíli civěl na plátno - přitom spalo jen minimum lidí - než se odhodlal k potlesku). Turínský kůň není v žádném případě těžký a nestravitelný art, nebere se vůbec vážně, je to absurditka, kde červotoči přestávají vrtat a postavy to silně zneklidňuje. Jen se skládá z cca. 30 záběrů, což může mnohým nabourat představy o ideálně stráveném večeru.(4.8.2011)

  • verbal
    odpad!
    všechny komentáře uživatele

    Místní katolická cenzura opět nerozdýchala můj další citlivý a něžný komentář. Jelikož jsem za dobu své virtuální existence neměl nikdy v poště tolik miloučkých příspěvků nasupených yntelechtuánů, vracím jej opět do hry, a to v morálně nezávadné formě, doplněný o rébus pro chytré hlavičky: Tak nám surový establishment zabanoval uživatele Paaschu. Prý byl v komentářich hrubý, nezdvořilý a urazil estetické cítění nějakého prudérního gaye. Evidentně zde ještě nebyl pořádně stanoven etalon, jak by měl takový banovací komentář vypadat. Zatoužil jsem tedy nesmírně po průkopnictví a umísťuji sem následující nechutný, odporný a lascivní zvratek, z něhož si budete ještě měsíc vytírat oči svěcenou vodou, vaše neposkvrněné děti budou mít rok noční můry a katolíci se budou zuřivě křižovat. Ať je mi HOMO milostiv!! Tato strašlivá (hloupost na osm se slovním základem pro expresivní označení dámského přirození) má všechny atributy stát se nejoblíbenějším masturbačním videem snad každého patologicky hloubavého, přechytřelého (zdrobnělina mužského údu na sedm), co čumí na filmy jen proto, aby nás, konzumní a blahoslavené, potom mohl oblažit filozofickým, sebestředným slovním průjmem, plným cizích termitů a hlavně!!! si potom mohl s ostatními mentálními potraty sáhodlouze plácat po (další zdrobnělina mužského údu, opět na sedm, začínající na "š", plurál) v nekonečném Mistrovství světa v mlácení prázdné slámy. Vždyť přechytřelá filipika tak krásně skryje to, že jsem si v životě (označení negace pohlavnívo aktu na devět), protože jsem nedrovský debil a dokonce prodlouží to pěticentimetrové hovado, co skrývám v tesilkách, lépe než nejnovější Audi A8! Takže i já musím zpocenou rukou sáhnout po Bordellovské příručce "Jak se hrabat v (výkal na pět)" (samozřejmě ve francouštině, abych nevypadal jako obyčejný (opět označení mužského údu, tentokrát na pět s analogií na slovenského kohouta) s pouhým doktorátem z FFUK) a posléze vykřičet do světa, jaký jsem artový (ženský prvotní pohlavní znak na čtyři transformovaný do mužského rodu), co si umí (vyonanovat na sedm) i po třech hodinách prázdné, kataklyzmatické nudy.. Takže odborně a sofistikovaně vyjádřeno, táhne se to jako poševní sekret vysloužilé (označení ženy veselé v rozkroku a též ženy, provozující placený sex na pět) s vaginální plísní a místy bych neváhal sáhnout ani po, pro mnohé možná odvážně rozpustilém termínu, (ejakulát na pět) čtyřicetiletého panice. Nicméně každý místní (jedinec, vzniklý nezdařeným pohlavním aktem či genetickou vadou na čtyři), jehož přebujelé ego vysoce převyšuje jeho kvocientní možnosti mi dozajista potvrdí, že toto masochistické ukájení je hlavně o pocitech, že ano! No budiž, cítil jsem se u toho, jako bych měl v (vyústění trávícího traktu na pět) kaktus, kterým by každých deset minut freneticky pootočil ten dvoumetrový negr, co mi mezitím způsoboval akutní pocit existenční tísně tím, že mě nutil k deep throatu. V ústech jsem cítil zemitou hořkost, jako bych tři hodiny lízal podpažní jamku profesionálního bezdomovce. Závěrem, abych před nimi nevypadal jako úplná (ženský zevní genitál na čtyři), však musím konstatovat, že na něčem se se všemi těmi ufony, jejichž rodiče jsou patrně dvojčátka, přeci jen shodnu! Na tento hypnotický zážitek do konce života nezapomenu a už si nikdy nebudu muset strkat prsty do krku, když se budu potřebovat vyzvracet!(23.1.2012)

  • Marigold
    *****
    všechny komentáře uživatele

    Béla Tarr se podobně jako kdysi Nietzsche dotkl svého koně a oněměl. Turínský kůň není filmem O onom turínském koni, on je ONÍM turínským koněm. Narativně vyprádzěným obrazem světa, v němž už nezůstává než zoufalství, automatismus, prázdnota. Intelektuálně monolitický obraz vyhasínajícího světa, z nějž jako poslední vzdech uniká smysl a naděje. Zbývá jen tma, vichřice a diktát nicoty, kterou na sebe samo lidstvo přivolalo. Společně s Tarrovým osobním mýtem je Turínský kůň jeden z velkých počinů současného umění, Gesamkunstwerk v již téměř zapomenutém tradičním smyslu, narativní rozvázání smlouvy s divákem a se světem, neředěné trmácení se k finální temnotě. Film, který rezonuje a troufám si věštit, že jednou bude patřit k velkým reflexím konce civilizace.(4.7.2011)

  • Radek99
    **
    všechny komentáře uživatele

    Víc než soumrak lidstva soumrak konceptu Bély Tarra. Ten totiž k dokonalosti již dávno před ním dovedl ve svých filmech guru úpadku civilizace Andy Warhol...(28.2.2012)

  • Shadwell
    **
    všechny komentáře uživatele

    To, co odlišuje konvenční katastrofické filmy od těch méně konvenčních, je výběr živlu. Už někdy od Empedokla rozlišujeme čtyři: oheň, vodu, vzduch a zemi. Ukažme si to na jednoduchém příkladu: Představte si, že jste režisér a producent po vás chce natočit katastrofický film mainstreamovějšího střihu. V takovém případě padne volba na oheň nebo na vodu, čehož výsledkem bude hořící mrakodrap nebo mohutné záplavy. Narazíte-li ovšem na osvícenějšího producenta, který si vyžádá ambicioznější katastrofický film, dojde spíš na zbývající dva živly, zemi a vzduch, z nichž čerpala Melancholia (země – srážka planet, zemi coby živlu navíc odpovídá u Junga melancholický temperament) a Turínský kůň (vzduch – vítr svištící si to mocně bezútěšnou krajinou). Turínský kůň se oboum mainstreamovějším živlům, vodě a ohni, místy i trochu vysmívá a komentuje je, jednak vyschlou studní, druhak minimalisticky zhášenou lucernou z traileru. ____ Když si k Melancholii a Turínskému koni přihodíme ještě Soderberghovu Nákazu, získáme tím trojici velmi ambiciozních katastrofickým filmů, které vykvetly v roce 2011. Je ovšem zřejmé, že i když patří všechny tři mezi katastrofické filmy, spadá každý do trochu jiného subžánru: Melancholia spadá do pre-katastrofických filmů (katastrofa se teprve blíží, ale ještě neproběhla), Nákaza do katastrofických filmů (katastrofa coby právě se dějící proces, prostě typický americký způsob založený na neustálé činnosti) a Turínský kůň do post-katastrofických filmů (katastrofa již proběhla, svět již de facto zanikl, postavy jsou možná už mrtvé, jen o tom neví). Vlastně by se ty tři filmy mohly klidně po jistých úpravách promítat za sebou jako film jeden. ____ (i) Jinak tomu rozdělení do tří katastrofických subžánrů odpovídá i sestupná barevná kontinuita všech tří filmů, jako kdyby s blížící se katastrofou barvy postupně mizely, takže pre-katastrofická Melancholia se vyznačuje krásnými reklamními barvami, katastrofická Nákaza chladnými a studenými, a post-katastrofický Turínský kůň pouze černobílou. Je zajímavé, že americké filmy ty barvy řeší podobně, jen jsou jako by o „půl tónu“ hozený nahoru, takže třeba post-katastrofické filmy nejsou obvykle černobílé jako v Turínském koni, ale pouze monochromatické (Kniha přežití) či desaturované (Kazatel), katastrofické filmy nejsou chladné a studené jako v Nákaze, ale barevně teplejší (Emmerich, Bay) a pre-katastrofické filmy (to je v nadsázce vlastně většina amerických filmů) jsou vyloženě přesycené, čemuž napomáhá i momentálně rozšířené postprodukční kolorování. ____ (ii) Není také žádným překvapením, proč se každý ze tří režisérů přiklonil k tomu či onomu katastrofického subžánru. U cynika Triera, který i svůj nesugestivnější film Dogville postavil na hře, je volba pre-katastrofického subžánru zřejmá, jelikož tu katastrofu ve skutečnosti vážně vůbec nemyslí. To Tarr má opačný problém – myslí to vážně až moc, dotahujíc celou věc do post-katasfrofického extrému. No a Soderbergh stojí někde mezi nimi, coby Američan vystavuje katastrofu jako procedurální film, který se odehrává právě teď. Čili ten výběr není náhodný a odpovídá naturelu jednotlivých režisérů, jakož i jejich národnosti – ekonomicky silné Dánsko žádnou katastrofu zatím nevěští a nemá důvod věštit, tudíž si Trier může klidně hrát, zruinované a nalomené Maďarsko se naopak vidí už v post-katastrofických časech, a Američani jsou opět někde mezi, v problémech, na jejichž řešení ovšem zdárně pracují. Jinak řečeno vliv na volbu katastrofického subžánru má i výše HDP a jeho meziroční růst, či pokles.(16.2.2012)

  • Subjektiv
    *****
    všechny komentáře uživatele

    KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je. A viděl bůh, že je to dobré, jak panují nad mořskými rybami, nad ptactvem, nad dobytkem? Hle, dal jim bylinu vydávající semeno na celém povrchu země, které jim bude za pokrm. A viděl Bůh, že je to dobré, jak plozením a množením si podmaňují zem? "Po všechny dny svého života budete ze zlořečené země jíst v útrapách," pravil. V potu tváře jedí teď svůj chléb, dokud se nevrátí do země. Jednoho dne Bůh odebral havěť drobnou, jiného si vzal nazpět vodu. Postaral se, aby člověk nevzal ze stromu života, nežil navěky. Uzmul mu vládu nad každým živočichem lezoucím po zemi. Bůh sklidil veliké svítilny dělící den od noci. A zrušil také souš a shromáždění vod. Tu teprve spatřil, co je dobré. I pravil: "Ať nastane tma." Byla tma, den poslední. Konečně mohl spočinout. Bylo ticho. Nic. +++++ Velký krach, svíjející se spirála bytí, Bůh co vytáhl špunt z vany světa. Snad svět, snad Tarr, snad lidstvo, snad sám Stvořitel se vyčerpal a nyní mu nezbývá než po sobě pořádně uklidit. Snad ani neměl pocit, že v plné energii kdy učinil něco, co by bylo víc než nic, a kdyby, odvane ho čas. Tak za téma si vybral odebírání. +++++ V omezeném prostoru filmu, který představuje jeden dům s pustým okolím, se ještě nezastavil čas. Sám prostor se stal hodinami. Tik. Vstávat. Tak. Ustrojit. Tik. Vyvést koně. Tak. Jít pro vodu. Tik. Uvařit. Tak. Jíst. Tik. Spát. Ale když malá ručička oběhne kolečko, ocitá se zase na začátku. Žádné hodiny ale nejdou věčně. +++++ Po křivkách dlouhých záběrů kráčí kamera po omezeném prostoru a naustále naráží na jeho neviditelné hranice, nevyhnutelně se musí stáčet, obracet a setrvačně jede zase dál, aby opět narazila a uhnula a kráčela, až časem člověk pozná, že prostor ji škrtí stále víc a víc, až nemůže se pohnout již, až nevidí nic. Prostor je jevištěm pohybu a kde není jeviště, není ani pohyb. +++++ Ale omezený prostor neděsí uvězněné člověčí zvíře, co již dávno navyklo pravidelnému chodu sebehodin. Prostor se pomalu prázdní. I slova už jsou dávno pryč. Co také sdělovat, když vše se děje podle plánu, podle předzjednaného řádu? Snad jen: "Hotovo." Chlast, organické rozpouštědlo, ředidlo bolestí duše, ten nutný je. Stačí jedna píseň a ani ta nepotřebuje slova. Stačí, aby vše se dálo do skonání stejně. Jen proboha žádné změny, žádné impulzy z venku. Mohou-li natáhnout chod hodin, jako za pálenku platící soused, ať si povídá ty bláznivé řeči. Cikány vyhnat! +++++ V hodinách to skřípe, půlka malé, pomalejší ručičky zčásti ochrnula, pružina nepokoje ztrácí svou sílu. Nevítané změny se vrší, mizí důležité zuby na kolečkách, prostor mizí. Útěk je nemožný. Je příznačné, že se nikdy nedozvíme, zda-li nebylo utéct kam nebo to otec a dcera nedokázali. Nakonec již není nic a ani v něm nehyne vědomí a paměť toho, co se musí a by se mělo. +++++ KONEC SPOILERŮ. Turínský kůň je řemeslně vycizelovaný konec světa. Rozsudek, který nad sebou svět sám vynesl a vykonal. Pro mě trochu i políček vlepený Trierovi: "Méně je více!" Je funkční svojí umrlčí monotóností dlouhatánských záběrů ukončených, až když kamera dojede do míst, z nichž záběr nemůže logicky pokračovat. Monotónností, již oživují bizarní obměny. Bizarní proto, že v jiných dílech se monotónní obvykle narušuje výměnou či přidáním, ale v Turínském koni pohání dění odebírání, odebírání důsledné do poslední cihličky Vesmíru. Jako takový vyjadřuje nesmírnou skepsi a je už tak trochu na divákovi, co je příčinou a objektem oné skepse. Nabízí se odpověď, že úplně všechno. Ale zároveň nabízí dokonalou katarzi, protože teď už se nemůže nic zlého stát. Trmácení je konec. Skvělé.(1.8.2011)

  • Flipper
    **
    všechny komentáře uživatele

    Bassza meg vezmi si do toho vetra dáku čiapku!. No starý by sa len na koňovi vozil a pálneku popíjal. Šak sa ti raz zrak sčerná s toho chlastu a aj ti chutiť jesť nebude! (spoila) A ľaľa stane sa, no trvalo to kurevsky dlho...__Ok Tarrko, všetkú tú opakovateľnosť rutiny pochopil asi každí, kto nezaspal už po prvej hodine. Potom pri ďalšej hodine a pól tichej domácnosti, sa obhájiť dákym pofidérnym koncom sveta, či božím úklidom je triviálne prosté. Hen melancholický Lars to ukázal storáz lepšie. Načo trestať ségina trasúceho sa starčeka dákou apokalypsou? Tú si zaslúži akurát tak radodajná Kirsten Dust a keď už - nech už to je dáky HUKOT, nie len drbnúť čerň ako epileptik o chodník. Béla na farbu už dlhšie nemal, z ničoty prd vzíde a po každom filme je tma. Nájdem si veru nejakú optimistickú výhovorku, aby som pri tejto onanii nadčlovekov nezavadzal i podpichol týchto pesimistov. Nebojte sa vrchnosti aj keď sa zo 6 dní všetko dokurví, na 7. deň je zase na pláne tvorba človeka, a starý sa zas vráti k svojmu horúcemu zemáku mizérie.(14.1.2012)

  • Mertax
    ***
    všechny komentáře uživatele

    Film osciluje mezi ryzí genialitou a maniakální touhou autora umořit diváka k smrti, těžko hodnotitelné, těžko zařaditelné. A brambory už si hodně dlouho nedám.(3.7.2011)

  • JFL
    ***
    všechny komentáře uživatele

    Čekání na Nietzcheho na větrné hůrce aneb krutá absurdita na úkor diváka. Kůň netáhne, postavy sedí a zírají z okna a divák sedí v kině a zírá na ně. Jakýkoli náznak smyslu či významu je okamžitě rozmetán (grandiózní apokalyptický monolog souseda). Není nad kolektivní zážitek v kině, kde padají z publika famózní komentáře nepřítomného dění na plátně jako "dyť to ani nedojed", "tam je ale zima" nebo "kolik tam bude dní"? Jak příznačné, že v hektickém shonu festivalu člověk uhání na film, kde se nic neděje a červotoč dává dobrou noc, aby mohl v prázdných obrazech marně hledat kontemplaci nad tíhou lidského či koňského údělu. Béla Tarr přebírá po F.A. Brabcovi cenu za nejlepší režii větru. Jako film mizérie, jako performance nádherně podlé.(3.7.2011)

  • Morien
    ***
    všechny komentáře uživatele

    Bouřím se. (A souhlasím s názorem níže vyjádřeným, že se jedná spíš o performanci.) Co když tohle je všechno, co je naděje? (Co když naděje není nic jiného...)(16.2.2012)

  • TeeAge
    všechny komentáře uživatele

    || Scenár: Béla Tarr, László Krasznahorkai | Hudba: Mihály Víg | Produkcia: Gábor Téni | Distribúcia: ? | Štúdio: T. T. Filmműhely | Rozpočet: ? $ | Tržby: ? $ ||(30.6.2011)

  • Reiniš
    ***
    všechny komentáře uživatele

    Tohle bolelo. Přirovnávat to k čemukoliv nemá smysl, tohle jde mimo všechny kategorie. Chápu všechny ty intelektuály, kteří v tom uvidí smysl života i smrti a případně i to, co si dát k večeři. Film je ale pro mě ososbně zábavný asi jako vražení šroubováku do nosu. Ten film je úplně něco jiného, než čím by být chtěl. Samoúčelná deprese absolutně postrádající smysl. Desiluze. Apatie. Smrt.(12.10.2011)

  • Mahalik
    *****
    všechny komentáře uživatele

    Je to krásný.(29.1.2012)

  • TARANTlNO
    **
    všechny komentáře uživatele

    Odejít z kina to je jako vyskočit z rozjetého vlaku,ale tu jsem měl opravdu křeče,přes všechny artové a umělecké linie je pro mě Tarrův snímek cizokrevný epilaf už v závěrečných titulkách.(28.2.2012)

  • Rosomak
    *****
    všechny komentáře uživatele

    Geniální - ale rozhodně úplně jiným způsobem, než jsem to od Tarra očekával. Je to úplně někde jinde, než jeho předchozí snímky. A Miroslav Krobot tam nakonec vůbec nehraje. - - - Jediný Tarrův komentář k Turínskému koni, který před plátnem řekl, byla věta: "It´s done". Načež se usmál a odešel :) A lepší tečku za svým dílem mohl asi těžko udělat. - - - To se to teď bude krásně psát, když máme jeho dílo tak pěkně uzavřené :) - - - P.S. Nevím, jak tomu bylo jinde, ale na druhé terase Berlinale Palast odešla během filmu minimálně polovina lidí. (delší komentář bude později)(16.2.2011)

  • Lavran
    *****
    všechny komentáře uživatele

    Tarrova Vesmírná odysea. Film, který dosahuje hypnotického účinku tím, že ukazuje všechno to (a především to), co je v jiných filmech vynecháno pro urychlení tempa. Opakovaní všedních úkonů (chození pro vodu do studny, krmení koně či vaření a konzumace brambor) tak dosahuje bezmála rituální umanutosti, skrze niž se vyjevují drobné, nicméně podstatné změny: příznaky umírajícího světa, který se pomalu a jistě propadá do absolutní tmy a syrového ticha. Vysychající studna. Kůň odmítající táhnout vůz. Pohasínající lampy. A za okny neutuchající vichřice a větrem vzedmutá oblaka prachu a listí, které připomíná popel. Chce se až říct, že Larsova vize melancholické apokalypsy - jakkoli je to srovnání čistě na efekt - vypadá vedle té zdejší jako nevkusně uslzená hříčka.(15.7.2011)

  • FlyBoy
    *****
    všechny komentáře uživatele

    [ArtFilmFest 2011, TN] Úvodné upozernenie: kto ešte nemal čo do činenia s filmografiou B.T., tak mu kamarátsky radím zhliadnuť tento trailer aby si potom nemusel sťažovať priamo na projekcii alebo nasrane odchádzať zo sálu-táto upútavka mu totižto jasne naznačí v akom štýle sa bude celá stopáž niesť._______Tarrovo podobenstvo na báze gorgónskeho mýtu v ktorom stigmu skazy, ničoty a bezvýchodnosti nepredstavuje šeredná medúza s blýskavými očami, obrovskými zubmi, mosadznými drápmi, hadmi namiesto vlasov, ale elyzejský/vyšľachtený kôň s elegickým zrakom, uvädajúcim cvalom figurujúci ako uštvaný živel, ktorý už neznesie nepretržité (samo)týranie človečieho plemena a proste neťahá. Dištancuje sa tak od šance uniknúť pred hrôzonosnou temnotou-pred úplným zánikom a odsudzuje ľud k ťažkopádnemu, až hrobovo tichému vymretiu. Za šumotu bezkonečnej víchrice neostáva potom nič iné, ako len vykonávať obligátne potreby (jesť-zemiak, piť-studňa/pálenka, odpočívať-postel/okno) a odkrútiť si nádejeplné či rezignácieplné (?) činnosti (kontrola stajne/priodvážny odchod z domu). Pokorná nemohúcnosť sa vo vyprázdnenom svete sukcesívne stupňuje, vyčerpá sa voda, zhasne oheň, zmizne zem-zostane len vzduch, ktorý sa po chvíli utíši a nastane…tma._______Uchopiť za správny koniec pravdepodobne posledný počin B.T. je takpovediac utopické, pretože sa nedá vylúčiť jak komediálne, tak dramatické pojatie. Sám som sa pri výroku "Mutter, ich bin dumm" alebo pri "desivom" príhovore suseda zľahka pousmial, ale v globále ma "Turínsky kôň (hlavne) z hľadiska omamujúcej uhrančivosti a priliehavého metaforizmu prudko uhranul. Diskusia o tom, či sa jedná iba o otupujúci príklad naratívnej/sémantickej dutosti alebo o sofistikovanú/nadčasovú vidinu nepodmienečnej záhuby civilizácie by mohla trvať dlhé hodiny, no ako skalný zanietenec B.T. sa prikláňam k druhému (kladnejšiemu) úsudku a nazdávam sa, že "A Torinói ló" bude v (blízkej) budúcnosti považovaný za hodnotný prírastok do celosvetovej kroniky poctivého artu. Ad: 2Traffic: breakcorové beaty zmiešané s orchestrálnymi variáciami od Venetian Snares sú "over the top" a ich vkomponovanie by bolo fakt "compelling". Každopádne si nemôžen sťažovať-Mihály Víg=srdcovka.(25.6.2011)

<< předchozí 1 2 3 4 5 6
zobrazit všechny komentáře

Česko-Slovenská filmová databáze © 2001-2012 POMO Media Group s.r.o. Všechna práva vyhrazena.

Provozovatel a redakce | Reklama a marketing | Napište nám | Poslední hledané výrazy | Server hosting zajišťuje VSHosting s.r.o.

Doporučujeme: plastová okna, rychlé překlady, úřady práce, inzerce realit, realitní kancelář, práce, inzerce zdarma