El cant dels ocells
Birdsong
Obsahy(1)
V příběhu o třech mudrcích z východu, kteří se jdou poklonit právě narozenému Ježíši, se nechal Albert Serra biblickou událostí inspirovat pouze rámcově. Jeho minimalistický „pouštní“ film je překvapivě nemoderní; zejména v tom, jak postavy přirozeně projevují svoji spiritualitu. Setkávají se s anděly, hovoří s Bohem, před Ježíšem učiní hluboké poklony. Černobílý, obrazově výrazně stylizovaný snímek, vznikl z improvizovaných třiceti stran scénáře, napsaných údajně za tři dny. Do rolí tří králů byli obsazeni dva sousedé z režisérovy rodné vesnice a Serratův otec. Josef byl přidělen šéfredaktorovi kanadského filmového časopisu Cinema Scope. Spontánní dílo Zpěv ptáků (název je odvozen od jediné skladby, která ve filmu zazní) vypráví o náboženské zkušenosti skrze odstranění jakékoli umělecké rafinovanosti. Dosahuje až primitivnosti Rosselliniho Františka či Pasoliniho Evangelia. [Cinepur Choice 2008] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Biblický příběh cesty tří králů tvoří pouze jednoduchý rámec pro obrazovou apoteózu prosté duchovní zkušenosti, pojímané jako cesta - hledání. Nevšední syrová minimalistická a do sebe uzavřená poetika předkládá (připravenému) divákovi mystický zážitek a nevadí, že se jí to nikdy nemůže podařit, protože mystický zážitek nelze jednoduše zprostředkovat (a už vůbec ne "připravenému" divákovi). V prvé řadě je nám totiž promítán film, který je svojí formou tak prostý, že jeho sledování vyžaduje, aby divák odložil celou svoji historii filmových zážitků a oddal se promítaným obrazům, nepřipraven jen na sledování dalšího filmu, ale oproštěn od svých bohatých zkušeností, stejně prostý jako obrazy, které sleduje. Takto předstíraně naivním přístupem se lze alespoň přiblížit jejich spiritualitě: především sledujeme FILM a ontologická podstata filmu je kontrapunkt obrazu a zvuku – zpěv ptáků (symbolický název podle jediné instrumentální skladby, jež zde zazní). PS: Je zajímavé, jak mají někteří uživatelé tendenci vnucovat ostatním vlastní imprese a slovně agresivní formou je v komentářích absolutizovat jako jediné možné (viz Bebacek). Zřejmě se jedná o nějakou formu textové konverze hypertrofovaného egocentrismu (všiml jsem si toho už vícekrát jinde – viz např. Bebacek). Ovšem, v mém případě se jedná pouze o čistý alibismus :-) (viz Bebacek). ()
Díky pomalému tempu svého snímku vytvořil Serra nekonečný prostor pro řádění divákovy fantasie. Neprostupné ticho, narušené jediným a o to kouzelnějším výkřikem cella, nechává člověka bloudit vlastními myšlenkami, jež však na naprosto nečekaných místech kolidují s nenápadným absurdním humorem, který na mě působil rušivě a občas i křečovitě. Stránce vizuální však nemám co vytknout. ____ Pro pobavení doporučuji komentář uživatelky Bebacek – mám takové tušení, že musí být pořádná ovečka. ()
Ano, takhle se už nenatáčí. Bez scénáře, s neherci, téměř bez štábu, bez technického zázemí a třeba i s nemožností zkontrolovat natočený materiál na place. Co se natočí, to se natočí. Hranice mezi záměrným a nezáměrným zde vlastně neexistují a jakákoli neplánovaná událost se může stát zásadní esencí prožitku. V době, kdy filmy masově čerpají z estetiky videoklipů (hlavně ať se kamera hýbe, hodně barev, efekty, hudba a rychlé střihy) je Zpěv ptáků příjemnou oázou klidu, která je prostě jen o tom, že tři mudrci jdou pouští. A když je zrovna tma, tak i divák uvidí tmu... žádné dosvětlování, žádná šílená postprodukce... Navíc je téma filmu celkem originálně pojato a vyhýbá se klasickému schématu "jak šli mudrci za hvězdou a obdarovali Ježíška". Narození Ježíše je zde mimo pozornost a ve filmu z něj vlastně vidíme jen v jednom záběru nohy. _________ Doporučuji si přečíst výborný článek o vzniku filmu, který lze najít tady. ()
Ten anděl s výhružnou tváří oznamuje skepsi i strach z toho, že Bůh již v dané době pohlížel na svět jen tiše, nebo alespoň dnes že je pasivní a není s to zasahovat do procesů, jež se tu odehrávají. Tu na Zemi, ale možná i ve vesmíru. Anděl již ztratil dokonce křídla. Ježíšek může i plakat, a neroste, dnes by zkrátka nemohl, protože by jej neživila oddanost zástupů. // A různé další, mnohé, možnosti k úvaze tu Albert Serra nabízí. // Spíše konceptuální dílo, které mnohem více než z kinematografických zvyklostí vychází z výtvarné kultury a spirituálních témat, a je v této oblasti moderní esejí, jakousi sérií obrazů, v nichž takřka každý prvek můžeme chápat symbolicky. // Osoby s korunami na hlavách putují pouští, aby vznikl širý prostor k vlastním úvahám, jimiž ochotný divák vyplní čas. ()
Vostrý!!! Fakt kůl filmeček. Sice příběh trochu pokulhává při scénách s tím vousatým chlapem, jeho m(M?)ařkou a miminem, ale zato neuvěřitelně to šlape těm třem chlapíkům po poušti! ()
Film, v němž se mísí mytické s demytizujícím, zásadní s banálním, smutné s humorným. Vizuální koncert. Skvělý scénář. A ta velmi subtilní situační komika vetkaná do dlouhých scén a jemný humor zakomponovaný v místy až absurdních rozhovorech. Prostota s jakou je biblická pouť podána a velmi sofistikované obrazy tvarů, světla a stínů, mlhy a temnoty, které jej provázejí jako jakási emanace, svým rozporem vytvářejí prostor pro osobní transcendenci každého, kdo je k takovému filmovému sdělení citlivý. ()
o Serrově filmu "Honor de cavalleria", který mě (sobecky) nadchnul i tím, že "doslova i doobrazu" přednesl moji vizi Dona Quijota, byl jsem zvědav, jak si s dalším kanonickým textem vypořádá v tomto případě. Tři králové, v bibli mudrci či mágové, nejspíš ale náčelníci nomádů K(Christus) + M(Mansionem) + B(Benedicat), vybavil Serra pro cestu pouští neprakticky břemenem na hlavě a žádným na zádech či na korábech pouště, to je věc estetiky jeho filmu. Podobně jako "královské" zážitky prerušované pouštní poutí, které vrcholí setkání se Svatou rodinou; Marie pečuje o Beránka ve zvířecí, lidské i boží podobně; melancholický Josef nejde pro vodu, protože to byla (a u mnoha národů dosud je) "výsada" žen. Nicméně je čas se rozloučit, Egypt je ještě daleko. Pozn. Tři králové jsou dialekticky svázáni s Pavlovým učením: pohané přichází k Ježíši a Pavel jeho učení předává pohanům. ()
ocenenia : Mar del Plata Film Festival 2008 - nominácia na 1. cenu ()
Z první půlky jsem byl nadšený. Vypadalo to jak nějaký film od Benninga, všemi těmi úžasnými záběry. Možná bych se celou hodinu a půl vydržel dívat jen na to, jak mniši jdou pouští a v závěru dojdou k narozenému Ježíši, přičemž by se za celý film nemluvilo (možná jen v závěru). Třeba bych pak dal dokonce i 5*. Jenže v druhé půlce to podmanivé tempo jaksi opadne a je tam už dost znát, že se to Serra snažil natáhnout na co nejdelší možnou stopáž. A je to škoda, mít to takových 60 minut, asi by to (v mém případě) i líp vyniklo. Jestli tím chtěl Serra něco hlubšího říct, netuším, ale já to beru jako poetický film - a v tom případě svůj účel splnil dobře. Hlavně ty lokace tu jsou naprosto perfektní. Slabé 4* ()
Rozvleklý? ale prosím tě jendus, neznám film s větší spádovostí, a příběh byl více než zajímavý, a obsahoval dva opravdu neočekávané zvraty, a myslím, že o všem svědčí to, že všichni v kině se dívaly až do konce titulků s oteřenými ústy.. Jistě byly tak šokováni a litovali, že na tento film nenarazili již dříve, co dodat? Tento film musíte rozhodně vidět, protože to je opravdu neotřelý zážitek.. ()
Příběh o třech mudrcích, kteří se nebojí projevit svojí spiritualitu, to možná je. Zároveň je to ale, hrozně rozvleklej film (a to se ještě držim). Že je něco černobílý, roztahaný a opředený přiblbýma dialogama neznamená, že to je hned umělecký. Jedno z mála, co se mi opravdu líbilo, byla kamera zabírající ony plovoucí "mudrce" (ve filmu nebylo nic, z čeho by vyplývalo tohle označení). Jediný, co ve mně film zanechal, byla bolest za krkem, kdy mi několikrát padala hlava vlivem těžkých očních víček... Vic sem ve filmu nevidel a ani vselijakost vlastni interpretace to nezachrani. ()
Na tomto filme je najkrásnejšie to ako nachádza krásu v úplne jednoduchých veciach ako sú kúpanie sa vo vode alebo pohyb oblakov a úplne najkrajšia na ňom je prítomnosť človeka vo svete, ktorý ním putuje, objavuje ho a občas popustí uzdu svojej fantázii a hľadá pravdu o jeho povahe, ako napríklad v scéne keď sa traja králi dohadujú, či spolu majú vyšplhať na horu a vykúšať, či sa nedá chodiť po oblakoch. ()