Calcutta 71
Recenze (1)
Mrtvý, tedy věčně dvacetiletý vypravěč nás provádí napříč časem, skrz dějiny chudoby, ponížení a z nich plynoucího hněvu. V první povídce si chce otec za deštivé noci ve slumu vybít zlost na psovi. Jakkoliv předtím rodina tvrdě bojuje za každé sušší místo v jejich chatrči, vztek je natolik silný, že otec náhle dlouhé minuty tráví v prudkém lijáku, jen aby umlčel vyjícího psa. Druhý příběh nás prostřednictvím vzdáleného příbuzného přivádí do domu, jehož obyvatelé jsou možná zajištěni, nikoliv však šťastni. Ženy zde sice mohou zůstat, aniž by platily nájem, vše je však vykoupeno třeba odloučením od syna, či splácením možnosti pobytu po nocích, a rozhodně ne se ctí. Tragika je o to výraznější, že do situace uvedla své dvě mladé dcery samotná matka a náhle zjevený příbuzný si sice životní příběhy obyvatel vyslechne, ale sám bude spěchat ke svému pohodlnému zaměstnání a ponechá ženy svému osudu. Třetí povídka zachycuje mladíky, kteří se živí pašeráctvím a krádežemi na železniční trati. Zatímco starší muži filozofují o Indii jakožto zbloudilém národu, který je třeba tlučením vychovat, mladíci pasažéry dráždí posměšky a výprask na sebe nenechá dlouho čekat. V posledním příběhu se ocitneme na večírku salónních levicových intelektuálů, kteří za zvuku rock‘n’rollu vzpomínají na nikdy nezažitou bídu a konstatují, že nová, moderní a spokojená Indie je konečně zrozena, což hned vyvrátí kontrapunktní dokumentární záběry chudinských čtvrtí. Nejvíc experimentální pasáž filmu je zakončena zjevením obličeje vypravěče. S upřeným pohledem do kamery se ptá diváků, zda-li tuší, kdo a proč ho tedy tolikrát zabil. Vyzývá k opravdové revoluci a vymýcení chudoby, ze které plyne zlo. Finální point of wiew záběr pronásledování vypravěče a jeho následné zabití dává tušit, že na vině je celý národ, každý divák, každý člověk. ()