Nastala chyba při přehrávání videa.
  • H34D
    ****

    Když vzpomenu na prequely podobného ražení (akční sci-fi), tedy Star Wars Ep. III a Star Trek, přijde mi, že si s předcházející, resp. se znalostí dějově nadcházející látky pohrávaly krapet lépe. Vaughn si jde za svým, využívá svět genetických mutací lidí X, ale rozehrává s nimi partii dle svého gusta - stylovou a především dobovou hříčku, reflektující reálné události, která fakta z X-menů pouze zakotvuje do svých hnacích motorů. Dívá se na to pěkně, ocenit se dá jak kvalitní řemeslo, tak do jisté míry i originální přístup, avšak krom ústředního dua, se zdá, že ostatní X-meni hrají jen křoví. Na První třídu zkrátka lze nahlížet jen očima ústředního dua, objektivní náhled sociologického nádechu z venčí, oproti Singerovým X-Menům, zaostává. 8/10(27.7.2011)

  • Djkoma
    *****

    Singerova elegance a cit spojený s akční megalomanií Ratnera. Jsou tam okamžiky, kterým bych se na papíře smál a ťukal si na čelo, ale při sledování těch pohyblivých obrázků mě to ani zdaleka nenapadlo. Kdo by řekl, že byla studená válka tak nehorázně hot & sexy. PS: James McAvoy měl ale těžkou pozici proti neustále "magnetickému" Fassbenderovi... PPS: Matthew, kvalitu si zvládl, teďka jen vytáhnout dost dolarů z kapes diváků...(2.6.2011)

  • Shadwell
    *****

    Začal bych vtipem: Víte, který X-Man má nejlepší schopnosti? Matthew Vaughn - umí točit skvělé filmy. ____ Velkým filozofickým tématem je čas. Podle svatého Augustina dokonce žádná definice času neexistuje a ve skutečnosti nevíme, co přesně čas je. Čas je velice zajímavý i z hlediska kinematografie, protože když se na všechny filmy, co kdy byly natočeny, podíváme skrze čas, zjistíme, že existují vlastně jen tři druhy filmů: (i) první skupina, do které patří First Class, nějakým způsobem kombinuje minulost s budoucností. First Class například jedinečným způsobem spojuje někdejší studenoválečné rozbroje s nedalekou budoucností genového inženýrství. Ten film si možná hraje na to, že se odehrává v nějakém konkrétním období, ale spíš dává dohromady minulost s budoucností, čemuž nasvědčují i karikatury politiků a vojáků na jedné straně vedle zcela plastických mutantů na straně druhé. Jsou to dva odlišné světy, dvě množiny, které někdo akorát splácl dohromady. Do stejného ranku patří většina scí-fek: nelze si nevšimnout, že většina velkých sci-fi filmů je zároveň neuvěřitelně nostalgická, třeba Gattaca, Počátek, Brazil nebo Blade Runner, což jsou všechno filmy, které nějakým způsobem propojují minulý noir s budoucí sci-fi. (ii) Nesmírně zajímavá je z hlediska času také druhá skupina filmů, která je opakem skupiny první. Sem patří konzervativní a „čisté“ pozdní snímky Eastwooda či Petera Weira nebo třeba Costnerův western Krajina střelců. Na ten se dá nahlížet dvojím způsobem: buďto jako na film, který zaspal dobu, protože přijít v době postmoderních žánrových her s něčím tak nostalgickým a zastaralým značí, že tvůrci jsou těžce mimo současné trendy, ovšem nabízí se tu ještě druhý pohled, který v tomto filmu vidí naopak ohlášení věcí příštích, kdy postmodernu nahradí něco klasičtějšího a filmy jako tento budou opět v kurzu. Nakonec na těchto sinusových cyklech je založen celý náš svět: pravice střídá levici, léto zimu, expanze kompresi, pokles růst, střídmost (renesance, klasicismus, realismus) živelnost (středověk, baroko, romantismus) atp. Proto je vždycky otázka, jestli u filmů jako Krajina střelců zaujmeme postoj „tento film patří do minulosti“, anebo „tento film ohlašuje budoucnost.“ Filmař, který točí v době složitých narativů lineární filmy, tak může být nazván konzervativcem i průkopníkem. Oboje varianty jsou možné (byť samozřejmě převažuje spíše první pohled, který takového filmaře posílá do starého železa). Lekce z předešlých řádek je, že neexistují filmy odehrávající se jednoduše v minulosti, současnosti, či budoucnosti. Věc je složitější. (iii) Třetí skupina, ta nejméně zajímavá, zahrnuje filmy, které se odehrávají v současnosti a jsou poplatné i jejím normám. Nemusí být vyloženě špatné, ale z hlediska času jsou jen málo zajímavé. Nejsou ani kombinací minulosti s budoucností jako první skupina filmů (aneb dualitou k jednotě), ani nerozlišitelným kmitáním mezi minulostí a budoucností (aneb jednotou k dualitě) jako ta druhá.(8.9.2011)

  • Slasher
    ***

    Hele, nikdy jsem nebyl fanda X-MENů, ale tohle se mi fakt líbilo. Inteligentní a chytlavý retro komixák s dobrými herci, hlavně hodně frajerským Fassbenderem (mám ho čím dál radši). Jenže co se s tím stalo v poslední třetině/čtvrtině? Laciná akční ptákovina (kostýmky, sekundární mutantí zbytečňáci, vymaštěný souboj nad Atlantikem), která mi úplně zrušila předešlý velmi dobrý dojem. Přitom to zasazení děje do Kubánské raketové krize vypadalo tak nadějně...(31.8.2011)

  • novoten
    *****

    Dva muži s poutem téměř bratrským, fascinující teenager Mystique a zrod několika legend. A svou podstatou kdysi dávno malý, skromný spin-off o Magnetovi, který pod Vaughnovýma rukama přerostl z mutantí seznamovačky do nejočekávanějšího blockbusteru posledních měsíců. Když se pak na pozadí studené války nahání pomstychtivý Erik Lensherr s nejzlověstnější světovou partou a čerstvě promovaný Charles Xavier učí mutanty, jak naložit sami se sebou, jde po zádech zasloužený mráz. Ať už z příběhu, efektů, akce nebo dokonalých herců (u mě jasným vládcem McAvoy). Tahle tragédie má od začátku jasně daný konec, ale tím, jak dokáže rozkmitat snad všechny emoce na maximum, sahá po pozici jednoho z komiksových králů.(7.6.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace