Twilight sága: Nový měsíc

Boze to je tak blby, ze je mi az skoro trapne, ze se tomu musim vysmivat, misto abych to mlcky presel a zalitoval nad dvema ztracenejma hodinama. Sice si uz moc nepamatuju, jak prvni dil skoncil, ale to vubec nevadi, druhej je vicemene samostatnej. A o co tu jde? O velky hovno. Stewart se pulku filmu mota s upirem a pulku filmu s vlkodlakem, chova se jak magor a ne jak osmnactileta holka, neustale se tvari strasne utrapene, vsechno porad resi a je videt, ze by potrebovala poradne protahnout. No a ostatni, to je taky pecka, opet prisernej drzka Pattinson, tentokrat navic pro jistotu obcas se zjevujici jako duch a tentokrat pribyl do party sice vysvalenej, ale jak hloupej patnactiletej chlapecek vypadajici Lautner. No a 130 minut se resi, kdo koho miluje, kdo se vic trapi a o nic jinyho tu nejde. Ani uz nema cenu resit, proc upiri sviti na slunci a podobny kraviny, to uz jsem cekal, tentokrat ale jeste pribyli vlkodlaci, ktery se taky nechovaj zrovna normalne, ale nebije to tak do oci, jak upiri. Aspon, ze triky nejak vyrazne nerusi. I kdyz ono ty trikovy zabery se daj spocitat na prstech jedny ruky, protoze akce tu je fakt minimum a vetsinou tu jsou jen dokola se opakujici super trapny romanticky blaboly, kdy se pro jistotu kazdej trapnej dialog minimalne trikrat behem filmu zopakuje, aby nahodou divak nezapomnel, ze to je desne osudova romantika. Ale jednu vec precejen musim uznat, skoro bych rek, ze to je zabavnejsi nez prvni dil, respektive, tak blby, ze to skoro ani nenudi, coz ale neni zadna velka pochvala, porad je to super sracka o nicem. (14.02.2010)

Primární ohrožení náctileté populace nepředstavuje v současné době virus H1N1, ale tzv. syndrom nakažlivé deprese. Příznaky: příchylnost k retardovaným scénám a retardovaným postavám, účast na kolektivním brainwashingu, těžká anemie. P.S. Popcornové filmy typu Transformers jsou testosteronem nabitá destrukce. Stmívání je estrogenem vycpaná sebedestrukce. Jenže i ten nejprostší robůtek působí vedle emonebožátek z New Moon jako rozvinutá komplexní postava s bohatým duchovním zázemím :-) (26.11.2009)

Nic světoborného (cca 50%), o něco slabší než Stmívání, ale pořád lepší, než některé rádobyhlubocekulturní intelektuálně-vizionářské zážitky některých světoznámých režisérů. Na čem by se ale mělo pořádně zapracovat, to jsou triky - takové 3D zvířecí figurky běhaly na plátně už před cca 10 lety... Jinak se mi docela líbí to mírně potemnělé aljašské městečko a hodně se mi líbí písničky i jejich použití ve filmu. Ale samozřejmě, že jen tohle samo na velký filmový dojem nemůže stačit... (30.08.2010)

Jednoho ponurého podzimního večera jsem s hrůzou zjistil, že nemůžu najít klipsny na bradavky, jezdecký bičík byl od posledně zlomený, latexová maska prodřená a deseticentimetrové jehlovky mé drahé, které mi vždy tak rozkošně drtily koule se nenávratně ztupily, protože si v nich ta kráva vyšla na ples, kde si střihla polku s nějakým vesnickým idiotem! Bloumal jsem po bytě od ničeho k ničemu a hledal způsob, jak vybít svou sexuální frustraci. Ach jak jsem byl naivní a nerozvážný, když jsem v záchvatu ukájení mrzkých pudů mačkal play! Pro tohle není záchranné slovo a pokud vám zrovna dojdou baterky v ovladači, není cesty zpět. Už nikdy nebudu, čím jsem býval a marně hledám výrazivo, kterým bych popsal tuto nepředstavitelnou kalvárii. V mlžném oparu bezbřehé hrůzy se mi vybavuje pouze toto: Nejprve jsem uviděl páchnoucí, zelenožlutou, viskózní skvrnu velikosti Lautnerova solarizovaného hrudníčku a tvaru Patizónova "uhrančivého" obličeje. Jen tak se přede mnou prkenně převalovala a já se neustále snažil smířit s myšlenkou, že takový terror to snad být nemůže. Přistoupil jsem tedy blíže a snad to byla stařecká nerozvážnost, která mě přinutila rozhrnout ji prstem. Okamžitě jsem uviděl kousky hrášku a mrkvičky, které nepochybně patřily bramborovému salátu mé Poslední večeře. Hrdinně jsem pokračoval v pátrání a se zatnutými zuby zabředával hlouběji a odhaloval další vrstvy tohoto strašlivého úkazu! Nestrávené kousky vepřového řízku jemně EMO přibarvené několika fernety pro dobré trávení, špatně požvýkaná celozrná houska, kterou jsem tak pečlivě vyčistil talíř, roztomilý malý klíček od skříňky v nádražní úschovně, jenž jsem chvatně a neuváženě spolkl při domovní prohlídce, aby nezjistila, kde schovávám pornočasáky, výtečná šunka Remair, deset deka za patnáct korun v Tescu, zlaté polomáčené od Orionu, na kterých stále ležérně ulpívaly kousky jemné mléčné čokolády a v neposlední řadě zpola natrávený pytlík chipsů LAYS, u nichž už si ani nevzpomínám, zdali to byla grilovaná slanina či brambory pečené v ohni. Věřte mi, pátral bych dál, přátelé, ale tohle se opravdu nedalo udržet. A takhle mě v horečkách našli - politého studeným potem, s křečovitě zaťatými pěstmi, blábolícího v mrákotách cosi o zasraných homoupírech! Teď, když už jsem se alespoň trochu vzpamatoval a vidím věci znovu s jakýms takýms nadhledem, by mě upřímně zajímalo, kdy už konečně někdo promění paní Majerovou v jezevčíka, aby svými komerčními, grafomanskými bláboly nekurvila našim dětem pohádky a vkus!!! (02.11.2010)

Zatímco jednička je směšná až od půlky, tady létaly sálem salvy smíchu už od začátku. Všechno bylo řečeno, snad bych dodal jen to, že Weitz to umí podat tak nějak ještě více metrosexuálním a ‚Edward, do me a child‘ způsobem. Každopádně, vzhledem k té šílené dávce ‚guilty pleasure‘ atmosféry nestíhá nudit, což je svým způsobem dobře. Ale abych byl férový, pasáž s vlkodlaky baví tak nějak relativně doopravdy (naháněčka Victorie za doprovodu Thoma Yorka je fantastická). Nejupřímnější kravina sezony. Netrpělivě čekám na práci Davida Sladea. (14.12.2009)