Twilight sága: Nový měsíc

Som cela polepena z toho, ake to bolo sladke a totalne zhnusena z otrasneho Bobika Patinsonika. Ak je vacsia iskra medzi Bellou a Jakeobom, tak to je uz co? Najhosie na tom je, ze lepsie to uz nebude, pretoze tvorcom je asi jedno, co natocia, pretoze im to zarobi take neskutocne prachy, aj keby tam dve hodiny bolo jedno srdiecko a v nom Bellka a Edwardik, ako na seba tuzobne pozeraju. (09.03.2010)

Mám rád klasickou upírskou mytologii a Twillight je zrůdnost. Předlouhých 130 minut strávených s dementní teenagerkou (Kristen S. je fajn, ale její postava je hrozná...), které je zamilovaná do (Van Helsing má dovolenou) "nesmrtelného" Edwarda (doslova škaredý Robert P.). Naprosto prázdné, hloupé, až na dvě fajn zpomalené scény nudně natočené, příběhově pod úrovní slohovky na prvním stupni ZŠ a jakákoliv psychologie postav nepřítomna jako odraz upíra v zrcadle. Když Edward mluví o touze zemřít, už vím, co mu doporučím na páteční večer k popcornu politého zvířecí krví... Božinku, zamilovaná holčička přišla o svou lásku, pochybuje o sobě, svém věku a tajně doufá, že jí někdo kousne. Božinku, o tom musíme natočit dvou hodinový film, přeci v tom nezůstane sama a nedejbože, přeci nebude trpět sama! Film cílený POUZE na fanoušky knih. PS: normální člověk to řekne za minutu, Bella za týden... PPS: u toho upírského doupěte s výtahem pod kostelem jsem se musel smát asi pět minut... (ještě něco, přestože všechny ty metafory obyč života beru, celek je nudný a natahovaný a jako film špatný) (08.03.2010)

Tady se nezbývá než zeptat: "What Martha Stewart do?" Jinak nevím, co si s takovým zážitkem počít. Nechtěný smích nad smích v téměř každém záběru a větě? Ale no tak. Co a proč bylo viděno zůstává skryto, vyloženě ale doporučuju dabing. A udělat z toho tak desetiminutovej kraťas, mohla by to být i chtěná sranda... ovšem účast Dakoty je čirej podfuk. (09.11.2011)

Jednoho ponurého podzimního večera jsem s hrůzou zjistil, že nemůžu najít klipsny na bradavky, jezdecký bičík byl od posledně zlomený, latexová maska prodřená a deseticentimetrové jehlovky mé drahé, které mi vždy tak rozkošně drtily koule se nenávratně ztupily, protože si v nich ta kráva vyšla na ples, kde si střihla polku s nějakým vesnickým idiotem! Bloumal jsem po bytě od ničeho k ničemu a hledal způsob, jak vybít svou sexuální frustraci. Ach jak jsem byl naivní a nerozvážný, když jsem v záchvatu ukájení mrzkých pudů mačkal play! Pro tohle není záchranné slovo a pokud vám zrovna dojdou baterky v ovladači, není cesty zpět. Už nikdy nebudu, čím jsem býval a marně hledám výrazivo, kterým bych popsal tuto nepředstavitelnou kalvárii. V mlžném oparu bezbřehé hrůzy se mi vybavuje pouze toto: Nejprve jsem uviděl páchnoucí, zelenožlutou, viskózní skvrnu velikosti Lautnerova solarizovaného hrudníčku a tvaru Patizónova "uhrančivého" obličeje. Jen tak se přede mnou prkenně převalovala a já se neustále snažil smířit s myšlenkou, že takový terror to snad být nemůže. Přistoupil jsem tedy blíže a snad to byla stařecká nerozvážnost, která mě přinutila rozhrnout ji prstem. Okamžitě jsem uviděl kousky hrášku a mrkvičky, které nepochybně patřily bramborovému salátu mé Poslední večeře. Hrdinně jsem pokračoval v pátrání a se zatnutými zuby zabředával hlouběji a odhaloval další vrstvy tohoto strašlivého úkazu! Nestrávené kousky vepřového řízku jemně EMO přibarvené několika fernety pro dobré trávení, špatně požvýkaná celozrná houska, kterou jsem tak pečlivě vyčistil talíř, roztomilý malý klíček od skříňky v nádražní úschovně, jenž jsem chvatně a neuváženě spolkl při domovní prohlídce, aby nezjistila, kde schovávám pornočasáky, výtečná šunka Remair, deset deka za patnáct korun v Tescu, zlaté polomáčené od Orionu, na kterých stále ležérně ulpívaly kousky jemné mléčné čokolády a v neposlední řadě zpola natrávený pytlík chipsů LAYS, u nichž už si ani nevzpomínám, zdali to byla grilovaná slanina či brambory pečené v ohni. Věřte mi, pátral bych dál, přátelé, ale tohle se opravdu nedalo udržet. A takhle mě v horečkách našli - politého studeným potem, s křečovitě zaťatými pěstmi, blábolícího v mrákotách cosi o zasraných homoupírech! Teď, když už jsem se alespoň trochu vzpamatoval a vidím věci znovu s jakýms takýms nadhledem, by mě upřímně zajímalo, kdy už konečně někdo promění paní Majerovou v jezevčíka, aby svými komerčními, grafomanskými bláboly nekurvila našim dětem pohádky a vkus!!! (02.11.2010)

Zdejší komentáře k filmu jsem si raději nepřečetla dřív než napíšu ten svůj z obavy, aby mě něco neovlivnilo, ikdyž se mi to zde nestává. Ráda zde píšu ryze své názory a od nikoho neopisuji. I v tomto případě chci za sebe vyjádřit, že i tento díl ságy mě zaujal stejně jako díl první. Nemůžu říct jestli je horší nebo lepší, je prostě pro mne fajn sledovat pokračování a osudy hlavních hrdinů. Stejně jako v předcházejícím díle i v tomto oceňuji neotřelý způsob režie, pocitovou hudbu a děj celkově :-) Nevím jak to popsat, ale tato sága ve mně evokuje pocit hlubokého tajemna, zamyšlení, rozruch - něco jako kdyby jste byli třeba na nějaké masáži či jednoduše doma na pohovce a ve sluchátkách si pouštěli relaxační hudbu a ponořili jste se do sebe sama ... tak asi tak přibližně ;-)) Nezní to moc složitě? ;-) (03.10.2011)