Twilight sága: Nový měsíc

Primární ohrožení náctileté populace nepředstavuje v současné době virus H1N1, ale tzv. syndrom nakažlivé deprese. Příznaky: příchylnost k retardovaným scénám a retardovaným postavám, účast na kolektivním brainwashingu, těžká anemie. P.S. Popcornové filmy typu Transformers jsou testosteronem nabitá destrukce. Stmívání je estrogenem vycpaná sebedestrukce. Jenže i ten nejprostší robůtek působí vedle emonebožátek z New Moon jako rozvinutá komplexní postava s bohatým duchovním zázemím :-) (26.11.2009)

Knižní ságu mám relativně rád. Sice se jedná o červenou knihovnu, ale čte se to dobře. Do filmové adaptace druhého dílu jsem vkládal opravdu velké naděje a možná jsem doufal až moc, neboť Weitzova verze je o pořádný stupeň horší, jak rok staré Stmívání. Je to škoda, neboť příběh o lásce mezi dívkou a upírem má na poli kinematografie velký potenciál. (25.11.2009)

Filmy, jejichž příběh člověk zvládne převyprávět ve dvou nepříliš rozvitých větách vám většinou, pravda, moc nedají. Následuje trocha nepříliš úctyhodného kopání do bezbranného - Bella se řízne do prstu, což vede k sérii nepříliš jasných hlubokých dialogů mezi hlavními hrdiny ústící v tragický odchod třpytícího se Edwarda. Usoužená Bella je pak přinucena k další těžké volbě a to mezi (cituji Civala) indiánským buřtíkem Jacobem a nezvěstným upírem, které je(prozatím) vyřešeno výletem do Itálie. Den poté, co jsem film viděl si za boha nevzpomenu na jedinou pamětihodnou scénu filmu krom těch dvou akčnějších (Laurent a vlkodlaci, Voltari). Dialogy se příliš dlouho v kuse poslouchat nedají, jelikož buď nedávají smysl, nebo si v nich hrdinové dost neomaleně protiřečí. Na druhou stranu jsou hlavní představitelé hezcí a brilantně zvládají všemožné rozpolcené, nešťastné a zoufalé ksichty, což se taky počítá. Viděl jsem o hodně horší filmy, jistě, ale to nevidím jako důvod proč se Nového měsíce zastávat. 30% (16.01.2011)

Zatímco jednička je směšná až od půlky, tady létaly sálem salvy smíchu už od začátku. Všechno bylo řečeno, snad bych dodal jen to, že Weitz to umí podat tak nějak ještě více metrosexuálním a ‚Edward, do me a child‘ způsobem. Každopádně, vzhledem k té šílené dávce ‚guilty pleasure‘ atmosféry nestíhá nudit, což je svým způsobem dobře. Ale abych byl férový, pasáž s vlkodlaky baví tak nějak relativně doopravdy (naháněčka Victorie za doprovodu Thoma Yorka je fantastická). Nejupřímnější kravina sezony. Netrpělivě čekám na práci Davida Sladea. (14.12.2009)

Jednoho ponurého podzimního večera jsem s hrůzou zjistil, že nemůžu najít klipsny na bradavky, jezdecký bičík byl od posledně zlomený, latexová maska prodřená a deseticentimetrové jehlovky mé drahé, které mi vždy tak rozkošně drtily koule se nenávratně ztupily, protože si v nich ta kráva vyšla na ples, kde si střihla polku s nějakým vesnickým idiotem! Bloumal jsem po bytě od ničeho k ničemu a hledal způsob, jak vybít svou sexuální frustraci. Ach jak jsem byl naivní a nerozvážný, když jsem v záchvatu ukájení mrzkých pudů mačkal play! Pro tohle není záchranné slovo a pokud vám zrovna dojdou baterky v ovladači, není cesty zpět. Už nikdy nebudu, čím jsem býval a marně hledám výrazivo, kterým bych popsal tuto nepředstavitelnou kalvárii. V mlžném oparu bezbřehé hrůzy se mi vybavuje pouze toto: Nejprve jsem uviděl páchnoucí, zelenožlutou, viskózní skvrnu velikosti Lautnerova solarizovaného hrudníčku a tvaru Patizónova "uhrančivého" obličeje. Jen tak se přede mnou prkenně převalovala a já se neustále snažil smířit s myšlenkou, že takový terror to snad být nemůže. Přistoupil jsem tedy blíže a snad to byla stařecká nerozvážnost, která mě přinutila rozhrnout ji prstem. Okamžitě jsem uviděl kousky hrášku a mrkvičky, které nepochybně patřily bramborovému salátu mé Poslední večeře. Hrdinně jsem pokračoval v pátrání a se zatnutými zuby zabředával hlouběji a odhaloval další vrstvy tohoto strašlivého úkazu! Nestrávené kousky vepřového řízku jemně EMO přibarvené několika fernety pro dobré trávení, špatně požvýkaná celozrná houska, kterou jsem tak pečlivě vyčistil talíř, roztomilý malý klíček od skříňky v nádražní úschovně, jenž jsem chvatně a neuváženě spolkl při domovní prohlídce, aby nezjistila, kde schovávám pornočasáky, výtečná šunka Remair, deset deka za patnáct korun v Tescu, zlaté polomáčené od Orionu, na kterých stále ležérně ulpívaly kousky jemné mléčné čokolády a v neposlední řadě zpola natrávený pytlík chipsů LAYS, u nichž už si ani nevzpomínám, zdali to byla grilovaná slanina či brambory pečené v ohni. Věřte mi, pátral bych dál, přátelé, ale tohle se opravdu nedalo udržet. A takhle mě v horečkách našli - politého studeným potem, s křečovitě zaťatými pěstmi, blábolícího v mrákotách cosi o zasraných homoupírech! Teď, když už jsem se alespoň trochu vzpamatoval a vidím věci znovu s jakýms takýms nadhledem, by mě upřímně zajímalo, kdy už konečně někdo promění paní Majerovou v jezevčíka, aby svými komerčními, grafomanskými bláboly nekurvila našim dětem pohádky a vkus!!! (02.11.2010)