Twilight sága: Nový měsíc

Když se to tak vezme, tak se jedná o velice dobrý artikl určený především naivním a přecitlivělým dívkám, jejichž mentální vyzrálost se nachází někde v počátcích puberty. S takovým přístupem je pochopitelná doslovnost (změny ročních období za oknem doprovázené nápisy s konkrétním měsícem), statičnost hlavních představitelů, kteří nehrají, ale pózují, sterilní hudba a dialogy s oduševnělostí foto-příběhů z Bravo/CosmoGirl. Plynutí času je podřízeno vnímání náctileté dívčiny, které se okamžik zpomalí, když přichází její milý, a z prostoru je vyčleněna, pokud o něj přijde. Popíkové písně na některých místech vyjadřují myšlenky postav a několik scén je nápaditě zvládnuto co do organizace prostoru a orientace v něm, ale... Já nejsem cílovou diváckou skupinou, která by byla schopna naivního fanouškovkého čtení (opravdu mi nestačí věrnost lobotomizující knižní předloze), jež je filmem upřednostňováno na úkor toho poučeného. Nejde o docela uvědomělé a vážně se neberoucí dílo, jak by se mohlo zdát ze scény z kina (akční film s nadávkami jako "zpropadaný" místo "zkurvený" apod.), protože jakékoliv dvojí podvratné čtení, které nabídne kamarádka Belly po východu z bijáku o zombie, je ukázáno jako to nesprávné. Na druhou stranu je to dobře, protože vidět v druhé části téhle ságy příběh o projevení se, ve kterém se hlavní trpitelka (nikoliv aktivní hrdinka) dozvídá, že rozum a chtíč nemohou být v opozici natrvalo a rozhoduje se, za jakou ligu bude kopat, vyzjde z toho NOVÝ MĚSÍC jako ideologicky konzervativní podívaná, která by byla archaická i za dob Shakespearových. Inscenační bezradnost mnoha scén (zjevování se) a nemožnost ztotožnit se či byť jen trochu chápat Bellu, která se chová nelogicky (dlouho nemocný kamarád stojí polonahý v dešti, jí zajímá jeho nový účes a tetování) v pokusu o fantasy bez jasně zadefinovanyćh pravidel, dílo zkázy dokonávají. "Odpad!" přitom dává někdo, kdo jedničku oceňoval jako malý indie film s vzhledem k žánru odvážnou stylistickou stránkou a docela zdařilou snahou ozvlášnit teen romance horrorovými prvky. Nejhorší přitom je, že dvojka není ani tak špatná, aby byla celou dobu zábavná, protože veškerý guilty pleasure potenciál vyčerpala už upoutávka. (25.01.2010)

Nemám to rád, nebaví mě to, nelíbí se mi to. A to hlavně z těchto důvodů: Děj není takový, aby mě dokázal vtáhnout aspoň na chvíli, natož pak přes 2 hodiny. Dále pokud se upíři jeví jinak než v mém oblíbeném seriálu Buffy, pak jsem z toho nervozní (odraz upíra v zrcadle, upír na fotce apod.). Sice je to tedy slabota, ale slabší dvě hvězdy si to zaslouží. (12.02.2011)

Všem odpůrcům, všem posměváčkům i všem cynikům opět vstup zakázán. Tady se totiž znovu trpí pro zlomené srdce, zoufalé činy neberou konce a pro tu pravou lásku by všichni šli světa kraj (a možná ještě dál). To, co kniha rozmělnila v nekonečných opakovaných úvahách na totožné téma, z toho dokázal Weitz vytvořit romanticko-dobrodružnou podívanou. Tolerance je sice stále třeba, ale kdo neodmítl napoprvé, neměl by ani teď. (13.12.2009)

Filmy, jejichž příběh člověk zvládne převyprávět ve dvou nepříliš rozvitých větách vám většinou, pravda, moc nedají. Následuje trocha nepříliš úctyhodného kopání do bezbranného - Bella se řízne do prstu, což vede k sérii nepříliš jasných hlubokých dialogů mezi hlavními hrdiny ústící v tragický odchod třpytícího se Edwarda. Usoužená Bella je pak přinucena k další těžké volbě a to mezi (cituji Civala) indiánským buřtíkem Jacobem a nezvěstným upírem, které je(prozatím) vyřešeno výletem do Itálie. Den poté, co jsem film viděl si za boha nevzpomenu na jedinou pamětihodnou scénu filmu krom těch dvou akčnějších (Laurent a vlkodlaci, Voltari). Dialogy se příliš dlouho v kuse poslouchat nedají, jelikož buď nedávají smysl, nebo si v nich hrdinové dost neomaleně protiřečí. Na druhou stranu jsou hlavní představitelé hezcí a brilantně zvládají všemožné rozpolcené, nešťastné a zoufalé ksichty, což se taky počítá. Viděl jsem o hodně horší filmy, jistě, ale to nevidím jako důvod proč se Nového měsíce zastávat. 30% (16.01.2011)

Zatímco jednička je směšná až od půlky, tady létaly sálem salvy smíchu už od začátku. Všechno bylo řečeno, snad bych dodal jen to, že Weitz to umí podat tak nějak ještě více metrosexuálním a ‚Edward, do me a child‘ způsobem. Každopádně, vzhledem k té šílené dávce ‚guilty pleasure‘ atmosféry nestíhá nudit, což je svým způsobem dobře. Ale abych byl férový, pasáž s vlkodlaky baví tak nějak relativně doopravdy (naháněčka Victorie za doprovodu Thoma Yorka je fantastická). Nejupřímnější kravina sezony. Netrpělivě čekám na práci Davida Sladea. (14.12.2009)