Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dnes vás zveme ke třetí epizodě z trojice detektivních příběhů podle románů Emila Vachka s oblíbeným vrchním inspektorem Klubíčkem ve skvělém podání Miroslava Donutila. Dnešní příběh se odehrává těsně před Mnichovem, kdy na Karlovarsku řádí Henleinovci a kdy československá policie, aby je nedráždila a aby zabránila nacistickým útokům, musí lecjaký případ diplomaticky „zamést pod koberec“. V jednom karlovarském hotelu je nalezen mrtvý lázeňský host, vážený německý hudební skladatel, a klavír, na němž komponoval, je barbarsky zničený. Pražské ředitelství požádá o výpomoc Klubíčka (M. Donutil). Je třeba ale nasadit ještě jednoho diskrétního pátrače. Tím je inspektor Veverka (R. Holub), který si bude ve Varech léčit žlučník. Partnerem je mu místní zkušený karlovarský inspektor Tykač (O. Vetchý)… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (48)

starbrejkr 

všechny recenze uživatele

Příjemná detektivka z nepříjemných dob. Už jen herecké obsazení zajišťuje kvalitní televizní podívanou a tak se také děje. Příběh není nikterak složitý a je značně podbarven dusnou atmosférou sudetských oblastí konce třicátých let. Myslím, že se jí podařilo vystihnout dost dobře a přirozeně. Film poklidně spěje k celkem očekávanému konci a tvoří tak celkem příjemný doplněk nedělního večera. Nic víc jeho cílem jistě ani nebylo a já dávám spokojené tři. Jen dodám, že z herců se mi nejvíc líbil hoteliér Marián Labuda se svým čepečkem:-) ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Jak jsem již zdůraznil na jiném místě, česká literatura neměla ve svém jádru nikdy na výběr mnoho kvalitních autorů kvalitních detektivních příběhů. Jednoho ale přece. Emila Vachka. Tento prozaik, dramatik, novinář a de facto zakladatel klasické české detektivky (před ním se o kriminální žánr pokusil pouze Karel Čapek svými Povídkami z jedné a druhé kapsy) vlastní ještě jedno prvenství: je tvůrcem prvního ryze českého detektiva. Inspektor Klubíčko je starý mládenec a samotář, moudrý a zkušený muž, znalec starých noblesních mravů. Potrpí si na dobré oblečení, kouří dýmku a drahé doutníky, pije kvalitní koňak, je milovníkem dobré kávy a bibliofilií, má však také smysl pro humor a bystrý analytický rozum, který mu umožńuje řešit kriminální případy s lehkostí a bravurností. Je vždy víc osobností než pouhým strojem na myšlení, své povolání provozuje spíše jako umění než jako řemeslo. Na filmovém plátně jsme se s ním mohli poprvé setkat už v roce 1933, kdy vznikla adaptace Vachkova románu Muž a stín pod názvem Vražda v Ostrovní ulici s Jindřichem Plachtou v titulní roli. Zcela jinou a osobně se domnívám, že autorově vizi bližší formu zaujal Miroslav Donutil ve volném cyklu, jež prozatím KLAVÍRY uzavírají. V případě dvou předcházejících inscenací bychom mohli o jejich kvalitě široce spekulovat, ve třetí variantě překvapil režisér Dušan Klein až nezvykle precizním přístupem a pečlivě vypracovaným scénářem, který je dílem Vladimíra Fanty. Závažnost doby, v níž se příběh odehrává (duben 1937, tedy necelé dva roky po rozhodujícím vítězství Henleinovy Sudetendeutsche Partai v republikových volbách), je situována do konfliktních Karlových Varů, ale kontroverznost se objevuje i v pražských intermezzech, kde vládnou až příliš loajální stanoviska vůči vládě. Brilantně rozehraná hra, v níž zprvu není jasné, kdo bude závěrečným vítězem, se může spolehnout nejen na špičkovou dobovou výpravu, ale také na vynikající herecké obsazení. Vedle Donutila bych upozornil na Vetchého, Holuba, Hilmerovou, Maryšku a nedávno zesnulého Václava Mareše ve skvěle zahrané roli policejního prezidenta. Roztomilým bonbonkem byla etuda Romana Vojtka, poukazující v silně karikaturní tónině na blazeovanost tehdejších filmových hvězd. Celkově se cítím mile překvapen a rozhodně bych nad domácí tvorbou klasických detektivek nelámal hůl. Čerpat je, zdá se, stále odkud a sejdou-li se pod jednou střechou takové osobnosti jako Klein nebo Donutil, není důvod se jakkoli znepokojovat. Ačkoli, jak se říká, třikrát a dost. V případě inspektora Klubíčka by to byla ovšem škoda. ()

Reklama

otík 

všechny recenze uživatele

Třetí setkání s inspektorem Klubíčkem. Předválečné Karlovy Vary, téměř zcela německé, jsou svědky několika vražd, násilných napadení a zmizení výrobce klavírů. Je zřejmé, že tento případ nebude pouze o hledání kriminálníka, ale půjde zde též o politické napětí mezi vrcholícím vlivem Hitlera a ne tolik se bránícího českého národa. Klubíčko ke škodě diváka není téměř třetinu filmu na obrazovce, jakmile se však připojí k místnímu policejnímu veliteli, hned je film o stupeň lepší. Donutil nepřehrává, nechává Klubíčka žít jeho vlastním životem. Některé scény jsou naopak hodně amatérsky zahrané, "televizní look" místy hodně čouhá z obrazu. Nu což - jde o televizní detektivku. Důstojné rozloučení s inspektorem Klubíčkem. Hudba: Emil Viklický ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv k britským ranním stravovacím návykům pohlíží s despektem, patřičně suchý humor požitkářský inspektor Klubíčko rozhodně nepostrádá. Jistá režisérská ruka i přesné vykreslení nacistické předválečné deky ležící nejen na Karlsbadu dělají z 19 klavírů více než průměrnou detektivní inscenaci. Nechce se věřit, že ten samý autor je podepsán i pod zvěrstvem Svatba na bitevním poli. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Zařazení do oddechových retropořadů je v tomto případě podle všech vnějškových znaků na místě. Skutečnost je však - tentokrát pozitivně - složitější. Prvorepublikové téma je velkou černou dírou polistopadové dramatiky vůbec. Ve většině případů jsme konfrontováni buď s relativně dobře odvedeným oddechem (ČETNICKÉ HUMORESKY), nebo - bohužel nejčastěji - s různými deriváty skutečné kvality. Literární předlohy zakladatelského klasika českého kriminálního žánru Emila Vachka jsou výchozí zárukou kvalitního diváckého zážitku (snad poprvé se o tom český divák mohl přesvědčit již před více než šedesáti lety v TŘINÁCTÉM REVÍRU). Fantův scénář a Kleinova režie prvorepublikovou detektivku tohoto levicového spisovatele posouvají do polohy zčásti thrilleru, zčásti silného příběhu z konce První republiky (zhruba léta 1936-1937). Umístění příběhu do Karlových Varů spolu s motivy Mnichova a Vídně propůjčuje této televizní filmové inscenaci ráz silného pohledu do německo-českých vztahů třicátých let (minimálně o řád silnější než třetí řada dobrých ČETNICKÝCH HUMORESEK). Kulisy, v nichž se příběh odehrává, zejména důvěrná znalost agrárnické části tehdejší ústřední exekutivy, sloučeny s pronikavou psychologickou kresbou protagonistů díla, evokují s až hrůzně působící věrohodností obrazu doby postupný nástup henleinovského hnědého moru. Předjímají současně holokaust. Počínání prvorepublikové kriminální policie - tradiční elity všech policií celého světa - vyznívá současně jako přesvědčivá obhajoba síly a kvality naší prvorepublikové demokracie. Nejen Donutil, ale i Holub, Vetchý, ale také Pavlata ve skvěle podané roli německočeského antifašisty, který se může spolehnout na sílu a odolnost demokracii oddaného dělnického kolektiva (chlapi z Mosrovky) právě tak jako Issová za těchto okolností dostávají ze svých partů maximum a dotvářejí špičkovou kvalitu inscenace, jíž nechybí ani česká protiněmecká poťouchlost (až haškovsky pojaté epizody s německou filmovou superhvězdou z grandhotelu PUPP). Po delší době nabídla česká televize veřejné služby svým plátcům prvotřídní zážitek. Lze si jen přát, aby jich bylo mnohem, mnohem více. ()

Galerie (64)

Zajímavosti (7)

  • Skladba, která v průběhu filmu zní takřka nepřetržitě, je árie z opery Gianni Schicchi „O mio babbino caro“ od skladatele Giacoma Pucciniho. (majky19)
  • Natáčelo se v Karlových Varech (Mlýnská kolonáda, Sadová kolonáda, Tržní kolonáda a Stezka Jeana De Carro 5) a také v Praze. [Zdroj: Filmovamista.cz] (SONY_)

Reklama

Reklama