Něco na těch mužích je

Od samotného počátku sledování nebojácně filozofujícího filmu "Něco na těch mužích je" bylo zcela zřejmé jeho nízké divácké hodnocení, což se následně také potvrdilo. Může za to dokumentaristický formát, který se výstižně dokáže držet literárního vyjadřovacího stylu Davida Fostera Wallaceho. Ještě výrazněji za toto nepochopení a odmítání může obsah, který nutí diváky k myšlenkám a hloubavému přemýšlení. Je cynický svým černým humorem. Je kontroverzní svým tématem. Je odvážný svou otevřeností. Tím se naráží na další divácké překážky, poodhalované v samotném filmovém výtvoru i v literární předloze, pokrytectví, puritánství a hysterickou snahu o politicko-společenskou vyjadřovací korektnost. Divákům jsou předkládány názory, nezdeformované dogmaty, falešností a podbízivou snahou se zalíbit. Vše je pojmenováváno přímo, bez načechraného pozlátka. Nepodává lichotivý obraz o mužích, ani o ženách. Pouze nahlas, přemýšlivě a provokativně ukazuje stavy mysli, pohnutky a příčiny. Film má svůj osobitý styl, se kterým pobaví a donutí k zamyšlení každého, kdo se dokáže přenést přes nebezpečně pokřivené kořeny přízemní katolické výchovy, všechny popudlivé snahy o rovnostářství a zastírací společenské manévry ctihodného maloměšťáctví. Pouze se snahou prohlédnout nebezpečnost všeobecné společenské přetvářky dokáže divák uchopit a pochopit toto jedinečné filmové dílo, které se valí a předává veřejnosti obsáhlé sofistikované polemizování o genderových odlišnostech a stereotypech. David Foster Wallace byl pozoruhodný zjevem literárně-filozofického světa a John Krasinski ve svém mladém věku ukázal svou skutečnou tvář a ušlechtilou duši a nebojí se témat, která již svou podstatou a odložením masky přináší rozhořčení a pokrytecké odsuzování. Hlavní postavou netradičně naformátovaného příběhu je Sara Quinn (velmi zajímavá Julianne Nicholson), která využívá osobní partnerskou krizi k otevření Pandořiny skříňky skutečných pohnutek a citů mužů a jejich chování bez ochranné masky. Hlavní mužskou postavou je bývalý přítel Sary Ryan alias subjekt číslo 20 (zajímavý režisér filmu John Krasinski) s otevřenou zpovědí o příčinách konce. Z výraznějších sledovaných mužských subjektů je zde R alias číslo 3 (zajímavý Christopher Meloni) s letištní příhodou, upřímný univerzitní profesor Adams alias číslo 30 (dobrý Timothy Hutton) a neodbytný student Daniel alias číslo 46 (pozoruhodný Dominic Cooper) s naléhavou upřímností. Z dalších otevřeně vypovídajících subjektů zaujme číslo 2 (Josh Charles), 11 (Will Arnett), 14 (Ben Shenkman), 15 (Michael Cerveris), 19 (Chris Messina), Harry (Benjamin Gibbard), číšníci Evan (Lou Taylor Pucci) a Kevin (Max Minghella), sebevědomá 31 (Clarke Peters), či 51 (Corey Stoll). Je to náročné dílo po své obsahové stránce. Je nutné vyzdvihnout nebojácnost tvůrců, se kterou se snaží zapůsobit na bigotní zpátečnictví společnosti, jež všechny zdravé a podnětné hlasy hodlá umlčet a znemožnit v očích svých oddaných a zaslepených stoupenců. Pojmy jsou jasně a zřetelně pojmenovány a definovány. Je to moudré. A potěšující, že alespoň někteří umělci nalézají zdravou dávku odvahy a lidského pochopení. (23.01.2017) (méně) (více)