Angličan v New Yorku

Tento film som si stiahol len kôli tomu, aby som vedel o čom, respektíve o kom, spieva Sting vo svojej rovnako nazvanej skladbe. Tak a teraz už viem. Mimochodom, John Hurt hrá neuveriteľne. Uveril som mu aj tú starobu! (23.12.2011)

Kontroverzní osobnost Quentina Crispa, který obhajoval práva gayů, ale taky je při každé možné příležitosti kritizoval, je pro film rozhodně vděčný materiál. Některé Crispovy výroky ale nevzbudily takové pochopení a jeho popularita začala na konci 80. let uvadat a s tím i lehce tempo filmu. Při pohledu na výkon Johna Hurta ale všechny nedostatky rádi odpustíte. Sting Crispa vystihl skutečně do puntíku. (13.02.2010)

Jakkoliv je režijní provedení nedbalé (spíše evidující, než vyprávějící) a osobnost Quentina Crispa vystižena jen povrchně a neproblematicky (jak se mohla /a měla/ jevit svědkům jeho estetismu), výkon Johna Hurta zasahuje takovou silou, že tu proměnu sledované duše v plochou ikonu musím odpustit. Obraz, který Crisp ze svého života utvářel, jakkoliv neproniknutelný a dojem integrity vzbuzující, jistě nebyl jeho skutečnou podobou, a právě v hranici mezi dandyovskou maskou a tváří je smysl takového sebetvorného úsilí. Ostatně - předpokládám, že režisérovi šlo spíše o pietní echo legendy než o její rozrušení, a i to má (i s ohledem k teprve nedávnému Crispovu odchodu) smysl. Ovšem na druhou stranu: v legendách může dandy jen přežívat, zatímco v obrazech svých krizí může – věčně – žít. Ve zkušenosti pádu totiž nezůstává sám – ti, kteří vzlétají, k němu pohlížejí, sami bezpochyby předurčeni podobnému osudu. (20.08.2015)

Byl elegantní, zdvořilý, neskutečně duchaplný a vždy a za všech okolností originální a svůj. Odlišný dokonce i mezi gayi, pro které byl něco jako průkopníkem a ikonou v boji proti diskriminaci, přestože ne vždy říkal co by si přáli slyšet. Angličan, zamilovaný do New Yorku, který si na nějakou dobu svými vtipnými, k zamyšlení nabádajícími bonmoty i podmanil, než jeho popularita začala upadat, hlavně po jeho prohlášení, že AIDS je jen modní záležitost, která brzy odezní. A pak se seznámil s malířem, který na nemoc zemřel (mimochodem jeho smrt podali tvůrci filmu zcela nepatetickým způsobem, což bylo velmi osvěžující, dovedu si představit, že tak 90% filmařů by z toho chtělo vytřískat co největší doják). A Sting o něm napsal písničku. O legendárním Cristienovi Crispovi, kterého úžasným způsobem ztvárnil John Hurt. (03.03.2013)

Quentin Crisp je bezesporu zajímavá a kontroverzní osobnost. Jeho ironické glosování okolního světa mi tak trochu připomělo Marka Twaina, který, jak se v mnoha pramenech dozvídáme, dovedl v mžiku nalézt odpověď na sebezáludnější otázku a podat její odpověd tak, že okolí lapalo po dechu. (Dokonce jsem kdysi dávno četl knihu Twainových instantních výroků a moc jsem se bavil.) Crisp, jehož důvtip a sarkasmus si s tím Twainovým v ničem nezadá, měl po značnou část života pohnutý osud. Hrdě se hlásit k odlišné sexuální orientaci v předválečné době je opravdu o hubu. Nevím, jestli to bylo štěstí nebo jeho nezdolná vůle k životu, ale nějak se mu i přes všechna příkoří podařilo dožít se velmi požehnaného věku. A zaplaťpánbůh, na sklonku života zažil i poměrně "šťastné" období, kdy po divadelních sálech New Yorku podnikl sérii Talk show, které aspoň na krátkou chvíli zajstily Quentinovi uznání, které si jistě zasloužil. A právě o tomhle období je Englishman in New York (volné to pokračování filmu Naked Civil Servant). Dílo plné důvtipu, hrdosti, humoru a přitom všem ještě lidsky dojemné. Děkuji, pane Hurt, děkuji, pane Laxton. (19.04.2011)

Sting byl z osobního setkání s Crispem nadšený. Co říká na tento film, netuším. 1) S Quentinem Crispem jsem se seznámil až při sledování filmu. Na jeho život, činnost ani vystupování nemám žádný názor, i když, přiznám se, vykroucenky, byť i duchaplné, moc nemusím. Ani pěkný herecký výkon 69letého Johna Hurta na tom nic nezmění. 2) Film sám mi připadá spíše jako pocta této "ikoně", než jako zajímavé dílo. 2) John Hurt hrál stejnou roli už v roce 1975 ve snímku Obnažený státní úředník. (06.03.2015)

DŮSTOJNOST - to je to slovo, které mne napadlo po shlédnutí filmu... Nevím, jak skutečný pan Crips, ale John Hurt byl v této roli neskutečný a hlavně důstojný... A mimochodem, někdo tady píše, že mu jeho glosy připomněli Marka Twaina - no já bych si takhle nějak představovala spíše Oscara Wildea... (26.01.2015)

Velké nadšení. Nejen, že všichni hrají úžasně a jako o život, ale film nastiňuje problematiku pro každého aktuální. Protože ne každý se setkal s diskriminovaným černochem nebo dětským psychopatickým vrahem, zato každý známe nějakého homosexuála. Nemyslím problematiku homosexuální menšiny v heterosexuálním světě, ale to, jak se homosexuálové dívají sami na sebe, což je prostor, kam heterosexuálové nevidí. Podobně jako kniha Líbeznice ukazuje svět 4% menšiny se svými módními úlety, s averzí homosexuála vůči neortodoxním homosexuálům, s problematikou homosexuality jako takové, neboť je zaměřena jen vůči heterosexuálním macho typům, kteří jsou ale právě pro homosexuály nedostupní. Quentin Crisp je (a byl) velmi vtipný a moudrý člověk a dokázal povzbudit svými názory každého. Protože všichni rádi slyšíme, že za své odlišnosti se nemáme stydět, ale být na ně pyšni, a že když žádnou nemáme, tak si nějakou musíme vytvořit. (16.11.2012)

Tento film není rozhodně jenom o Quentinu Crispovi, ale i o životu amerických homosexuálů a především o životě, lásce a stylu. Crisp byl jistě kontroverzní osobnost, ale jeho myšlenky a pravdy, které ve filmu zazněly, skutečně donutí člověka zamyslet se. Myslím, že i přes pomalejší tempo na konci vás příjemný a velmi inteligentní humor usadí do židlí a křesel a vy si tak můžete užít celou tuto filosofickou komedii, dá-li se tak nazvat. Samozřejmě nemůžu nevyzvednout Johna Hurta, který při ztvárnění Crispa podal neuvěřitelný výkon - myslím, že se prostě v Crispa zhmotnil. Bravo, bravo! [Mezipatra 2011, Brno] (04.11.2011)

Film sám o sobě je dobře vykonané řemeslo, leč vykonané s citem a něhou, která Quentinu Crispovi náleží. Po shlédnutí jsem se zamýšlel nad tím, proč my, Slované, nemáme onu odzbrojující eleganci a hrdost. Pindy o věčném područenství národa českého neberu. Ba ani slovanskou chandru a sentiment. Co beru, to je odhodlání žít a zvolit si svou veřejnou osobnost, svůj styl. Je těžko hledat styl tam, kde malátná spokojenost, budovaná po staletí, bere vrch. Málokdo si tohoto filmu všimne, málokdo o něm ví. Škoda. Mohli by se od Quentina Crispa (úžasný John Hurt) přiučit v umění nadhledu, sarkasmu a sebeironie. Tam kde Mr. Crisp pochybil, tvrdě a sám ze své vůle zaplatil. Za každé své slovo. (11.09.2011)