poster

Don Juan (divadelní záznam)

Drama

Československo, 1990

Scénář:

Molière (divadelní hra)

Komentáře uživatelů k divadelní záznamu (6)

  • TeeAge
    ***

    Produkce Stavovského divadla - Premiéra 13.3.2008: | Režie: Jan Nebeský | Námět: Moliere | Scéna: Jan Štěpánek | Kostýmy: Jana Preková | Hudba: Miloš Orson Štědroň | Jedno z najrozporuplnejších predstavení, aké som mal poslednú dobu šancu vidieť. Až prekvapivo odvážne spracovanie Moliérovho diela v zmysle zmodernizovaných dialógov a jednania postáv, odviazané, no technicky (ozvučenie) nezvládnuté pesníčkové vložky robia z Don Juana niečo zas nové. O ulietlych kostýmoch ani nehovorím - objavuje sa tu aj komixový Zelený sršeň v modrej verzií :D V predstavení tiež nájdete plno WTF? momentov, ako napríklad projektovaná scéna na záchode na začiatku druhého dejstva :D Ps: Miroslav Donutil rolu Dona stvárnil skvelo, ajkeď ja osobne by som si do tej roli predstavil mladšieho predstaviteľa. Lenže: Donutilov Špaček Blues na konci s vlastným doprovodom na gitare stálo za tie lístky ;) | Videno v Stavovském divadle Praha, Derniéru - 26.1.2011 |(27.1.2011)

  • Blofeld
    *****

    Ne ve všem se shodnu s Grossmannovým pojetím, ale Bartoška a Preissová jsou tu každopádně famózní.(3.1.2009)

  • maseer2
    ***

    ani famózní výkon Jiřího Bartošky mě nepřiměje k tomu, abych dal více než 3*(9.5.2009)

  • Sipora
    *****

    Toto představení jsem v divadle Na zábradlí viděla počátkem 90. let nejméně 4x. Jiří Grossmann byl již po smrti, ale jeho geniální režie žila v tomto divadelním kuse ještě mnoho let poté. Záměrně jsem tam na Anenské náměstí chodila užít si té síly.(23.12.2008)

  • blixadovan
    *****

    Úsporná scéna, vynikající herecké obsazení a výborná režie společně s nadčasovým textem. Plný počet.(23.1.2009)

  • LeoH
    *****

    A na závěr reflexí série konečně kus opravdové divadelní magie. Už jen ty nádherně vymyšlené, fantazii probouzející kulisy (žádné schovávání za studený minimalismus) s dominantou v podobě jakéhosi stylizovaného polorozpadlého soklu morového sloupu, sloužícího podle potřeby jako palácové okno, panské sídlo s mnoha místnostmi, kus lesa, vchod do hrobky a já nevím co ještě. Nebo ty hravé, málem baletní významotvorné minichoreografie pohybu postav v některých scénách. O hereckých výkonech nejen ústřední dvojice Bartoška-Pavelka ani nemluvím (opravdu Bartoškova životní role, jako že jsem ho normálně nikdy moc nemusel, tady mu tu temnou auru programového cynika a provokujícího neznaboha baštím se vším všudy). Žádná pokora ke klasikovi, ale drzý, sebejistý režisérský „statement“ s jasnou vlastní vizí, jasným sdělením, „tahem na branku“. Aby takto pojaté představení nedopadlo jako samoúčelná exhibice a mrhání divákovým časem, musí se to opravdu umět a pan Grossman to prosím uměl. Spadla mi čelist mnohem dřív, než se ozvala první srozumitelná slova, a koukal jsem s otevřenou pusou až do konce. Kurňa, tohle je divadlo!(23.4.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace