Puls 3: Invaze

Již třetí film na zadané (japonské) téma, které se vyčerpalo ve filmu druhém. Tentokrát bude ale vše naruby... V rychlosti si prosvištíme učivo. V prvním filmu se duchové zemřelých chtěli dostat do našeho světa živých skrz televize, monitory a displeje, což se jim nakonec podařilo. Apokalypsa. Ve druhém filmu jsou tyhle televizní mátohy nebezpečné nadále a je potřeba před nimi prchat, byť by to byla vaše bývalá manželka. Nu a v tomto filmu se přeživší dívenka z druhého dílu dožila úctyhodného věku 19 let v prostředí amišské komunity, ale nějaké Boží hodnoty a rodina, to jí přijde hodně vzdálenými pojmy, a tak když najde ve vraku auta pod sedadlem zakázaný notebook (veškerá elektronika je zakázaná, až si říkáte, proč v komunitě vlastně mají generátor), rozhodne se pustit do světa obydleného "televizními" netvory. Což je oproti nudnému životu v komunitě lákavější, uznejte - taková možnost zhebnout za nejbližším rohem. Pokud by se dodržovala pravidla. Ale nedodržují. Duchové si dívky - která dokonce na sobě nemá ani nic červeného - vůbec nevšímají, vlastně po celou dobu svého pěšího putování nenarazí ani na jednoho, a když jim sama hloupoučce vleze do rány, nechají ji být a radši sežerou černocha. Nakonec zjistíme, že je to proto, že holka je div ne vyvolená, protože musí sebrat flešku jednomu přeživšímu chlápkovi, na které je program pro reverzi mrtvých na živé. Jenže - o té flešce ví a chce ji jenom jeden duch! Ostatní nemají sdílenou celosvětovou paměť, celou dobu byli prezentováni tak, že vlastně ani nemají vědomí o sobě samých. Nehledě na to, že tenhle jeden duch se zachrání, ale ostatní ne, a stejně nechají holku jít... Logika dostává na prdel tak jako tak. (Zcela nelogicky mimochodem působí i dívčino chování, když v sedmi letech prožila trauma ze setkání s duchy a nyní se jich nebojí a jde jim dokonce pomáhat.) Od chvíle, co holka najde funkční notebook - baterie mu vydržely celých sedm let pod sedadlem auta! - se to zvrhne nejprve v rozhlasovou hru (ostatně, jak chcete předat textové chatování na filmové plátno, že?), posléze v road movie bez nápadu a nakonec v procházku apokalyptickým městem s jednou či dvěma lekačkami... Sem tam je to celé proložené záběry z druhého dílu, ono to také natáhne stopáž, a celé to vypadá - a podezírám tvůrce, že tomu tak bylo - točené před zeleným plátnem a s dodatečně naklíčovaným pozadím polí, luk, mraků a domů. Dokonce i ten pes je naklíčovaný, podívejte se u skoro závěrečné scény rozbití notebooku na ty jednoznačné obrysy kolem jeho uší. Pak už je zde pár drobných nelogičností, které by člověk normálně nechal být, ale v tak řídkém ději mlátí do očí - mobily mají po sedmi letech běžně funkční baterie, v odstíněné komoře naběhne signál (jaké sítě asi v postapokalypitckém světě?), stále funguje jakási verze internetu, pořád je úplněk, protože velký kulatý Měsíc je vizuálně hezký... Ono by to jako postapokalyptický film ani nemuselo být až tak špatné, jenže tomu chybí zajímavější nápad, charismatičtější herci i herečka v hlavní roli, muselo by to nabídnout něco v podobném žánru neviděného nebo alespoň mírně neotřelého... Ale nechat holku pobíhat hodinu a půl po pustých polích, silnicích a nakonec ulicích města je i na tento žánr chudičké až hanba. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/puls-3.html (12.06.2012) (méně) (více)