poster

My děti ze stanice Zoo

  • Západní Německo

    Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo

  • EN název

    We Children from Bahnhof Zoo

  • EN název

    Christiane F.

Drama / Životopisný

Západní Německo, 1981, 131 min (Director's cut: 138 min)

Komentáře uživatelů k filmu (427)

  • Radyo
    ****

    Silně působící snímek, jemuž ani roky nic neubraly na sugestivnosti. Nahlédnutí do života lidí, tedy spíše dětí, jejichž měření času se smrsklo na dobu od dávky k dávce, případně od dávky k absťáku. Ačkoliv začátek ještě vypadá skoro idylicky a z obrazovky/plátna krátce na diváka vydechne pozitivní atmosféra "osmdesátek" v západoevropské verzi (skvěle proložená hudbou Davida Bowieho), brzy do děje vstoupí bezútěšnost a deprese. Mrazivě zní vzájemné ujišťování protagonistů, že co nevidět začnou odvykačku, když už při vyslovení jejich slov je zřejmé, že budou přebita další dávkou. Přežít toto peklo muselo vyžadovat obrovskou vnitřní sílu a další sílu pak určitě stálo i sepsání tohoto svědectví do knižní podoby, která se stala předlohou filmu.(2.7.2008)

  • Renton
    ****

    Scénář: Herman Weigel, Uli Edel .. Předloha je jistě mnohem bohatší, ale i tak je filmové zpracování dostatečně působivé, zejména díky hlavní představitelce, které tu heroinovou fascinaci až závislost snadno uvěříte..(26.5.2009)

  • Malarkey
    ***

    Od přítelkyně jsem o knize slyšel už několikrát. Když už jsme se ale dostali do samotného Berlína a ona mi vyprávěla o konkrétních místech, kde se jaké všemožné hrůzy děly, tak jsem si říkal, že je na čase, když už ne knihu, tak alespoň film abych já viděl. No a tak jsem se na tu tehdejší dobu podíval. Nepochopil jsem jí a ani jsem nechtěl ji pochopit. Každopádně si nemyslím, že by se v Berlíně od té doby něco výrazného změnilo. Pořád se mi, i v současnosti, jevilo jako vysoce multikulturní a mladé město, které je zároveň svým otiskem tehdejší doby, takže dost depresivní a smutné. Stejně tak, jako je tenhle film.(15.11.2013)

  • Faye
    ****

    .„Chtěla jsem vědět jaký to je“. Autobiografický příběh čtrnáctileté narkomanky ze Západního Berlína, který je u nás známější spíš ve své knižní podobě. A kniha byla podle mě i mnohem lepší (asi by se spíš hodilo slovo drsnější nebo působivější ). Přesto je tahle doslova šokující předloha ( i přes značné zkrácení) zfilmována s veškerou tou hrůzou a hnusem jakým svět drog je. Příběh naivní dívenky, která chtěla udělat dojem na kluka a zapadnout do party, aby se z ní stala zoufalá, bolavá bytost věčně štvaná potřebou sehnat něco než přijde další absťák „Jenom jedinkrát.- To říkají všichni“. Pro K212: Film vysílala Česká televize, konkrétně ČT2.(27.4.2006)

  • larelay
    ****

    Kniha rozhodne podava posobivejsi dojem, ale film na druhej strane cloveku s mensou predstavivostou ukaze, ako sa z ludi, stavaju ludske trosky, pripadne mrtvoly. Je asi len dobre, ze som knihu citala uz pred desiatimi rokmi, pretoze verim, ze by mi film prisiel hned po precitani absolutne zbytocny. Je rok 2009 a chapem, ze tieto filmy uz dnes nikoho nezaujimaju, ale s odstupom casu je "uzasne" sledovat, ako boli narkomani este pred epidemiou AIDS stedri, pri poziciavani ihiel svojim spolufetakom. Je naozaj tragicky smutne, coho vsetkeho su ludia schopni, ked prepadnu svinstvu menom "droga".(1.9.2009)

  • T2

    Rozpočet DEM 4miliónyTržby Celosvetovo $800,000(4.8.2010)

  • AngelAngie
    ****

    Knize se film nevyrovná, přesto jsem byla ohromena!(4.6.2008)

  • Flipnic
    *****

    Ano ... Kdysi, kdesi v Německu existovala typická situace pro příběh Christiane F., což vedlo k napsání úžasné knihy a nakonec natočení i tohoto perfektního filmu, kterému se atmosféru a detail knihy podařilo vystihnout i bez výraznějších naturalističtějších scén. Film zapůsobí zejmíéna na člověka, který knihu zná skoro "nazpaměť", člověk, který ji nečetl, nepostřehne spoustu detailů a souvislostí ... Film působivě vypovídá, jaké to je, když se 13ti leté školačky dostaly pod vliv drogy zvané heroin. Tento film není o drogách, ani kniha nebyla o drogách ... kniha i film jsou o heroinu ...(19.2.2008)

  • Viktooorka
    ***

    Ač patřím do skupiny lidí, kteří nesrovnávají remaky a ani knižní předlohy, u filmu My děti za stanice Zoo se tomu nemůžu ubránit. Ještě teď cítím ten stísněný pocit, nevolnost, strach z přicházejícího absťáku, bezmocnost matky a deprese, které mi knížka každou kapitolou přivodila. Bohužel filmu se to podařilo jen z části. Deprese mi nepřivodila situace ústředních hrdinů, ale spíše jejich mateřština, která mi vyvolala vzpomínky na moje hodiny německého jazyka a paní Fellerovou, která si jistě v mládí musela též prožít podobný osud, jinak si její povahu nedokážu logicky vysvětlit. Raději ale na tyto kruté vzpomínky zapomeneme a vrátíme se k chudákům feťákům. Od pouhého „Chci to jen zkusit“ až po těžké „Přestanu, nebo umřu“ nás film provede nekompromisně jako v knize osudem 14-leté holčiny, která se kvůli svému chlapci a partě stane závislou na heroinu. Ale bohužel se mu za ty dvě krátké hodiny nepodaří nás zasvětit do všech tajů tohohle osudu. Na jednu stranu nemám co vyčítat, protože filmu se podařilo pořádně mi zvednout žaludek a v hlavě mám stále Christiane a Detleva, i přes tu osekanou verzi (to se mu vyčítat nedá, i když zamrzí), ale u knížky jsem prostě měla divočejší pocity. Přeci jen má u mě film jedno velké plus, dostala jsem díky němu chuť si knížku znovu přečíst :o)(21.6.2010)

  • EdaS
    ****

    Dnes už rozhodně ne tak překvapivé, ale pořád působivé a nesentimentální drama o propadu do závislosti na drogách s geniální hudbou Davida Bowieho. Vzhledem k věku Christine mi chybělo větší zastoupení matky (už jen vzhledem k závěru) v příběhu. Nevěřím, že by si stavu své dcery tak dlouho nevšímala...(28.3.2009)

  • Kulmon
    ****

    Už je to dlouho, víc než 15 let, co jsem knihu četl, takže srovnávat už vlastně ani nemám co. Ale řekl bych, že i takto působivý film byl jen slabým odvarem toho, co jsem četl a to byla jen slabá kávička v porovnání se skutečností. Každopádně z první půlky filmu na mne dýchla atmosféra konce 70. let, velmi silně. Druhá půle je jiná, stále ta samá léta, ale jen deprese, která se přenesla i na mně. Skláním se před Natjou Brunckhorst, výtečný herecký výkon! Celkově: drsné, ale mohlo být drsnější!(8.2.2010)

  • Pumiiix
    ****

    Knihu jsem nečetl, i když jsem o ní už slyšel mockrát a díky filmu si ji už doopravdy v nejbližší době přečtu. Z počátku filmu jsem nebyl příliš potěšen, herci se mi zdáli nepřesvědčivý, ale postupem času se herecký projev ( hlavně hlavní hrdinky ) rapidně zlepšil a některé scény byly skutečně silné. Německý jazyk je ovšem strašný na poslech ;-).(18.11.2010)

  • dobytek
    ****

    Na úvod bych měl asi napsat, že knihu neznám. Hodně lidí, který četli knihu, tady píšou, že film je zmatenej, nedává smysl a bez knihy by se vůbec neorientovali v ději. Já tenhle pocit neměl. Několik menších trhlin ve scénáři bych sice našel, ale pro celkový vyznění filmu podle mě nešlo o nic zásadního. Kdybych znal knihu, možná bych měl jinej názor. Asi je v tomto případě neznalost knižní předlohy výhodou. Ale neřešíme tu knihy, ale filmy, takže zpět k filmu. Film mě dostal svou atmosférou (pro někoho z Jižňáku je sídliště v Západnim Berlíně přecejenom trochu bližší, než New York nebo Chicago), hodně mě překvapili herci (zejména Natja Brunckhorst v hlavní roli byla naprosto přesvědčivá) a našlo se tam několik opravdu silnejch scén, který si budu asi dlouho pamatovat. Vadil mi akorát poněkud useknutej konec... K_A_MK_A_M: Samozřejmě, že se dá herák i šňupnout. Dostane se na sliznici a následně do krevního oběhu. Akorát je nájezd asi o něco pomalejší, než když se to střelí rovnou do žíly. P.S. Už jsem si přečet i knihu. Film je oproti knize hodně osekanej, ale hodnocení nechávám.(27.12.2009)

  • Tuxedo
    **

    Znalcům předlohy se bude zdát, že je tam toho málo a neznalci budou zmateni. Myslím, že ten film si nemůže najít svého diváka. Ale asi se mýlím, když tak koukám na hodnocení ostatních.(31.7.2005)

  • Mertax
    ****

    Informace o kvalitě knihy u nás na konci základky rozšířila jako AIDS v Subsaharské Africe. Nechtěla jsem se zrovna pouštět do detailní konfese narkomanky plnou detailních popisu sexuálních aktivit dětí - mladších než já tehdy. To byla drsná představa. Ovšem to jsem netušila, o co bude drsnější knížka. Přímo masakr. Literární předloha sází spíš na prostý popis bez příkras, film nabídne oživlé pasáže a rozhodně si nebere servítky. Naturalistické jak sviň. Když si Christiane jednu šlehne, stydlivé odvrácení čočky kamery se nekoná. Ve scéně, kdy naprosto zoufale hledá v metru Babs, protože nutně potřebuje další dávku, je vidět, kolik let jí drogy přidaly na těle i duši. Připadalo mi pak, jako kdyby nebyla aktérkou něžného milování ze začátku filmu, už byla prostě v jiné dimenzi. Nelituju přečtení (to byla záležitost "lehnout, číst, spát, číst, číst, číst a rychle dočíst", ani zhlédnutí filmu. A ani těch 2 euro, které jsem v Berlíně utratila, abych se zajela podívat na Bahnhof Zoo (i dnes depresivní místo), místo abych smejčila po obchodech. Lituju těch, kteří podlehnou. A když jsem ve filmu na diskotéce viděla jednoho chlapce, nahlas jsem vykřikla: „Detlev". A byl to on! Tvůrci se naprosto trefili do zevnějšku a charakteru z knihy a já už jen tiše sledovala, jak se smutný příběh z neutěšeného Gropiusstadtu mění v nejednu životní tragédii. Morgen entziehe ich.(21.6.2008)

  • Morien
    *****

    Když hodím knihu za hlavu a dělám, že jsem ji nikdy neviděla, film mě roztrhá na maděru. Když nehodím a nedělám, roztrhá mě stejně. ♥♥♥ Lidská tendence sdružovat se do stád je nebezpečná, stejně jako je nebezpečné zdvihat laťku v dělání toho, co ještě nikdy nikdo neudělal. Zajímalo by mě jak se cítí takový David Bowie, když ví, že chodí po vychrtlých tělech skomírajících dětí. Je asi pravděpodobné, že feťáci poslouchají hudbu, koukají na filmy a čtou, jenomže nosí i boty a kalhoty, chodí po zemi, používají metro, takže by se měl asi zbláznit každý umělec, jakožto i krejčí, zubař, prodavač a zeměměřič, ale David to ví. On to ví jistě. Jak se cítí?(22.8.2010)

  • Hellboy
    ****

    I na ploše dvou hodin je to proti knižní předloze strašně osekané, ale chápu, že o moc lépe to asi podat nešlo. Režie je perfektní a soundtrack Davida Bowieho božský. Jediný - ale zato zásadní - problém mám vlastně jen s hercem představujícím Detlefa. Ten je v tomhle filmu nějakým omylem. (Poprvé 27.06.2006, podruhé 9.7.2013).(9.7.2013)

  • viperblade
    ****

    Myslím že knížka byla ještě lepší. EDIT: Po zhlédnutí Requiem za sen už vím, proč se mi to nějak nezdálo. Oba filmy o drogách, ale přesto tak odlišné. Tady to je bráno až moc učitelsky (pořád si někdo píchá, pak skončí špatně), kdežto v Requiem je to podáno pro mě nenásilnější formou. Toť můj názor.(2.11.2007)

  • bestlama
    *****

    Tenhle snímek mi trošku zapůsobil na psychiku... Dal mi pocit se opravdu zamyslet nad tím, co se děje .. DROGY jsou prostě kurevstvo a basta ...(20.5.2009)

  • gudaulin
    *****

    Prakticky každá ekonomicky vyspělá země si prošla menší či větší epidemií drogové závislosti a stejně tak i vlnou reflexe drogové scény prostřednictvím umělecké sféry. Dětská drogová závislost a prostituce patřily v konzervativním měšťáckém prostředí Německa 70. let ke společenským tabu a když se pokusili dva reportéři zveřejnit rozsáhlý materiál v podobě šokující otevřené zpovědi mladičké prostitutky, tvrdě narazili a nemohli najít vydavatele. Když se přece jen povedlo knihu vydat, stal se z ní neuvěřitelný bestseller, který ovlivnil společenskou atmosféru, a z Christiany rázem udělal celebritu. Její literární zpověď končí nadějně odjezdem k babičce na venkov, pryč z drogami zamořeného Berlína. Následný život byl ale dokladem rčení, že jednou feťák - celý život feťák, v té lepší variantě momentálně abstinující. Christiane byla neřízená střela podobná naší Terezce Pergnerové. Vznik filmu byl nevyhnutelný, naštěstí byla jeho výrobě věnována taková pozornost, že nedošlo k velkému zklamání. Obsazení odpovídá představám, jaké jsem si o knižních hrdinech vytvořil. Film spoléhá na sílu obrazu, chybí zachycení Christianiných myšlenek a duševních pochodů, které se daly vyřešit vnitřním hlasem hrdinky. Film, to dá rozum, nemůže obsáhnout všechny situace známé z knihy, ale to důležité dokáže vyhmátnout přesně. My děti ze stanice Zoo je jedním z nejzásadnějších a nejtragičtějších feťáckých příběhů 20. století. Celkový dojem: 90 %.(17.10.2013)

<< předchozí 1 2 3 4 6 12 17 22