Obsahy(1)
Erotická tragikomedie o stárnoucí ženě, která chce vrátit čas. 55 letá Tamara má už dost mužů své generace, které vidí jako neustále rozumující, zatrpklé a zbavené všech ideálů. Podává si inzerát: Zralá, mírně zvrhlá žena, hledá chlapce od 18ti do 24 let. Přihlásilo se jí 650 chlapců….Od té doby nic jiného nedělá, než třídí inzeráty, vybírá si chlapce a setkává se s nimi. Záhy zjistí, že jim nahrazuje matku, učitelku sexu, léčitelku duše. Dokumentární film o babičce, která se musí vyrovnat nejen se stárnutím… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
Vyvolení (slaboduchá súťažná tv relácia) pre duševne vyzretejších. ()
Plaz se, plaz se! Po zhlédnutí filmu jsem vynalezl nové slovo/akronym - GILF (které ale evidentně vynalezl už někdo přede mnou :( ). ()
Podle mého názoru by dokumentární film měl rozvíjet diskuzi a pochopení mezi různými společenskými vrstvami. Pokud je takový film o člověku, který vybočuje z "normy", pak je strašně důležité, aby téma nebylo zjednodušováno a jeho zpracování příliš nerozdělovalo společnost na dvě skupiny: ti, co se na výsledný dokument dívají a vsugerovávají si, že vedou hodnotnější životy než lidé zobrazovaní, a pak ti, kteří jsou natáčeni a často slouží jako jakési loutky pro pobavení publika, které si tímto potvrzuje svou vlastní důležitost. Mám takový dojem, že přesně tímhle směrem Babička jde. Hrdinové zde jsou opravdu jen jakési postavičky, které slouží k našemu pobavení. S tímhle dokumentárním přístupem prostě nelze souhlasit, protože namísto služby společnosti a jejímu stmelování jí naopak rozděluje na "lepší" a "horší" vrstvy - což je největší zlo. Podobně omezeným filmem je taktéž opěvovaný studentský film 59-184-84. ()
slovenský dokumentárny film už niekoľko rokov vykazuje svoju životaschopnosť a je spomedzi všetkých jej zložiek najúspešnejšou časťou slovenskej audiovizuálnej tvorby - to dokazuje nielen kvantita projektov, ktoré majú každoročne premiéry (či už v kinách, televíziách alebo na festivaloch), ale aj kvalita, rôznorodosť (a aktuálnosť, dôležitosť) tém i prístupov; jednou z najvýraznejších (a ak sa to dá tak povedať) aj "najkontroverznejších" postáv súčasného slovenského dokumentárneho filmu je zuzana piussi; film babička, ktorý vznikol v českej produkcii, je inscenovaným, hraným dokumentom, ktorého inscenovasť je paradoxne na asi dvoch miestach, kedy "presiakne" (a nemá to nič spoločné s faktom, že niektorých "hercov" je možné rozoznať aj mimo kontext filmu ako hercov) nad dokumentárnosť - a to som ja osobne človek, ktorý má filmy balancujúce na pomedzí dokumentu a hraného filmu veľmi rád; i napriek tomu mierne provokatívny a v konečnom vyznení smutný príbeh človeka, ktorý odmieta dospieť (prípadne - snaží sa znova regresívne vrátiť do mladosti), ktorý hľadá spoločnosť a snaží sa zahnať samotu, ktorá prichádza s vekom, no robí to nesprávnym spôsobom a hľadá na nevhodných miestach, takže si neuvedomuje, že skutočné naplnenie a isté "šťastie" má v podstate na dosah ruky, ktorý, možno mierne hendikepovaný svojou zvláštnou záľubou v sexuálnom apetíte a preferenciách (aj keď môžeme spochybniť, či táto "záľuba" je pôvodná, implikujúca rámcový problém, alebo iba "získaná" a možno "vytvorená", takže ju vytvoril ako z núdze cnosť samotný problém, ktorý existoval už pred ňou), predsa len nevie pochopiť, že si takýmto životným štýlom viac škodí - a nemá to nič spoločné s názormi spoločnosti na také niečo, ale so strácaním sebaúcty a s postupným odcudzovaním sa svojim blízkym, na ktorých, na rozdiel od anonymnej verejnosti a jej mienky, skutočne záleží... autorka/režisérka ostatne na to, ako máme vnímať jej vnímanie hrdinky a problematiky odkazuje už samotným názvom tohto vydareného "dokumentu"; ()
Zajímavý nápad, dobrý sociologický průzkum. Co se mi nelíbí je ovšem zpracování, spousta scén vyplyne naprázdno, další jsou naprosto zbytečné. Chtělo by to akčnější střih a vzhledem k tomu, že všichni zúčastnění o natáčení věděli, i kameru. ()
Dokument (místy zřejmě spíš hraná rekonstrukce), který je zajímavý hlavně jako svérázný sociologický výzkum. Jací lidé odpovídají na podobné internetové inzeráty? Zejména ti, kteří by v reálu sbalit holku nedokázali. Ztracené případy - slaboši i hulváti. Digitální kamera má problémy s tmavými scénami, kontaktní zvuk je občas na hranici srozumitelnosti a místy to vypadá, že hlavním hrdinou filmu je Tamařin kocour... ()
V podstatě voyeursko-fetišistická sračka s roztřepanou kamerou a s pár „dokumentárně zinscenovanými“ scénkami. Místy jsem se ale opravdu době bavil. Asi to bylo atmosférou v sále nebo co… [LFŠ 2009 – host: Zuzana Piussi] ()
Trochu voyeurský film odvážně nakukuje do ložnice pětapadesátileté ženy. Místo čuňačinek ale čekejte silné emoce. ()
No mazec! Jsem z tohoto pojetí "Babičky" nadšená. Čekala jsem příběh trpící stařenky, maximálně něco inspirované Boženou Němcovou, ale Tamara je žena plná života dávající naději stárnoucím ženám, že nepatří ještě do šrotu. Nemůžeme zazlívat Tamařinu zálibu v mladících a způsob natočení "dokumentu" ještě podrtrhuje paradoxní realitu. ()
Koho si pořídit na domácí kanape, starká ? Neherecky suše realistické výkony mužů, ženy i kocoura, které musely dát spoustu práce při přípravě i realizaci a dopadly nekompromisně mile, zvládnutá pseudodokumentární stylizace. Proč jen se mi celou dobu vybavovaly dokumenty "59-184-84" a "Kristova léta, dámy... "? :) 33 jako 55. Takhle nějak to chodí, ale nemluví se o tom...Tohle totiž s mladejma holkama zažíváme pořád. ()
Škodolibý voyerismus bez sdělení, roztěkaný, řemeslně nezvládnutý – neobratná kamera, roztahaný střih, mizerně sejmuté dialogy. Ať si lámu hlavu jak chci, nenacházím tam jedinou pozitivní věc… Vlastně přece: klučina, co na začátku ohledává klávesy rozladěného piana takovým způsobem, že by Cale záviděl – ten tam sice spadl z úplně jiného filmového vesmíru, ale tu jednu hvězdičku si zaslouží. ()
LFŠ 2009 Moc jsem nepochopil koncepci celého filmu a ani paní režisérce se nepodařilo mi jí vysvětlit. Je to opravdu dokument, je to rekonstrukce, hraný film, nebo co vlastně... Hlavně je to zábava a nejraději to vnímám jako mystifikaci, kdy si z nás všichni zúčastnění střílí a smějí se nám, že jim to "žereme". Do toho pojetí zapadá i to, jak paní Piussi vypráví o paní Tamaře, jak chodí na filmové projektce a domáhá se vstupu bez placení, nebao jak se prý tato ústřecní postava nejdřív od filmu distancovala, ale děti ji přesvědčili(!- třeba její konzervativní dcera?), že má protestů nechat. Možná jsem pouze paranoidní, ale tady si paranoiu celkem užívám:) ()
LFŠ 2009: Jedním slovem zklamání. Myslím, že se slečna/paní režisérka měla jasně rozhodnout, co vlastně chce natočit, protože výsledný hybrid hraného filmu a dokumentu (pry tam byly asi dva autentické záběry) byl špatný. Myslím, že udělat normální hraný film a do titulků hodit známé "Podle skutečných událostí" by bylo nejlepší a nejmíň násilné řešení. ()
To co by se zde mělo řešit, tedy zda ona žena bude či nebude "babička", se zde odsouvá do pozadí a raději se s odporem zadívám na podivná individua milenců a to formou ne hezkou. ()
Slabota. Trápny pokus o "dokument". Režisérka sa zrejme nevedela vysporiadať s "pravdivosťou zobrazovanej témy". Slabé inscenovanie nestačí na dokument ani na hraný film. Škoda. Najzaujímavejšia je téma, ktorú sa nepodarilo dostatočne spracovať. 35% ()
Trochu voyeursky film odvážně nakukuje do ložnice pětapadesátilete ženy. Ale nečekejte nějaké čunačinky, naopak vás čekají silné emoce... ()
Kamoska mi ho doporucila, vraj sa nasmejem.Mala pravdu. A pri tom to vobec nie je komedia. Ale ja som jednoducho zo vsetkych tych typkov, co sa tam striedali nemohol, jeden smiesnejsi ako druhy. Na druhej strane bol zaujimavy pohlad na zrelu zenu, ktora strieda milencov ako na beziacom pase no napriek tomu som z nej nemal pocit ze sa sprava ako stetka. A ten dokumentarny sposob ma troska odradzoval ale nakoniec sa mi to celkom pacilo. ()
Babička je mimoriadne zaujímavý film a dlho mi trvalo kým som si svoj názor ucelil do podoby, v ktorej ho prezentujem teraz. Po prvé, režisérka sa vôbec nesnaží film urobiť extra profesionálnym, a tak viditeľné mikrofóny na vrchu kamerového záberu alebo odrazy kamery v zrkadle nie je vo filme nič nezvyčajné. Za druhé, je celý film nakrúcaný zvláštnym štýlom- má dokumentárno- dramatický charakter, nech to znie akokoľvek nezvyčajne. Za tretie film taktiež nie je ani po umeleckej stránke nijako šokujúci, herecké výkony sú priemerné a žiadne prekvapujúce scenérie tiež nečakajte. Ale napriek tomuto všetkému, je film na jednej strane poburujúci a neuveriteľne zvrhlý (nebolo mi vôbec po chuti dívať sa na sexuálne scény starej babky so 17 ročným mladíkom); a na strane druhej je to paródia práve na tento štýl života. Čo je obrovské plus filmu- nesnaží sa nijako moralizovať. Proste ukazuje zúfalú starú dámu, ktorá sa snaží nejako (v tomto prípade dosť nezvyčajne) zmieriť so životom. Odporúčam pozrieť ľuďom, ktorí majú kus života za sebou (tí budú najlepšie chápať skrytý humor) a samozrejme neodporúčam pozrieť ľuďom, ktorých poburujú nie moc príjemné zábery na staršiu dámu.... ()
Nejsem si jistej, proč dávám hvězdičky. :D asi jen, že nula se mi dát nechce. Babička na začátku vyslovuje svou vizi zboření genderových předsudků - totiž že mít výrazně mladší protějšek k sexuálnímu uspokojení není pouze mužská záležitost. To zní zajímavě. Následný přehled inscenovaných podivínů je ale režisérky stereotypní náhled na několik typů mužů, které je schopna rozeznat mezi pěti miliony mužské populace u nás. Teď teda dost přeháním:D ale na to, že zpočátku se mluví o boření stereotypů, nakonec to nedopadlo nic moc. Na závěr filmu se dozvídáme, že se babička už necítí sama - toť vskutku velké morální ponaučení. Bohužel dělá tohle chabý vyvrcholení z předchozího filmu bulvární přehled milostných avantýr jedné postarší šťabajzny... to sem najednou chytrej, když sme to dvě hodiny rozebírali ve škole co?:D ()
Když už něco tak radši porno, pro jistotu nehodnotím ()