Zemský ráj to napohled

Panoptikální léta normalizační viděná panoptikálním okem Ireny Pavláskové v sobě našli ideální symbiózu. Pro mě další nečekaně milé překvapení. Český film má svou tvář a má i nadále co rozvíjet. To je ideální stav, pokud by to ovšem platilo plošně, že. Zemský ráj to napohled nešetří přepáleným vizuálem, ale nutno dodat, že jen ku prospěchu hereckých kreací. Ona nakonec něco bude umět i ta Voříšková a Zadražil. Což je skutečně fascinující moment prohlédnutí. Stejně jako fakt, že nejde o další lichou variaci na párování Etzlera a Cibulkové, ale že tato hraje opět vynikající femme fatal a dokáže projít všeobjímajícím čtyřúhelníkem. Skvěle našlápnuto má Marková a setkání s Hartlem bylo vyloženě radostné. A samozřejmě Seidlové je ve filmech více třeba. Doufám ve stále výraznější nabídky pro Irenu, protože nejen v bohémských scénách utužuje svůj um. Takto si ideálně představuji vývoj od ženy-svině v Čase sluhů ke sviňské době. (07.02.2011)

Z mého pohledu hodně nedoceněný film. Možná se může zdát, že podání 70tých let vyznělo až příliš barevně, ale člověk si musí uvědomit, že ne vše bylo šedivé a lidé i tehdy zkoušeli normálně žít a i normálně žili, i když se jednalo o disidenty či lidi, kteří byli z různých důvodů pronásledováni režimem. A mě se tenhle pohled líbil, ačkoliv i tady jsem si musel na konci ulevit. Svině bolševický! 80% (26.01.2011)

Jsem už opravdu zoufale unavená ze všech těch českých filmů bez zásadnějšího sdělení a názoru, které nepatří na plátno, ale na televizní obrazovku. Cestou domů z kina hráli něco od Chinaski, nepřeladila jsem, ale bylo to poslední, co jsem toho večera potřebovala slyšet. Asi to nebude nejšťastnější srovnání, ale pravděpodobnost, že bych si je někdy mohla oblíbit, je zhruba stejně vysoká jako ta, že na příští film Ireny Pavláskové půjdu do kina ...a dobrovolně. Ne, že bych se místy nebavila, to ano… ne, že by nebylo nad čím se zamyslet, herecky taky nadstandard (Ondřej Vetchý byl opravdu kouzelný), zato Chlumeckého hudba, kterou jsem dříve tolik cenila, mi z hlavy vyšuměla obratem. Ale jedna velká hvězdička navíc za Jiřího Dvořáka v roli afektovaného otce: už dříve mi sedl v tv filmech Jiřího Stracha a domnívám se, že výraznější filmovou roli si zasloužil dávno. Nezklamal mne. Cením způsob, jakým se s tak zásadní rolí bez jakéhokoliv osobního exhibicionismu a se správnou mírou patosu vypořádal. Jeho trapně sebestředný pozér je skutečně plastickou a živoucí postavou, která budí zasloužené negativní emoce, věrohodným obrazem muže morálně ambivalentního a lidsky nedostatečného. A Dvořákův výkon je taky jediný důvod, proč jsem ráda, že jsem film viděla. (09.12.2009)

Zajímavý pohled na dění uvnitř disidentské komunity. I kyž postavy mají fiktivní jména je jasné, že Tereza Boučková (Kohoutová) si "vyřizuje" účty se svým otcem. Podobně jako v její knize Rok kohouta je hodně silných momentů, ale také řada zbytečných (např. striptýz matky s dcerami) a zdlouhavých pasáží (např. oslava v restauraci a ztráta peněženky). Charaktery postav jsou přesvědčivé. Hudba: Jiří Chlumecký. (02.01.2011)

Zajímavý film, "o tom jak se žilo za okupace". S realitou té doby film nemá nic společného. Jediné, co je tam opravdu skutečné jsou škodovky, oblečení, účesy (i když teda že by se nosily takové účesy každý den...jasně...určitě na to byl čas), a další věci jako rádia a televize Tesla:) U filmu jsem se zasmála ale to je tak asi všechno. Nechápu jaký význam tam měly scény s věčně odhalenou Vilmou Cibulkovou nebo "tanec" nahé matky a dcer. Ovšem některé skutečnosti film zachytil. Například to, že pokud jste měli v rodině někoho jako byl Jiří Dvořák, nemohli jste studovat a tím pádem pracovat někde "na úrovni". A taky zobrazuje, že když se člověk stále nepletl do politických událostí (což byla většina národa), měl se dobře, normálně žil v režimu, protože mu nic jiného nezbylo, pracoval, zakládal rodinu, jedl a pil...prostě normálně žil svůj život. No takže takový průměrný český film, o tom jaké to hodně zdaleka mohlo být. (15.09.2010)