Nickyho rodina

Režisér Matej Mináč před 13 lety objevil britského Schindlera – Nicholase Wintona – a rozhodl se jeho čin zveřejnit, kde a jak se dá, včetně celovečerního filmu, několika krátkých dokumentů a nyní již třetího celovečerního dokumentu. Samotný Nicholas Winton o svém činu, kdy zachránil 669 židovských dětí před transportem do koncentráku a tím i jistou smrtí, nikdy nemluvil. Minimálně od roku 1999 však o něm ví celý svět. Slovenský režisér Matej Mináč si na tomto příběhu otevřel zlatý důl. Nejprve přišel s filmem Všichni moji blízcí, poté s celovečerním dokumentem Síla lidskosti – Nicholas Winton, následoval celovečerní dokument Anglická rapsodie, režisér Peter Hledík o Mateju Mináčovi natočil dokument Dvanáct let s Nickym, nu a nyní zde máme Mináčův třetí celovečerní dokumentární film. Nicholas Winton se vloni dožil 103 let a jeho čin je sám o sobě úchvatný a nedocenitelný. Na druhou stranu mi přijde nefér si na tomto činu založit živnost. Zajímalo by mne, co na tu nečekaně objevenou se slávu soukromě říká sám Winton. Dokument samotný je totiž natočen podobně jako ty předchozí – silně tlačí na emotivní pilu, na dojetí, rozpadá se na sled různých historek, hraná část je naprosto zbytečná. Kdejaký hraný televizní dokument působí daleko lépe. Protože však jde o tzv. pietní dokument, jaké se pouštějí o slavných výročích v televizi, těžko rozebírat umělecké kvality, které jsou nevalné. Podstatná je síla výpovědi. Avšak přece jen už se nedozvíme mnoho, co bychom nevěděli z minula, a když se v závěru začnou rozebírat různé současné humanitární akce pro děti celého světa, s nimiž Winton až tak nemá společného, začíná to spíše vypadat jako kýčovité a patetické náborové video Červeného kříže. Představitelé filmu Všichni moji blízcí zde také namluvili části komentáře – Jiří Bartoška, Libuše Šafránková, Josef Abrhám, ale také Klára Issová. Ta se mimochodem ve filmu jen mihne, ačkoliv vévodí plakátu. (05.01.2013)

Dobře natočený dokument o skvělém člověku siru Nicholasu Wintonovi a jeho úžasném činu záchrany židovských dětí před jistou smrtí v lágrech. Hrané pasáže, dobové snímky i osobní vzpomínání zachráněných lidí a hlavního hrdiny režisér citlivě skloubil v působivý celek. Závěrečné oslavy a výzvy k napodobování Wintonovy úspěšné snahy nebýt lhostejný k utrpení jiných a pomoci ostatním jsou tady rozhodně na místě. "Nic není nemožné, pokud to neodporuje zdravému rozumu", říká N.W. Obdobné věty člověk často slýchá a čte v soudobých návodech na to, jak má člověk sám zbohatnot a dobýt si pro sebe to nejlepší. Ale Wintom myslel na jiné, pro něho úplně cizí lidi, udělal to zdánlivě nemožné pro ně. (07.03.2011)

Mináč už příběh sira Nicholase Wintona zcela vybral už ve svých předchozích projektech, ale přestože je to víceméně přefiltrovaná Síla lidskosti doplněná hranými sekvencemi a několika minipříběhy zachráněných dětí, fungovala na mě Nickyho rodina dokonale. A ano, bylo to opět neúměrné hraní na city, ale v případě tohoto tématu ho dokážu hravě překolusnout a nechávám působit emoce. Že jsem na konci zase brečel jak želva netřeba výrazněji rozpitvávat. 90% (22.05.2014)

(46. MFF KV / závěrečný film - letní kino). Ten nejsilnější zážitek mě čekal na závěr festivalu. Viděno naštěstí v originálním znění s titulky (dabovaný trailer do češtiny vypadá opravdu hrozivě). Kombinace dokumentu, hraných scén a archivních filmových záznamů mě mile překvapila a působila naprosto přirozeně. Jeden z mnoha momentů, který mě dostal: ,, ... Po příjezdu do Osvětimi je hned poslali do plynu. Když se svlékali, ve vězeňském komandu, které mělo na starosti odklízení mrtvol, pracoval jejich rodinný přítel. Ten paní Weberové řekl: "Toto je plynová komora. Prosím, až budete uvnitř, sedněte si do kouta a začněte zpívat, při zpěvu se více nadýcháte plynu a zemřete rychleji, a ne s takovými bolestmi." A ona s dětmi v té plynové komoře začala zpívat Wiegalu – ukolébavku, kterou napsala v Terezíně ...,, / Hodnocení: 90%. (15.07.2011)

Film zbytecne tlačí v některých momentech na pilu, ačkoli to není třeba, toto téma je silné samo o sobě, stačí sledovat Wintonovy děti a psolouchat jejich vyprávění. Hrané pasáže pak působí jako pěst na oko a opět jako ždímačka slz. Poslední zbytečná ždímačka přijde úplně na konci, proto nemůžu dát plné hodnocení. (03.07.2011)

Veľmi silný dokument o kontraste hrôz a ľudskosti a o chlapíkovi a jeho fantastických hrdinských činoch. Naozaj odporúčam, keď chcete vedieť niečo o tom človeku a aj o vtedajších udalostiach. Dokument je však veľmi podivný, nemá tú správnu atmosféru a nepodáva tie informácie, ktoré by som chcel počuť. Je svojský, ale dobrý. (04.09.2012)

Na tenhle dokument jsem se hodně měsíců těšit, protože jen málo lidí na světě obdivuju tak, jako sira Nicholase. Ve filmu je nejdřív, ať už dokumentárně nebo i hraně, představen Wintonův počin téměř do detailů. Po té se dokument více věnuje osudům zachráněných židovských dětí po desítkách let od zachránění. O tom, jak je příběh Wintona inspiroval především k pomáháním druhým nebo i jiné bohulibé činnosti. Film obsahuje i komentář zachráněných dětí a jejich paměti z oněch osudných dob, stejně tak se i dozvíme, jak se daří skomnému hrdinovi Wintonovi dnes. Líbilo se mi to moc. (11.06.2011)

LFŠ 2011 ... Na závěr festivalu bohužel ohromné zklamání. Dokument neobsahuje vůbec nic, co bych už z desítek dalších dokumentů nevěděl, od Síly lidskosti se téměř vůbec neliší (Matej Mináč má zřejmě trochu problémy s inspirací) a zpracování také není nic z čeho bych si sedl na zadek. Po celou dobu promítání jsem si připadal jak na školní projekci, v lepším případě jako při sledování dokumentu z nějakého cyklu na ČT1. Nápisy typu "Druhá světová válka začala 1. září 1939", následované asi 15 vteřinami bitevních záběrů a posléze strohé info, že válka skončila dělají z diváka tak trošku blbečka. Kromě toho byl film protknut celkem dementním střihem. Vrchol nevkusu však rozjela až druhá polovina filmu, která má informační hodnotu hyperbolicky se blížící nule. Výpovědi lidí, popisujících pusinky v kině, nebo neustále opakujících jak sir Winton vymýšlí pořád nějaké skopičiny...achjo...neříkám že podobné věci do filmu nepatří, ale založit na nich celý poválečný vývoj? Korunu nicméně všemu nasadila poslední čtvrthodinka, protože Kambodža, obrázky zubožených afrických dětí a spousta vřískajících harantů z celého světa, vše podbarvené Bambini di Praga... já se ptám proč. Co jsem udělal, abych musel vytrpět takový kýč a patos. Nicméně abych nebyl až příliš krutý - dokument jako takový to zas tak tragický není. Klade si však nesmyslně velké ambice (možná že oprávněně, vzhledem k většinové reakci publika, co já vím) a hlavně se šíleně, ale šíleně opakuje...Mináč natočil podruhé to samé, jen přidal Issovou a okořenil to Kambodžou. Ne, díky. (02.08.2011)

Úžasný příběh, člověka zamrazí a zastydí se, že se nesnaží víc bojovat za věci, které zbaběle považuje za ztracené. Winton je sekáč. (14.03.2012)

Bezesporu jde o významnou postavu naší historie. V posledních deseti letech je N. Wintonovi věnována opravdu zasloužená pozornost. Sice bylo takových osobností víc, a nemluví se o nich, ale to už je o něčem jiném. Nickyho rodina se snaží být polohraným dokumentem a musím říct, že to nebyla úplně šťastná volba. Oč silněji vyznívá v porovnání s familiárním Nickym starší dokument Síla lidskosti - Nicholas Winton. Nickyho rodina je zajímavý film, ale, ač smutný, je vlastně takový nemastný, neslaný. A ten podivný plakát s Klárou Issovou je přesně takový jako celý film: smutný, emocionální a sentimentální. (18.03.2012)

Nejnádhernější ukázka, že síla lidskosti přežívá v nás všech a je jen třeba ji probudit. Přestože se na nás denně valí veliká spousta hrůz co se kolem nás dějí a lidé si neváží svého života tak tato skutečnost co všechno udělal sir Nicholas Winton a opravdu nemusel bylo to a pořád je něco neskutečného co člověka jistým způsobem poznamená...Prolínání všech materiálů a neskutečně zakončený dokument. Díky bohu, že existují takové zázraky! (14.03.2012)

Troška by to trebalo rozviesť, vytýčiť centrálny konflikt - hlavná postava musí váhať, zhodnocovať. Nie je nič horšie, ako číra glorifikácia a neustála zákazka na objednávku pre určité etnikum. Pretože mám pocit, že takto, ako to bolo natočené, by muselo primeť vari aj v Hitlerovi k vyčareniu úsmevu na tvári a považovať záchranu židov za tú najhumánnejšiu vec na svete. Odosobniť sa, dokumentárne nestranne, členiť periodicky, faktograficky s nosnou dávkou osobnostnej psychológie. Lebo dávať jeden záber nacist jugendov a v druhom dokumentárne herectvá alá telenovela, tak to je vážna kontraprodukcia. Slabé tri, aj to za humanistický cit. (01.07.2015)

Nikdy jsem si nemyslela, že někdy půjdu do kina na dokument, byť by šlo o hraný dokument. Dnes jsem to udělala a nestačil mi jeden kapesník. Nebyla jsem jediná komu se koulely slzy po tváři. Pane Mináč, já Vám za tento dokument děkuju. Nicholase Wintona jsem dlouho rozebírala se svou babičkou. Od ní jsem se dozvěděla, že její sousedka je jedním ze zachráněných dětí. (05.02.2011)

Kdyby manželka Nicholase nenašla krabici na půdě, nikdo by se nic nedozvěděl. Pane Nicholasi Wintone je málo velkých lidí jako jste vy, máte můj obdiv. (20.05.2014)

Je fakt, že Mináčovi patří dík za to, že Wintona de facto objevil pro naše končiny. Všeho ale moc škodí a obávám se, že už definitivně ztratil nadhled, který měl v předchozí Síle lidskosti. Nickyho rodina nepřináší vlastně nic nového a je to jen prodloužená verze předchozího. Tentokrát mi ale přišlo, že je tam hodně vaty a hlavně ten konec je už šíleně natahovaný. Chápu paralelu mezi Wintonem a těmi dvěma Slováky v té Kambodže, ale nevím, jestli bylo nejšťastnější je tam dát. Mně už to tam moc nesedlo. Navíc mi to od začátku přišlo až okatě dojemné, což je dáno celou skadbou dokumentu, některé záběry jsou prostě o chlup delší, hudba moc srdcebolná, hraje to strašně na city zkrátka. Jinak je ale fajn, jak se tu pracuje s informacemi. Moc se mi ani nelíbily ty hrané sekvence, ty mi přišly zbytečné. Jinak české znění fajn, hlasy výborné, jen mám problém s Bohdalovou, kterou mám tak nějak už spojenou s těmi večerníčky, ale to je možná jen můj problém. Poctivý dokument, který ale nepřináší nic nového a místy se táhne. Možná v televizi bude vypadat líp. 60% (20.01.2011)

Částečně hraný dokument, který má jistě velkou výpovědní hodnotu. To, co tenkrát sir Nicholas Winton podnikl a dokázal, si jistě zaslouží pozornost a obdiv. Jen si myslím, že méně je někdy více. Chtělo by to prostřihat, protože takhle film trpí jistou rozvleklostí. Ale chápu, že i tak museli tvůrci nejspíš oželet spoustu materiálu. (22.03.2012)

Samozrejme že hodnotím fádnu televíznu formu filmu, nie Wintonove úžasné činy. (10.05.2020)

Dokument samotný je tak na 80%, ale za skutok mladého Nicholasa nemôžem inak ako... (10.05.2012)

Jo, tohle téma mě sice rozbrečí skoro vždycky - zvlášť ty původní záběry ze studia, kam si Nicholase pozvali, aby se všechny děti, které zachránil, postavily, ALE! To jsou původní záběry, za to přece hvězdy dávat nebudu. A i ta situace, která se stala za války udála, je opravdová, to si nevymyslel režisér, za to přece taky hvězy dávat nebudu. Ten film je natočenej HODNĚ špatně. Hrané části jsou vlastně skoro nechutný. Vypadají jak nějaká hraná kulisová pohádka z 80. let s rozpočtem 100,- Kčs! Jako kdyby někdo nahrál na první klapku pár scén, hodil to do počítače a přidal k tomu sépiový efekt. Hrůza, hrůza, hrůza! Nechápu, že něco takovýho mohlo projít. A výběr herců? To snad ani komentovat nebudu. Ale jednu připomínku si opravdu neodpustim - ta šílená herečka, která hraje jedno z dětí, holčičku, kterou si vyberou rodiče, už mě vážně štve! Její otec pracuje v televizi a očividně svou nechutnou malou dceru, která neuvěřitelně přehrává a s prominutim je mi z ní na blití, cpe do každýho druhýho filmu, dokumentu, rozhovoru, reportáže, prostě VŠUDE! A když se tam ten její ksicht objevil během pěti minut na fotce a v záběrech asi padesátkrát, tak jsem měla chuť televizi vážně vypnout. Musím zjistit, jak se jmenuje, a pak to sem dopíšu. Další věc, která byla naprosto hrůza - TEN KONEC! Poslední třetina filmu je totiž naprosto, ale naprosto totálně zbytečná, vykalkulovaná a trapná. Proboha! Ty mobily v sále a podobně, to se mi chtělo taky brečet, ale trapností a studem nad tim, jak tohle v tom dokumentu vůbec může být! Suma sumárum, jediné, co mi na tom filmu připadalo dobré, je to téma, protože mě zajímá. Jenže to téma existuje i bez tohodle dokumentu, není to nic nového a nepřináší to originální úhel pohledu. Diváka to sice rozbrečí, ale za to nevděčíme filmařskému umění, ale tomu, že ta situace opravdu smutná byla. Neskutečné zklamání. Pět hvězd jsem dala filmu Všichni moji blízcí, ale tomuhle asi nemohu dát víc než 2. Kdyby tam nebyl ten trapnej konec, tak asi dám 3. A úpně nejlepší jsou tady ty komentáře pokryteckejch pětihvězdičkářů, co píšou, že ti, co nedají plný počet hvězd, nemají srdce. Taková kravina, to snad ani neni možný. Snad se tu hodnotí to, jak je natočenej ten dokument! A ne to, co Winton udělal, to samozřejmě na 5 hvězd je! P.S.: Do toho dabingu schválně vybrali jen herce z Všichni moji blízící? Další věc, která mě štve. Vždyť dokumenty se nechávají s titulkama... (15.03.2012)

Kdo má děti, pochopí. Mladý Angličan, jenž zachraňoval české děti. Neuvěřitelný příběh. "Když jsme přijeli o 70 let později, on tam na nás opět čekal. A my už jsme věděli, kdo to je." "Když rodiče viděli děti, jdoucí do plynových komor, věděli, že jejich oběť nebyla zbytečná." Nicholas Winton se dožil 106 let. (12.03.2020)