Poslední útěk do Brooklynu

Děsil jsem se, aby tohle filmové zpracování knižní předlohy nedopadlo třeba jako Bukowskiho Barfly, tedy nevalně, ale naštěstí se tak nestalo. I když jsem Selbyho Poslední odbočku na Brooklyn četl ještě v minulém tisíciletí, byl to pro mě tehdy tak silný zážitek (stejně jako všechny jeho knihy), že se mi vryl hluboko do paměti. A během filmu se mi vzpomínky na obsah knížky živě vracely v celých větách. Kdo by taky mohl zapomenout třeba na Tralala, stávku, Vinnieho partu, nebo zženštilé teplouše. Troufnu si říct, že filmu se podařilo zachytit syrového, drsného a depresivního ducha předlohy věrně, i když co pamatuju, knížka byla ještě syrovější, drsnější a bezútěšnější; a třeba Tralala myslím dopadla mnohem hůř. Nad filmem možná bděl i sám autor (mihne se v malé roli řidiče auta, které porazí Georgettu, jeho tvář si dones dobře pamatuju z nějaké knižní obálky). Intenzivní vzpomínka a já lituju, že jsem tenhle film neviděl už dávno. A už vím, po čem se příště podívám v knihovně. (08.11.2015)

Film podle mojí oblíbené knížky jsem si dlouho přál vidět, tím spíše že Huber Selby Jr. se i podílel na jeho přípravě a dokonce si tam střihl i maličkou roli řidiče taxi. Moc jsem si nedovedl představit přenesení této knížky složené z delších povídek odehrávajících se v Brooklynu v padesátých letech do filmu. Tvůrci k tomu přistoupili tak, že vybrali dvě povídky, které se stávají kostrou filmu, a film paralelně sleduje vlastně tři příběhy, které se sice volně prolínají, ale moc se vzájemně neovlivňují. S výsledkem úplně spokojený nejsem. Scénář sám o sobě není příliš objevný a jako celek mi to přijde oproti knize ploché a slabší. Poměrně slušně je zachycena bezútěšnost a beznaděj, všude přítomné, úplně samozřejmé násilí, to vše v příkrém rozporu s obvyklým obrázkem idylického „amerického snu“, kterým byla do té doby prezentována Amerika padesátých let. To je zachyceno dobře, ale nemá to takovou sílu jako kniha, kde je HS velmi úderný, zpravidla už ve třetí větě jde na věc a navíc používá extrémně explicitní jazyk a detailní popisy násilných a sexuálních scén. Ve filmu si ze zřejmých důvodů takovou explicitnost dovolit nemohou a tak to trochu působí jako drsnější gangsterky. Hodně příjemná byla muzika Marka Knopflera! Kniha mi asi nastavila očekávání, které reálně nebylo možno splnit. Nejsem asi v tomto případě schopen úplně objektivního hodnocení. Váhám mezi 3-4. (07.11.2010)

Netušim, jak to vypadalo v 50. letech v Brooklynu, ale jestli tam žili jen samý zloději, opilci, odboráři, kurvy, buzeranti a feťáci (případně kombinace jmenovanýho), tak teda poteš. Navíc to tam všechno vypadá jak po výbuchu atomový bomby. V tomhle šílenym prostředí se pohybujou různý podivný existence a film sleduje osudy několika z nich. Většinou je to docela depresivní, ale při sledování Burta Younga jsem měl často pocit, že se dívám na komedii. Důležitý je, že film nenudí. Mně se to líbilo a podle mě to stojí za vidění. I když od režiséra Uliho Edela bych víc doporučoval My děti ze stanice zoo. Ale to je možná daný i tim, že prostředí Západního Berlína 70. let je pro mě přecejenom o dost bližší, než prosředí Brooklynu 50. let. 70% (26.08.2012)

Když dělníci začnou stávkovat a Brickman Metal Co zavře bránu, pak veškeré deviace začnou eskalovat. A všechno by skončilo totálním zánikem, kdyby se nakonec přece jen neotevřela, neboť zavřenou bránu lze už jenom otevřít. Dělníci bez práce je prázdná množina, kterou postupně plní "samý zloději, opilci, odboráři, kurvy, buzeranti a feťáci" (dobytek ****). Dělníci vstupující v závěru branou do fabriky mají veselou, žertovnou a optimistickou náladu - asi tak jako 6 000 000 nezaměstaných, když jim dal Hitler práci. Nicméně, dát se posledním exitem do Brooklynu (je zvláštní, že si český překladatel názvu filmu ani nepodíval na plakát, asi to bude jeden ze stávkujících) nedoporučuje, mohli byste se dostat do světa, který je přímým protikladem toho, co od něj čekáte. Nakonec se sice může stát, že trocha citu se přece jen projeví, ale moc bych s tím nepočítal (Hubert Selby Jr. ho tam také nemá) .... Tohle jsou jen slova, ale zvládnout tuto divokou smršť režijně.... (11.12.2018)

Živočišné drama plné syrového života. Příběhy periferních tvorů, bytostí tvořících masy, článků řetězu, které samy o sobě v kotli všehomíra zdánlivě nic neznamenají a jejich jsoucno se vytratí jako pára nad hrncem a jediné stopy, které po nich možná zůstanou, jsou vybledlé fotografie s tvářemi bez jména. Na jednu stranu depresivní procházka špínou lidského bytí, na tu druhou pocit sounáležitosti s pinožením se za svým štěstím. A někdy k němu stačí i to, že nám dítě řve celej zkurvenej den. Maj recht, pane Edel, za pět. (23.12.2016)