Obsahy(1)
Cvičme v rytme byl první televizní pořad svého druhu u nás, který se snažil vybudit v populaci chuť do pohybu, protože už tehdy bylo jasné, že obezita je vážný problém. A tak nastoupila parta většinou docela hezkých slečen v upnutých cvičebních úborech a snažila se vás přimět k pohybu. Autorka cvičební sestavy Eva Križková se tehdy navíc proslavila větou: "Člověk, který chce být zdravý a zdatný, by pro sebe měl něco udělat. Cvičení je fyzicky náročné, přitom odbourává únavu a zlepšuje náladu.“ (Paity)
(více)Recenze (28)
Jejdanánku, to je mazec, čučela jsem na to jako malá snad každý den, vždy jsem letěla do botníku pro cvičky, a už to jelo... :-D Cvičila (či spíše skákala jak tajtrdlík ;)) v rytme poctivě, a tak vehementně, až jsem kvůli tomu jednou malém přišla o oko (doslova). Jak jsem si tak s velkou pompou běžela pro ty cvičky, a odhrnovala z botníku závěs, který tam byl připevněn rysováčkama, tak se jeden z nich vymrštil, a zapíchl se mi přímo do oka. Fakt lahůdka. Měsíc ve špitále pak taky stál za to (pamatuju si to do detailů i po 30 letech), ale vidím, a to je hlavní. Inu, člověk chce udělat něco pro své zdraví, a div u toho neoslepne. Proto už raději necvičím. Ani v rytme, ani v tělocvičně, ani jinde. :-D ()
Na vojně to byl svého času jeden z nejsledovanějších pořadů. Byla zábava poslouchat komentáře vojáků základní služby u stavebního vojska (průměr šest ukončených tříd, především ti ze Slovenska), ale člověk se také podíval rád. Na svoji dobu to bylo něco skoro až na úrovni dnešního porna. Kdo by to byl tehdy řekl, že z prdelky Zuziny Maurery s jejím nadšeným úsměvem a pozitovním výrazem vyroste opravdová charakterní herečka... ()
Pche, to bylo to pravé cvičení, kam se hrabě to dnešní moderní se cvičitelkami typu Hanykové, Šípkové ap... Tehdy mělo mnoho lidí ještě chuť cvičit, dnes nemá ani chuť, ale hlavně čas takový pořad sledovat:-) Už jen za ty silonové dresy, návleky, čelenky, a samozřejmě i za hudbu 3*. ()
Jóó, nostalgie jak brontosaurus! Mamka se u tohoto pořadu občas snažila být méně prostorově výrazná, otec to jistil z gauče slintáním nad těma vyrýsovanýma, útlýma prdelkama v elasťácích... a já jsem cvičení se ségrou v záchvatech smíchu parodovala, často narážejíc do nábytku a do stěn. Naštěstí jsme bydleli v přízemí, tak večerní dusání nikoho nepohoršovalo. Jak jsme se do toho panelákového obýváku vůbec všichni vlezli? 40% ()
Toto nemá s filmovou tvorbou nič spoločné. Nemám za čo prideliť ani jedinú hviezdičku. Keby to malo aspoň nejaký svojský nápad, energický náboj, vytvorený prácou s kamerou a strihom, alebo niečo, čo by dokázalo potešiť aj oko diváka, ktorý nemá zrovna chuť poskakovať pred televízorom. Nič také tam však nebolo. "Cvičme v rytme" a žime šťastne v socializme. Odpad! ()
Reklama