Walking Too Fast
Režie:
Radim ŠpačekScénář:
Ondřej ŠtindlKamera:
Jaromír KačerHudba:
Tomáš VtípilHrají:
Ondřej Malý, Kristína Tormová, Martin Finger, Luboš Veselý, Lukáš Latinák, Barbora Milotová, Oldřich Kaiser, Ivana Uhlířová, Iva Pazderková, Jana Janěková (více)Obsahy(1)
Československo, rok 1982. Tomáše zmáhá únava. V odporu proti režimu již nenachází žádný praktický význam, nevidí možnost „vítězství“ a s ním související osobní perspektivu. Dobové poměry navíc žádný nový začátek neumožňují – kromě emigrace. Únik hledá v mimomanželském vztahu s Klárou. Antonín, příslušník tajné policie, se od svého informátora a Tomášova přítele Pavla o nevěře dozvídá. Kláru sleduje. Jeho zájem o ni je však víc než profesionální. Vidí v ní člověka, který by ho mohl zachránit. Možná jeho posedlost jen potřebovala důvod naplno propuknout. Antonínova sebedestrukce, Pavlova zbabělost a Tomášova pasivita tak vytvářejí soukolí zrady, manipulace a pokřiveného vzdoru, který všechny protagonisty nakonec rozdrtí. Pouta jsou thriller s temným příběhem a nepředvídatelně jednajícím hrdinou, prostoupený pocitem ohrožení, strhující a napínavý. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (686)
Velmi slibné zjevení na poli českého filmu několika (deseti?) posledních let (Protektor? pche). Scénář i režie, všechno v cajku, Martin Finger očekávatelně výtečný (koneckonců, v Prakomdiv uměl naživo vždy velmi slušné "komedie"), zbytek ansámblu krásně přirozený a uvěřitelný. Ovšem mně nepříliš známý Ondřej Malý vskutku neskutečně překvapivý - minutu od minuty jsem pod charismatickým vedením tohohle šlachovitého skřítka s pichlavým pohledem vlhla víc a víc. Úkolem role "největší zrůdy" filmu bylo přikovat diváka do sedačky a vzbudit v něm emoce, což splnil absolutně dokonale - druh vyvolaných emocí je však už na povaze každého zvlášť. Tleskám a mhouřím oči nad těmi několika malými hloupostmi snímku, které bych bez jeho přítomnosti nejspíš nepřenesla přes srdce tak snadno. Body navíc za skvělou hudbu/zvuk. (4,5* + je to čes-ký) ()
Mám slabost pro zrzky a ještě větší pro Slovenky :o) Jakmile promluví, jsem ztracen :o) Po dnešním dni ( 23.1.2010 ) mám " slabost " pro Kristínu Farkašovou :o) a stejně je tomu i v případě celého nového ( těžce stravitelného ) Špačkova totalitního snímku Pouta. Rozhodně se nejedná o " masový " snímek řešící zrovna příjemné téma a jsem hodně zvědavý, jak se k němu dnešní mladá generace ( nedotčená ani v náznaku touto dobou ) postaví. Já budu tvůrcům rozhodně držet palce, aby si k němu cestu našla a do kina se na něj vydala. Ten film na vás dýchá..., z každičkého záběru je cítit závan tehdejší doby, atmosféry ve společnosti. Tvůrci se nebáli ( stejně jako v případě Protektora ) dát šanci neokoukaným tvářím a ty jim to měrou vrchovatou vracejí. Kvituji to s povděkem , žádná sázka na jistotu. Jen houšť takovýchto nových tváří, již bylo potřeba rozčeřit stojaté herecké hladiny. To, co zde předvádí Ondřej Malý (malý jménem nikoliv výkonem! ) jako příslušník tajné policie Antonín Rusnák bere dech! Taková paleta emocí se jentak nevidí, člověk mu to všechno ( odehrávající se uvnitř něho samého a postupně ho rozežírajícího a spalujícího) bezezbytku věří. Toto je výkon, který snese nejpřísnější světová měřítka. Pouta mají vše, co já od kvalitního snímku očekávám a vyžaduji. Silný příběh přetaven v kvalitní scénář, vynikajícím způsobem propracované charaktery jednotlivých postav a následně mistrně zahrané, dokonalý vizuál, zvuk, kameru, vše dotvořeno silnou hudební složkou. Jediné co bych snímku ( malinko ) vytknul je jeho ( v některých pasážích ) příliš rozvleklé tempo. Zkrátit ( prostříhat ) snímek o 25 minut, neměl bych již nejmenších výhrad. Přesto se jedná o velice silný zážitek a ode mě se ( zcela po právu ) jiného než 5* ohodnocení nedočká. 90% Ať žije česko/slovenský film! ()
Každej má co si vybere..... Estébák Toníček má spořádaný domov, zelenou ,,škůdku“, ale hlavně....hlavně... ho to všechno tak nějak sere. A tak mu ,,mrdne v kouli“. Jestli za to může absolutní moc nad životy těch druhých, nebo jen chce bejt nešťastnej a sám - stojí za viděnou! Praktiky STB ovlivňující životy 4 lidí s přibývající stopáží nabývají na zajímavosti – tedy jestli vás baví psychologický rozbor osobnosti (í). Asi není třeba vidět to dvakrát, ale jistá Po uta to zanechá. Dokonce chápu i tu délku. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Nevím, proč policajti hází do opičích klecí kousky Romaduru. 2.) Zaujali mě Životy těch druhých. 3.) Jsem agentem Stb. 4.) Jsem profláklej signatář (čehokoliv). PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Tak tohle byl pěkný nápor na psychiku diváka v českém filmu poměrně ojedinělý. Mapovat 80 léta přes státní bezpečnost je velmi neotřelý přístup. Antonín je příslušník státní bezpečnosti s hodností poručíka. Je to arogantní povýšenec a na první pohled velmi nesympatický muž vykonávající chladně a se strojovou přesností výslechy a sledování podvratných živlů. Hluboce s těmito lidmi pohrdá a nejsou pro něj nic víc než kus hadru, který on musí štítivě vymáchat a zbavit nečistot. Jsou pro něj jako nemoc kterou on léčí. Film ukazuje, že "estébáci" byli taky jenom lidi z masa a kostí, kteří měli svůj rodinný život a "lidské" stránky. Vzbuzovali strach a respekt jen co se ve svých nemožných hadrech zjevili někde na veřejnosti. A tenhle film je v žádném případě nepolidštuje a ani z nich nevytváří karikatury, ale spíše pozoruje jejich práci, kterou divákovi přibližuje velmi realistickým a syrovým způsobem pro diváka tolik atraktivním. Ondřej Malý v hlavní roli je sice nevelký postavou, ale o to větší je herec a jeho mrazivé ztvárnění stěžejního "estébáka" Antonína rozcupuje divákovi duši na nejmenší kousky. Jeho mrazivá postava je dokonalým středobodem vyprávění. Kdykoliv byl na scéně byl film maximálně znepokojivý a uhrančivý. Tím nechci tvrdit, že scény bez něj nebyly nijak zajímavé, ale jeho herecký výkon je natolik pozoruhodný, že by měl za něj získat ocenění. Z vedlejších rolí zaujme neobvykle obsazený Oldřich Kaiser v roli nadřízeného majora STB jehož postava měla tendenci vykazovat lidské stránky vzdáleně připomínající cit. Mezi méně známými tvářemi nepůsobil nijak rušivě. Ostatní herci se svých rolí zhostili velmi zodpovědně. Vykreslení atmosféry 80 let je dokonalé a současně velmi pochmurné. Výprava si dala záležet na každém dobovém detailu a poprvé jsem měl pocit, že film opravdu zachytil tuto dobu natolik dobře, že já jako divák jsem byl do ní vtažen, tak jako se to dosud žádnému jinému filmu z té doby nepodařilo. Režisér Radim Špaček natočil pozoruhodný film se strhujícím Ondřejem Malým. Délka filmu ani trochu nevadila. 80% ()
Galerie (46)
Zajímavosti (18)
- Antonín (Ondřej Malý) jezdí v soukromí zelenou Škodou 120 LS, v práci využívá bílou Ladu 2102. (FIAT 500)
- Film získal Českého lva 2010 za nejlepší film, Ondřej Malý zvítězil v kategorii Nejlepší mužský výkon v hlavní roli. (M.B)
- Scénář filmu vznikal během osmi let, první verze začal scenárista a filmový publicista Ondřej Štindl psát koncem roku 2001. (Ded@M@tes)
Související novinky
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Některé filmy zalijí diváka štěstím, jiné ho chytnou za flígr a rozmlátí mu ksicht. Z obou možných poloh – ať hrabalovsky pábitelské, či klímovsky sebezničující – patří Pouta do druhé skupiny, tzn. do stejný kategorie jako rumunský zázrak 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny nebo polské filmy morálního neklidu Krzysztofa Kieślowského. Z krátkodobého hlediska může takový zážitek přinášet negativní pocity a jen zdvořilostní potlesk po skončení, ale na rozdíl od prvoplánového dojetí si udržuje trvanlivost. Asi nejlépe by Pouta mohlo vystihnout klišé - zalézt pod kůži. Takhle nějak mohly vypadat Kawasakiho růže, kdyby měl Hřebejk s Jarchovským koule a o kousek víc talentu. ____ Postavit vedle sebe Kopfrkingla a Antonína znamená odhalit rozdíl mezi nacismem a komunismem. Nacismus byl už od začátku špatnou ideou, musel být proto zakryt římskou dekorativností a klamem, a tak i Kopfrkingl, okázalý nekuřák a abstinent, demonstrující svou citlivost vztahem k hudbě, zůstával na povrchu uhlazený a kultivovaný, zčernaný však uvnitř. Obráceně je to u Antonína, navenek hrubě jednajícího mizery, který nezná lítost a přitahuje zlo jako roje much, ovšem s duší přece ne tak zkaženou. Kdyby se dušezpytné oko pátravě zahledělo na úhel čelisti a křivku úst, mohlo by v Antonínovi možná objevit nejen jakousi chladnou a sobeckou tvrdost a snad i něco kočičího, to jest trpělivost a krutost, ale i rebela a jednoho z mála hybatelů v normalizační šedi. Antonín je mimo jiné člověk, který se pokouší pro sebe z té doby nějaký příběh vyrvat. Tenhle jistým způsobem autentický a hluboký impuls je v něm ale neodstranitelně kontaminován fízlovstvím a nudou, které ho už stihly prostoupit a rozežrat – neboť kdo pracuje se strojem, začne se mu sám poněkud podobat –, což spolu s jeho temnou vnitřní dispozicí dává jeho revoltě hnusnou a někdy i strašnou podobu. Ale pořád je to revolta, Antonín se v tom nevyžívá s takovou grácií a šarmérstvím jako Rudolf Hrušínský v Kopfrkinglovi, který má svou práci opravdu rád. Jenže tentokrát víc než kdykoliv předtím šlo o lidské životy. ____ Na rozdíl od seriálu Vyprávěj, jejímž tvůrcům posílali přizdisráčský nostalgici rekvizity, co mají uložený na půdě, nejsou Pouta nějakým dobově věrným muzeem osmdesátých let, kam se lidi budou chodit dívat na všechny ty kostýmy a sestřihy. Vypráví se tu univerzální příběh, kde cpaní rekvizity do prvního plánu a zastiňovat jimi postavy nemá co pohledávat. Nota bene se každé vyjádření, které zatouží být současně uměleckou výpovědí, musí od explicitností a doslovností co nejvíce oprostit. Nazval bych proto Pouta „okrajovostí děje“, neboť Antonín se nezúčastní žádné z velkých a slavných bitev, které lide znají ze školních hodin dějepisu, ale jen okrajových akci. Více něž kde jinde tu platí Holanovo: „Nic jsou mu dějiny – srdce jeho tluče jen v malých příbězích.“ Přijde mi to jako ideální volba, umístit film někam mezi ikony, které se přímo váží ke skutečnosti, a symboly, které jsou s to nést i velmi abstraktní myšlenky. Postavy zde nemají žádné reálné předobrazy a jejich příběh určitě není příběhem politickým, nejednou upomenou francouzské kriminálky nebo americký film noir. Politika jen vyhrocuje dilemata, která musí hrdinové řešit, dilemata, která zdaleka nejsou svázána s dobou a místem děje. ____ Výjimečné je vše, k čemu neexistuje ekvivalent, a protože Pouta se čemukoliv z porevoluční české kinematografie vymykají, jsou výjimečná. Nejde tu o to zvolat: „ukažte mi film tak dobrý jako Pouta“, ale o skromnější: „ukažte mi film připomínající Pouta“ (nämlich to samý platí o Tarkovském, kde není problém v tom, že by tu nebyl nikdo tak talentovaný, ale v lapidárnějším, že se nikdo jako on nepokouší točit). Pouta se liší. Je to film především konceptuální, dramaturgicky precizně vymyšlený a posléze zrealizovaný mechanismus, v němž vše má svůj účel. Vše očividně podléhalo dlouhým diskusím: fízlovský dialogy, syntetická hudba, industriální lokace zatavený v uvážlivých záběrech, neokoukaní herci či úžasná kamera – nemůžu vyhnat z hlavy scénu na střelnici, kde Kaiser s Antonínem zmizí na chvíli ve tmě a záhy se vynoří, střelbě v ústrety. A samozřejmě Ondřej Malý, který vypadá jak Francouz Houellebecq a osudem připomíná Rakušáka Waltze. V Americe by vyinkasoval Oscara, u nás se musí spokojit se Lvem. Což ovšem pořád není málo. ____ Jednou bych se rád dočkal Bonda, kterému takhle rupne v kouli. Takový kacířský sebepřelomení bondovského vesmíru. Něco jako když Kevin Smith mluví o hobitech z trojky Pána prstenů, kteří si podle něj měli v závěru navzájem vykouřit, poněvadž už bylo beztak vyděláno. Prostě udělat takový gesto, lepším divákům vstříc. () (méně) (více)