Morfij

Ruská syrovost a autentičnost je cítit z filmu na tisíce framů daleko a Alexej Balabanov opět dokázal, že patří do "Nové ruské vlny", který svoji kinematografii nenechá umřít na Sibiři. Film překvapivě dobře zachycuje ducha autobiografického románu Michaila Bulgakova, ruského největšího a kontroverzního autora 20. století. O adaptaci se postaral scénárista Sergej Bodrov Jr., který zemřel tragicky na vrcholu své kariéry a režisér Alexej Balabanov mu tím složil obrovskou poctu, že převedl dokonale jeho scénář do filmové podoby. (10.10.2010)

,,MOFIUM JE DOBRÁ DROGA. ALE MÁM POCIT, MISZO, ŽE NÁS TO ZNIČÍ“. ... ,,NESMYSL, ANNUSZKO. JE TO VYŠŠÍ STUPEŇ JAK UKÁZAT SÍLU LIDSKÉHO DUCHA“..... /// Mladej doktor na ruským venkově a jeho osud(y). Toť záškrt, toť porod vzpříčenýho plodu, občas nějaký vagíny, amputace a morfium. Krásně hnusný záběry léčení chorob a úrazů (skalpel prosím...) a do toho závislost v realita života v ruský prdeli. Parádní vystižení porevoluční atmosféry, nedůvěra venkovanů k medicíně, holky s copem po kolena, ruská muzika, drsný doktorský situace a stupňující se závislost. Katka, René a Dr. Poljakov. Výstižný, dobře natočený a zahraný. Jen mi chyběj emoce. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal (na základě vlastních zkušeností) Mikhail Bulgakov (v roce 1926) číst nebudu. 2.) Při porodu sypeme do vagíny cukr.... 3.) Thx za titule ,,KarljaNippert“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.07.2012)

Místy možná lehce bizarní, ale jinak povětšinou starosvětsky ruský příběh jak z nějaké Čechovovy (já vím že Bulgakovovy) novely, se postupně mění v téměř moderní sociální drama, aby byl v závěru zakončen ve stylu monumentální antické tragédie. Krásné staré písně a melodie, které průběžně zněly celým filmem, symbolicky utichnou s nástupem závěrečných titulků, snad aby mohl divák nerušeně vstřebat ten slastně depresivní filmový zážitek. Působivé. (17.12.2015)

Michail Bulgakov, v mojom vedomí nezmazateľný ako autor adorovaného literárneho diela Majster a Margarétka, spísal vo svojich začiatkoch poviedkový súbor zo svojej lekárskej mladosti, ktorý sa stal hlavným inšpiračným zdrojom snímky Alexeja Balabanova. Svojráz mladého lekára, odrezaného od civilizácie v tej najkrutejšej Rusi, v spoločnosti morfínového i citového poblúznenia, na rande so šialenstvom, v nekonečnosti snehových diaľav a pravosti moku menom vodka, Balabanov vytvára malebný, no autentický pohľad do svojho nevľúdneho a absurdnou komikou prešpikovaného vesmíru a zostáva stále naplno verný svojmu štýlu, ktorý je napriek rozdielnemu spoločenskému i historickému zakotveniu rovnaký i na mojej tretej návšteve v jeho svete (po Gruz 200 a Pro urodov i lyudej). Nuda to nebola ani v jednej sekunde, aj keď Balabanovov divák musí disponovať primeranou trpezlivosťou. Záverečná scéna, spojená s odkazom na kinematografické prvopočiatky, je presne taká, ako to najlepšie z jeho diel – nádherne absurdná. (13.03.2011)

Nejakym zvlastnym sposobom mi to pripomenulo Hanekeho filmy, mozno to bude tou atmosferou a pocitom, ktory vo vas ci uz Hanekeho rezia, alebo rezia Balabanova vzbudia. Film bol vyborny, skvela hudba, atmosfera bola taktiez skvelo hutna a sem tam trochu tej brutality, kopec nahoty a este viac sexualnych scen to vsetko presne do detailov vykreslili. Prechodom z vidieka do mesta vsak upadlo moje nadsenie, co nezmenila ani zaverecna scena, hoci ta bola majstrovska. Ale ked to vsetko spocitam, film to bol naozaj skvely, k dokonalosti vsak nieco chybalo. (25.08.2010)