Kimssi pyoryugi

Asijská produkce byla a je v mnoha směrech o dlouhé kroky dopředu oproti americké a to především co se originality týče. Stejně tomu je i v tomto případě, kdy je možná vidět inspirace Zemeckisovým "Trosečníkem" ale přesto je film v mnoha směrech jiný a možná právě díky tomu, tolik poutavý a zábavný. Jak to může dopadnout, když se zhýčkaný městký mladík ocitne mimo civilizaci, ačkoliv je ve své podstatě na dosah. (30.11.2012)

Tenhle film je hlavně unikátní. Kde se setkáte s mužem, který ztroskotá uprostřed obrovského velkoměsta a s dívkou, která neopustí svůj pokoj? Dojemný příběh a hlavně fantastické zpracování. Vše tak nevynuceně a lehce. Až na pár slabších a téměř zbytečných míst moc povedené. Myslím, že zkrácení o pouhých 10 minut by film udělalo ještě zajímavějším. 5* (08.06.2011)

Příběh o tom, jak jeden zkrachovalý Korejec musel ztroskotat na pustém ostrově hned za městem, aby objevil pravé hodnoty života a stal se z něho ten pravý muž pro traumatizovanou asociální dívku, která uvízla ve virtuálním světě, si mě získal nebývalou lehkostí a svérázným, rozmanitým humorem, který v některých momentech dokonce i umně balancuje na hranici dobrého vkusu (radostné chvilky s rukama plnýma ptačího trusu budiž důkazem). V druhé polovině filmu vstupuje do popředí dramatická rovina, která pak předvídatelně spěje ke kýženému happyendu. Z formálního hlediska mě u Kimssi Pyoryugi zaujala především kompozice a složení záběrů a celková práce s mizanscénou (barevné řešení hrdinčina pokoje, atd.). Tak či tak to je neuvěřitelná pecka a jeden z nej "feel-good" filmů za poslední dobu (jako nej "fell bad" film v rámci korejské kinematografie zase boduje Viděl jsem ďábla). (20.06.2011)

Určitě nejen komedie, ale spíše drama o existenci, absurditě, probléméch moderního světa jako ekonomická krize, kreditní karty na všechno, spotřební šílenství, hikkikomori. Popírá to naprosto zásadně klišé v romantických filmech, zejména těch korejských. Poklidné tempo plynutí, neobvyklí hrdinové. V rámci roku 2008 určitě jeden z nejoriginálnějších filmů v Koreji. (28.11.2009)

Každý máme svůj ostrov, každý z nás má svého Wilsona a každý má svého Pátka. Stejně jako každý někdy něco zpacká a každý jednou musí překročit svůj stín. O tomhle všem pro mě film je. Ze začátku jsem se smála o to víc, že stejně jako v diskuzi na webu mé rodné "vísky" byla i tady ho*na hodně důležitá. I když na webu, pravda, jde hlavně o ta psí. Ale abych se vrátila ke korejskému Trosečníkovi - v druhé polovině už jsem se nesmála, jenom jsem potichu sledovala a užívala si ten krásně plynoucí děj... (04.03.2012)