Co drží rodinu pohromadě? Nick Cassavetes, režisér Zápisníku jedné lásky a Johna Q., v tomto filmu o milující rodině, zkoušené – a semknuté nemocí dítěte, znovu dokazuje, s jakou jistotou umí zacházet s příběhy o hloubce lidských emocí. Cameron Diaz, Abigail Breslin, Alec Baldwin a další členové výjimečného hereckého obsazení s velkým citem oživují příběh jedenáctileté Anny Fitzgerald, která má být dárcem pro svou nemocnou sestru, ale nakonec se začne domáhat práva rozhodovat o vlastním těle. Tento akt svobodné vůle možná Fitzgeraldovi rozdělí – anebo se stane prvním krokem k vítěznému pochopení oddanosti, důstojnosti a ... (zobrazit celý text)
Celý film jsem probrečela, nestydím se za to a tvůrcům tuhle citovou vydíračku nemám ani trochu za zlé. Filmy o bolestech života, podané s citem a zároveň takovou mírou opravdovosti, mě zkrátka dokážou dostat.
Scénář: Jeremy Leven, Nick Cassavetes ..
Já. Sama o sobě. ___
Obšírnější pohled na rodinu a podrobněji na její členy, kde jeden z potomků trpí obtížně léčitelnou chorobou. S výborným hereckým obsazením, kde po dlouhé době příjemně potěšila civilní Cameron Diaz. My Sister's Keeper má své mouchy, ale přesto dojme, některé zaručeně rozpláče.
Už od začátku filmu jsem si říkala - Ne, nebudu brečet, nebudu!! Jenže tohle prostě nešlo. Ačkoli slzy tenhle film vybízí už od námětu a snažila jsem si vsugerovat cokoli, stejně nakonec přišly. Snad možná za ty nekompromisní dětské představitele, kteří v jádru byli stejně mnohem vyspělejší jak ti dospělí... prostě a jednoduše tenhle film se povedl.
Velmi emotivny film o jednej rodine, ktora stoji a pada na svojej sudrznosti v boji so zakernou chorobou dcerky Kate. Film vam da presne co cakate, 100 minut emocii, sucitu, ale zaroven vam predostrie jednu velmi velku moralnu dilemu. "Znicit" zivot jednej zo svojich dcer len preto, aby ste nasilu zachranili zivot tej druhej? Chvalim skvely vyber hudby, rovnako ako aj herecke vykony a musim povedat, ze Cameron, aj ked ju brutalne nemusim, podala jeden zo svojich lepsich vykonov, aj napriek tomu, ze mi jej postava matky teda set sakra liezla na nervy... Takze summa summarum, velmi tazky dojak, pri ktorom si poplacete, ale sa i zasmejete, a to je velmi dolezite.
Ačkoli podle synopse filmu by člověk mohl pojmout podezření, že to bude typická americká limonáda, není tomu tak. A to zvláště zásluhou režiséra Nicka Cassavetese (Zápisník jedné lásky). Ten má totiž cit pro dávkování romantiky a osobních dramat v dostatečně rozumné míře - což možná neplatí tolik pro jeho dřívější "Zápisník jedné lásky", ale rozhodně to platí pro My Sister's Keeper. A to to postavy tohoto příběhu nemají vůbec lehké - když byly Kate dva roky, diagnostikovali u ní lékaři leukémii. Její matka Sara se ovšem rozhodla bojovat. A protože ani ona, ani její manžel a ani Katein starší bráška nejsou vhodnými dárci potřebné kostní dřeně a krve, rozhodne se Sara pro umělé oplodnění, ze kterého se má narodit dítě - ideální dárce... - Anna. Dnes je Anně 11 a stojí před těžkým životním rozhodnutím: její sestra potřebuje novou ledvinu. Výtečně obsazené jsou zejména role obou sester. Vynikající je nejen Abigail Breslin (líbila se mi již v Malé Miss Sunshine) jako Anna, ale také pro mě naprosto neznámá Sofia Vassilieva jako Kate. Civilním výkonem mě příjemně překvapila i Cameron Diaz. Právě trio těchto ženských hrdinek stojí v centru pozornosti. Vztah matky k dcerám a motivace jednotlivých postav jsou divákovi postupně odhalovány ve flashbacích obou sester. Bylo by příliš jednoduché odsoudit matku, která je rozhodnuta obětovat zdraví jednoho dítěte pro záchranu života druhého. Jak se vyostřují vztahy v rodině (dějová linie se soudním sporem o zplnoletnění Anny k samostatnému rozhodování o vlastním těle), začíná se čím dál jasněji rýsovat, že boj o záchranu života dcery je vlastně to jediné, co dává Saře naději. A že je příliš těžké se té naděje vzdát. Vyústění děje sice není nijak překvapivé, ale ten kousek naděje v něm zůstává. Jedinou drobnou výtku bych měla k typicky hollywoodskému střihu obrázků - ano, všichni jsou krásní, mají krásný dům... Obsah ovšem přebíjí formu - a to je u hollywoodského filmu velmi pozitivní plus ;-) Není to film dokonalý, ale rozhodně zanechá stopu.
Komentář kromě SPOILERŮ obsahuje i myšlenky svědčící, že Subjektiva nedojímají umírající děti. Není tomu tak, dojímají ho i umírající dospělí. Nedojímá jej tento film. Člověk by se s radostí rozhovořil o citlivosti, s kterou Cassavetes zpracoval téma dívenky, jež už nechce rozdávat kusy svého těla na zachraňování starší sestry. Je ovšem otázkou, k čemu že to byl režisér citlivý. K tématu jistě ne, neboť pocit: "Ach ta, dívenka tak krásně umírala, smrk, a to bylo tak krásný, když nakonec bylo po ní. Fňuk. Taky bych chtěla, aby moje holčička dostala rakovinu, brek," který film vyvolává, by neměl patřit k emocionální výbavě člověka s rozumem i srdcem na správném místě. Nedůvěřivec zase bude mít problémy s rozhovory typu: "Ach sestřičko, já tě mám tááák ráda, ale tu ledvinu ti nedám a ty umřeš. Tady máš pěknou pusu, mám tě tááákhle ráda," "To je v pořádku, já bych ji snad ani nechtěla (ledvinu, ne pusu), já vím, že mě miluješ, a já tebe taky strašně miluju," "Holky moje, vy jste zlaté, vy se tak milujete, to je krása.." Nějaké to zaskřípění v rodinných vztazích se zpočátku sice objeví, ale odplaví ho dojetí fabrikované dle vzorkovníku hudby Hollywood Melancholy (2005-2010). Harmonii americké rodiny prostě nemůže rozrušit vůbec nic a divák to ví od počátku. Našla by se i řada dalších prohřešků, která vážné téma ponižuje na sladkobolný kýč, ale já na sepsání toho seznamu nemám. Tak tedy jen poznámka na okraj: v americkém soudnictví vítězí ve sporech ten, kdo více dojme soudkyni. Slabé **.
Jednoznačně působivé, od začátku až do konce. A svým způsobem taky "šílené". Každopádně nezapomenutelný příběh. A dobrý film. (Jo a Cameron Diaz, jak ji neznám.)
Tento film ve mně vyvolal ryze negativní pocity, méně sympatický snímek jsem už pěknou řádku dní neviděl. My Sister´s Keeper je citové vydírání ve své nejčistší podobě a považuju za svůj osobní úspěch, že to na mne nefungovalo. Ve "smrtelně vážných" dramatech by podle mne prostě děti neměli být vyspělejší než dospělí, tečka. Herci a režie výtečná.
Docela slušné, nenechalo mě to tak ledově chladným jako Cassavetesův "The Notebook", a přitom jsem neměl pocit nějakého přehnaného emocionálního nátlaku (samozřejmě tam byl, ale to už k tomu žánru patří, chci tím říct, že nebyl tak okatý, aby na mě působil rušivě nebo dokonce antiefektivně... ne, nesmál jsem se... ) a za to hvězda navíc. 7/10
Tak to bylo milé překvapení, že i americký film může řešit závažné téma. "Hospodaření s orgány vlastního dítěte" by mě dřív napadlo tak jedině v souvislosti s chudými rozvojovými zeměmi, ale tato možnost, která se asi v reále děje, je docela šokující. Dalším překvapením pro mě bylo, že i Cameron Diaz možná ve "svém věku" už trošku dospěla a je dokonce schopná docela přesvědčivě zahrát i vážnou roli (i když ta histerka jí tu šla asi nejlíp). Obě holky sestry skvěle zahrané.
Továrny na slzy moc nemusím, ale tady se to podařilo udržet v přijatelných mezích. Filmy podobného charakteru stoupají a padají na hercích, což je u My Sister's Keeper naštěstí případ první. Zejména pak Abigail Breslin dokazuje, že je v součastnosti největší dětský filmový talent...PS: Scéna s fotoalbem patří k tomu nejsilnějšímu, co jsem měl možnost v poslední době vidět.
Príbeh geneticky upraveného dievčatka aby mohla byť darcom orgánov pre svoju staršiu sestru trpiacou na leukémiu čo sa rozhodne vziať osud do vlastných rúk a najme si právnika aby dosiahla právo sama sa rozhodovať o možnosti darovať či nedarovať orgány, nie je ani zďaleka súdnou drámou ako pohľadom na rodinu, ktorá všetko obetovala prekonaniu zákernej choroby a hlavne na samotnú leukémiou trpiacu sestru a jej túžby. „Bolesť na stupnici od 1 do 10?“ „Šesť.“
To je ale ořech. Jsem přesvědčen, že to Nick myslí upřímně (zasranej Gross), ale kvalita jeho filmů se odvíjí od kvality scénářů. Zvolené téma odkrývá mnoho doposud nezodpovězených otázek a co zvlášť oceňuju, je vícepohledovost na problém, jemuž se snímek věnuje, přestože párkrát sklouzává k levnému citovému vydírání. Cassavetes je dobrý vypravěč, 15 minut buduje slušnou scénu, která má silný citový dopad, a vzápětí ji zabije dovětkem/záběrem/cokoliv chcete (dcera soudkyně, obhájcův zdravotní problém; to, co se stane po noci po plese), čímž celý úsek degraduje... A i když je například ta příprava na ples nesčetněkrát omletá, Nick ji dokáže ve správnou chvíli odlehčit (focení), a postavit ji tak mimo srovnání s nabízejícími se parodiemi. My sister's keeper by bylo možné rozebírat několik hodin, já jen na závěr zmíním, že v celkem dobré herecké konkurenci mě zaujala postava otce, který sice nemá tolik prostoru jako ostaní, ale v jeho výrazu nebo malých gestech, jsem našel mnohem víc. Slabší povahy budou ronit, my cynikové budem dojati jen místy. Notebook zůstal nepokořen.
ZLO. Od první až do poslední scény. Zlo v kombinaci s nesnesitelnou nudou, “okrášlené” umírajícím děckem, které kdesi mezi zvracením a krvácením, chrlí moudra o životě a smrti. Ale režisérovi to bylo viditelně málo. Bylo totiž nutné zapojit ještě dalšího malého člověka (čti infans), který se ve svých 11 letech rozhodne vzít osud pevně do vlastních rukou (ehm), díky čemuž se rozvíjí strhující rodinné drama, plné plytkých (n)emocí, špatných hereckých výkonů (bylo to opravdu nutné, Alecku?) a dokonale načasovaných frází, nad nimiž se jistě zapotil nejeden americký tvůrce. 109 minut, které jsem mohla využít třeba k upřenému hledění na prázdnou zeď - jaká škoda.
