Snídaně u Tiffanyho

Obstojně natočený, ale neúnosně konformní dílo, jehož jediným cílem bylo vystavět kolem „belgického úkazu“ zvaného Audrey Hepburn nějaké kulisy. Na ostatní se nebere ohled. Nelze přehlédnout, jak nechutně jsou znásilněný a ponížený všechny vedlejší postavy a jak sebestředně si „screwball“ dvojice Andrey a George přisvojuje okolí a samotný film, který obírá jak o příběh, tak o vypravěče (troufl bych si tvrdit, že „vypravěče“ před filmem stloukli a nechali svázaného ve sklepě). (08.10.2008)

výborně natočená romantická komedie. Největší zásluhu na tom mají režisér Blake Edwards a nádherná a skvěle hrající Audrey Hepburn. Škoda, že takovéto snímky už se dnes netočí, stejně jako je škoda, že dnes už není takovýto typ hereček jako byla Audrey, ale to je dáno dobou. Příjemný, milý, úsměvný snímek doplněný výbornou Manciniho hudbou. 1* přidávám za úžasného kocoura :o) (05.03.2009)

"Odtud ke dveřím by ti to nemělo trvat dýl než čtyři vteřiny. Dávám ti dvě." Já tedy v podstatě nesnáším slečny, který si na večírcích proplachují játra ve whisky, pročišťují plíce cigaretovým kouřem a neustále hledají bohatýho sponzora. Jenže Lulame alias Holly prostě neumím nemilovat. Té bych nadšeně dělal Fredíka nebo kocoura. Zatím se však jenom dívám, baví mě to a najednou mi ani snídaně před výlohou Tiffanyho nepřipadají divný. Vždyť kde se dá lépe posnídat, když k tomu hraje jedinečný Moon River? (03.03.2019)

Vzkaz od Sallyho Tomata: Hepburn tradičně jasno, Edwards polojasno, Peppard bezvětří a šedivá mlha.. Nebýt Manciniho a Moon River, kdo ví, kde by údajně jedna z nejlepších romantických komedií byla, protože já jsem v ní romantiky i humoru našel poskrovnu a navíc mi nesedl výkon představitele pisálka Fredouška, jenž pobíhal za Holly jako myší ocásek a honosil se pěšinkou, že by se na ní klidně vyhnuly dva žebřiňáky. No nic, snad alespoň ti dva nakonec toho zmoklého kocoura neumačkali. Příště raději ozbrojenou loupež u Tiffanyho a snídani na Seychelách. A třeba s Audrey.. (13.01.2010)

Napodruhé a s velkým časovým odstupem se mi film líbil ještě víc než poprvé. Krom zcela okouzlující Audrey (na které snímek staví samozřejmě nejvíce) musím uznat, že i George Peppard měl jakési charisma (postava samotná mi byla též nějak bližší). Dále jsem si víc užíval nejen těch humorných, ale i romantických a vážnějších chvilek, ve kterých je film překvapivě silný. No a především se mně podařilo mnohem lépe přiblížit hlavní hrdince, myslím si, že jsem se do ní dokázal vcítit o dost víc než prve (třeba se v tomhle ohledu příště posunu ještě dál). Postava Yunishiho mi sice pořád připadala dost trapná (na druhou stranu jsem musel ocenit výbornou práci maskérů), v případě rozvláčného večírku bych stále ocenil drobnější prostříhání, ovšem ani 1 z mnou zmiňovaných záporů mě už neiritoval natolik, abych nezvýšil hodnocení na slabších 5*. Jo a nesmím ještě zapomenout na krásně melancholickou titulní píseň (především v nezaměnitelném provedení samotné Audrey), kterou bych mohl poslouchat též pořád dokola. (20.08.2009)