poster

Průvodce

  • Japonsko

    Okuribito

  • Japonsko

    おくりびと

    (Japonsko)
  • anglický

    Departures

Drama

Japonsko, 2008, 130 min

Scénář:

Kundó Kojama

Kamera:

Takeshi Hamada
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • gudaulin
    ****

    S východoasijskými filmy mívám obvykle problém způsobený jinou kulturou, a tak bývám v hodnocení rezervovaný, ale Průvodce na mě svým poselstvím zapůsobil a s jeho přijetím jsem neměl žádný problém. Jedinou výhradu bych měl k tempu vyprávění, které opravdu nikam nespěchá, a ke stopáži, která by mohla být odvážnějším střihem o nějakých 15 nebo možná 20 minut kratší. Hlavní hrdina Daigo čelí problému ztráty zaměstnání a zhroucení svého životního snu a v nouzi vezme zavděk prvním pracovním místem, které v inzerci najde. Vyklube se z něj opravdu prazvláštní povolání průvodce zemřelých, který upravuje zesnulé pro jejich rozloučení s pozůstalými a pohřební obřady. Z toho plyne, že Průvodce je vlastně snímek o vyrovnávání se se smrtí a ztrátou blízkých. Dovedně balancuje na hranici sentimentu a vyvolává bez nějakých laciných gest opravdu hluboké emoce. Pěkně napsané, zrežírované i zahrané. Celkový dojem: 85 %.(21.11.2010)

  • Disk
    *****

    Přišli jste o práci? Máme pro vás řešení... Okuribito bylo pro mě obrovským překvapením. Neuvěřitelně čistý a křehký snímek. Minimalistická režie, výborný scénář a především HUDBA od boha jménem Joe Hisaishiho. Slzám se nebraňte.(15.10.2010)

  • heyda
    ****

    Krásný film, který trpí jen a pouze na přetaženou stopáž. Námět totiž není nikterak dějově obsáhlý, aby byl schopen dobře pojmout takovou délku. Vybrat z tohoto filmu to nejpodstatnější a nejzajímavější a zabalit to do 90 maximálně 100 minutového balení, tak neřeknu ani slovo. Takhle jsem ale občas ztrácel koncentraci a za to musí jít hvězda dolů.(8.1.2013)

  • Aidan
    ****

    V této zemi, kde se pohřbívá stále častěji bez obřadu a pokud s obřadem, pak většinou v podobě několika oddeklamovaných básniček kdesi v kremační síni, by si film jako Okuribito zasloužil zvláštní pozornosti. Leccos v ději je předvídatelné a japonský humor(?), který snímkem tu a tam probleskne, taky nemusí být našinci blízký (alespoň mě tedy spíš uváděl do rozpaků), ale dokonalá katarze na závěr tyto drobné nedostatky dostatečně vykoupí. Vedle posledního momentu, mě ještě jeden okamžik zvláště zasáhl: když se uřícení zřízenci pokoušejí hodit tělo do rakve jako pytel brambor (poté, co je už divák důvěrně seznámen s krásou tradičního „vrakvovacího“ rituálu). Říkal jsem si pak ve vztahu ke své vlasti: tam, kde se takovou pohřebáckou ležérnosti zachází s mrtvými, bude se bez úcty zacházet i s živými. Nejdřív se starými a s těmi v mateřském lůně čekajícími, ale nejen. Když vzpomenu, jak se v nemocnicích a DD často jedná s pacienty, kteří už se nemohou postavit na nohy, je mi těžko. A přitom třeba takové sprchování stařenek a stařečků nemusí být mechanický, rutinní úkon připomínající umývání nádobí, nýbrž - svým způsobem posvátný - akt služby. Už jsem byl svědkem obojího přístupu. Každopádně díky za tento film a za to, že člověku vrací téma v Čechách i Japonsku tabuizované před oči. Jinak pro kontrast je možno si přečíst Waughovu jedovatou grotesku o pohřbívání v Hollywoodu „Drazí zesnulí“ (The Loved One). Zajímavé by mohlo být i srovnání s – u nás žel málo známým - filmem Barmská harfa od Kona Ichikawy, kde se též, byť v úplně jiném kontextu, představují témata povolání a pohřbívání. [Více v "deníčku" na profilu.](4.2.2011)

  • Sysel_CZ
    ****

    Tak na tenhle film jsem se dost těšil i odhodlával, a jakékoliv jest výsledné vyznění, musím říct: hodinu to byla nuda. Hodinu se budete nudit. Hodinu budete koukat, občas vám možná bude plavat žaludek, občas se pousmějete, občas se zamyslíte, ale za tu hodinu se nic nestane. Jinak je to moc zajímavá věc, zajímavá sama o sobě a ještě víc zajímavá pro nás (odečtu-li některé jedince) k poznání něčeho, co patří k japonské kultuře. Za sebe říkám, většinu stopáže jsem ten film neměl rád, ale na konci si mě získal. Nemám nic proti bizarnosti... Jen tu byla moc křečovitá; takže i přes celkovou spokojenost, přes čtyři nigda.(17.5.2009)

  • - Masahiro Motoki jako přípravu na natáčení podstoupil kurz obřadního ukládání do rakví u skutečného pohřebního mistra. Režisér Yojiro Takita se pak ůčastnil mnoha náhodných pohřebních obřadů, aby ve filmu zachytil skutečné chování pozůstalých. (Raztubyl)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace