Aruitemo aruitemo
-
Still Walking
Drama
Japonsko, 2008, 114 min
Režie:
Hirokazu KoreedaHrají:
Hiroshi Abe, Yoshio Harada, Kirin Kiki, Yui Natsukawa, Susumu Terajima, YouKomentáře uživatelů k filmu (6)
-
Blizzard
Lehká, naturalistická a jemná konverzační rodinná seance. Příjemný příběh odehrávající se v časovém úseku 24h je zasazen do prostředí vztahů a lásky rodičů s jejich dětmi. Otec (Ryota) přijíždí se svou ženou (Yukari) a nevlastním synem (Atsushi) za rodiči k uctění patnáctileté památky zesnulého bratra (Junpei), studenta medicíny. Těžko si však získává pozornost svého hrdého otce (Kohei), lékaře v důchodovém věku, který do svého zesnulého syna vkládal velké naděje. Ryota tak soupeří se svým mrtvým bratrem o otcovu přízeň. Ten však, místo aby se věnoval rodině, raději nechává svou pýchu přetvářet v imaginární práci. Vážné drama je naštěstí odlehčeno humornými vložkami a tak nedochází k těžkopádné nudné depresi. Film je ve své podstatě jednoduchý, ale velmi zajímavý nejen z hlediska chování lidí. Ztráta člena rodiny a její následky, mezigenerační vztahy a konflikty nebo výborné prokreslení postav jsou těmi hlavními pilíři filmu, které dokážou v podobě, jakou přinesl tento snímek, značně zaujmout. (7/10)(2.3.2009)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $167,047 ║Tržby Celosvetovo $3,159,521║(22.3.2010)
-
stub
Koreedovo rozjímání nad rodinnými vztahy, nesmyslnými osobními spory (snad řešitelnými, ale neřešenými) a totální neschopností vážit si klíčové veličiny v lidském životě - času. "Vždycky je to tak. Vždycky o chvilku pozdě..."(11.10.2010)
-
Chupacabra
Jako kdyby se Ozu dožil 21. století. Atmosférou je to totiž jeho filmům velice podobné (formálně ani tak ne, což je spíš dobře, alespoň Koreeda nekopíruje), ale moderní není ani tak prostředí, jako spíš větší otevřenost a občas až mrazivá upřímnost postav, které v rodinném kruhu nechají své 'honne' vyplouvat na povrch. Velice japonský film.(24.10.2009)
-
d-fens
ocenenia : Mar del Plata Film Festival 2008 - 1. cena Najlepší film(24.2.2010)
-
Tanner
Zejména skvělé herecké výkony a dialogy jsou tím, co dělá tento film tak dobrým. Vše je totiž opravdu "živé" a ambivalentní vztahy mezi jednotlivými postavami dostávají opravdu uvěřitelný nádech. Vztahy v rodině poznamené tragédií, jejíž ozvěna je tu více, tu méně slyšet každou chvíli, se tak divákovi nenásilnou, ale přitom přesvědčivou cestou odkrývají ve své nahotě. Přesně dokážete vycítit každý náznak a osten v na první pohled nevinně znějících promluvách, které mají svůj základ v nepřekonatelných bariérách a postojích. Přesně dokážete pochopit i nevinné křivdy, které však dokáží zranit na citlivém místě. Neschopnost a neochota sblížit se a vystoupit z přetvářky, touha, ať už je to rodinné setkání za námi, zklamání, lítost, ale i láska, starostlivost či odlehčující humor jako nezbytná součást podobných setkání - to vše a spousta dalších pocitů je v tomto civilně pojatém snímku opravdu autentické. Nenápadný, ale výborný film s hlubokým poselstvím. Přesně takový, kvůli kterým mám rád japonskou kinematografii.(30.1.2011)
