Gruzinskaja chronika XIX veka
Obsahy(1)
Tísnivé podobenství o ztrátě duchovních hodnot a morálních zásad, o likvidaci přirozeného světa, který je přitom základem lidské existence. Film získal mezinárodní proslulost a dodnes je Rechviašviliho nejznámějším dílem. (NFA)
Recenze (3)
První film méně známého gruzínského režiséra je dílem vskutku unikátním, jelikož Rekviašvili zde známé a mnohokrát parafrázované kafkovské téma pomocí různorodých prostředků dokázal ozvláštnit natolik, až vznikl zcela nový, jinde neviděný tvar. Gruzínská kronika vypráví o petrohradském studentovi, navrátivším se do rodné vísky a o jeho snaze zachránit nedotčené lesy, ve kterých vesnice leží. Odpor úředního aparátu, dlouhé zámlky vyplněné pouze zvuky přírody, úsečné repliky, neustále prostorem proplouvající kamera, tvořící překrásné kompozice a odosobněné strohé herectví – to všechno vytváří velmi tajemnou a zneklidňující atmosféru, jejíž sugestivita nebyla planá, jak se ukáže v poslední třetině filmu. Tehdy je až téměř děsivým způsobem zobrazen vztah jednotlivce a moci, ať už je jejím představitelem cokoliv. Hrdina Niko je nejenom zabit, ale doslova zmizí z povrchu zemského. ()
Jednu hvězdu dolů snad za to, že mi film nedal ale absolutně žádnou naději do života? Jinak je dokonalý. Napadá mě k němu řada věcí - od zde už zmíněného Kafky přes Démanty noci, až k úvahám o tom, že jsem si nemyslel, že v temném období přelomu roku budu zas nečekaně a bez příprav vystavený ještě větší temnotě, než zažívala Maria Fefeleaga od Mircei Veroiu. Film je už svým názvem podobenstvím o tom, jak funguje oprese v prostoru bezpráví - nejde o osud Nika, ale o osud národa. Mj. oproti zde uvedené stopáži měla mně dostupná verze pouhých 63 minut. ()
První díl volné Rechviašviliho trilogie je kritikou nejvíce ceněným a zároveň tím nejkrutějším dílkem této mistrovské skládačky. Hrdinové nemají šanci a podléhají nezvratnému osudu bez možnosti jej ovlivnit. Karty jsou rozdány a totalitní byrokratický systém drtí všechny naděje na realizaci spravedlnosti. Rozum je zde doslova rozmazán a rozmočen na stránkách zničených knih a vládne zde nenasytnost a touha po totalitní moci úředních šimlů a pohlavářů. Kafkovské motivy se mísí s Gogolem a ve vzduchu je cítit bezčasí, pravdivost a věčná aktuálnost. ()