Barbar

Filmová báseň z drsných obrazů severu... Pokud budete čekat epický příběh s válečnými výjevy, pak od filmu pryč. Meditační cesta končící peklem, obětí a stěží říci, zda očistcem. Čarokrásné záběry severské krajiny, mlhy, mraky, zahalené slunce, vřesoviště a přesně zvolená hudba ( Peter Peter, Peter Kyed), která se z temné psychadelie rozezní v závěru kytarami. Vybavila se mi 60.léta, Vláčil, Juráček, Němec, ale i Tarkovskij, ruské válečné filmy nebo P.Greneeway. Dlouhé záběry, zamyšlené postavy, šedohnědé ladění občas protkané stříkancem rudé....A když se konečně objeví slunce, není jisté, zda jde opravdu o Svatou zemi. Jsem rád, že vedle množství akčních a prvoplánově masakrálních filmů vznikne občas i takovýto, k přemýšlení... (16.07.2011)

Hypnotický vizuální skvost, kde se všechno natolik podřizuje strnulé metaforice přírody / kamenné lidské tváře (mytický Mikkelsen!) / monotónních promluv, že se z filmu zcela vytrácí jakákoli smysluplná narativní struktura i kauzalita. Nicolas Winding Refn vede pohanský rituál se vším všudy. Proslovené formuli není třeba rozumět, protože nemá logiku v moderním slova smyslu – je to prostě a jednoduše uhrančivý sled metafor a precizních kompozic, dlouhých, nedějových výjevů, mezi nimiž nemá valnou cenu hledat pojítko. Jsou tam, řečeno s Vančurou, z potřeby básně. A ta je někdy silnější než potřeba příběhu. Škoda, že se v tom filmu mluví – je to jako s tím samoúčelným názvem "Valhalla Rising". Slova do toho zcela zbytečně vnášejí potřebu dávat výjevům nějaký ucelenější řád. A ten tam prostě není. Vlastně mi to vůbec nevadí. (30.05.2010)

Drsná, atmosferická, tiše zádumčivá cesta. Není to vikingská rubačka, jak jsem v exploatačním skrytu duše doufal, ale výsledek je dostatečně výjimečný a oduševnělý na to, aby ve mně nenechal žádný pocit zklamání. Někdo se bude nudit, jiného to zase těžce vezme. Těžko odhadnout. Palec první - Mikkelsenův 'Jednooký', druhý - příroda. A nemůžu si pomoci, ještě třetí palec za výtečně přesvědčivé, syrové/surové násilí. Ono ho tam příliš není, ale když, stojí to za to. Takže režisér BRONSONa má u mě další velké plus. (18.05.2010)

Hranice, kde končí úchvatný existencionální / meditativní film opájející se nádherou scenérií a charismatem jednookého Mikkelsena a kde začínají nešikovně dávkované výjevy něčeho (ničeho?), jsou bohužel v tomto případě až nebezpečně úzké. Někomu se to může trefit do noty, někoho to může naprosto znechutit, jde zkrátka jen o to, v jaké míře jste schopni přijmout a hlavně pojmout dané ingredience. Já se snažil, například tu zbytečnost drtivé většiny dialogů ale nezakryje ani parádní kamera, se kterou režisér kouzlí kvanta neskutečně strhujících záběrů prakticky celý film. (13.07.2010)

Takřka dokonalý filmový tvar, nespoléhající na velký dějový spád, přesto naprosto strhující. V průběhu filmu se úžasně stupňuje mystický prvek okolo hlavní postavy, ožralecká kapitola "HELL" je geniální a vizuálně jsou to neskutečné orgie. Mimoto polemika o podstatě víry (a jejím vsugerování bez výkladového slovníku) je skvělá, motiv hledání svaté země, která se změní v peklo pak vše korunuje. A Mikkelsenova postava je navzdory naprosté absenci jakékoliv repliky z psychologického hlediska strašně zajímavá, a to nemluvím o tom, že je svým jednáním prostě nehorázně cool... Naprostá spokojenost a chuť dopřát si kdykoliv znova, protože tohle není jen pastva pro oči. To je především skvělá ukázka bezchybného filmového řemesla, která mne nepřestane fascinovat a jejíž sledování je orgasmus... (24.06.2010)