Dům z malých kostek

(ve filmu se nemluví, nemusíme řešit jazyk, titulky) Kreslený stylem Chomet anebo Nicolas de Crécy. Originální příběh, kdo ale hledá něco bláznivého ve stylu amerických, může zůstat v naprostém klidu a hledat dál jinde. Nemyslím si že je to jen o myšlenkách o minulosti, náš děda pořád buduje (bojuje), spíš chce říct že jednou člověk zůstane sám. Je to o životě celkově. 5/5 (27.11.2014)

Nádherný filmček o živote. O jeho svetlých chvíľkach, o jeho trpkosti, o jeho smútku. No predsalen, bolo tu zopár mierne nudných pasáží. Tento film si môžete pozrieť tu: http://www.youtube.com/watch?v=JjDkMdvzIz8&feature=related (23.02.2009)

I v těch filmech je znát ta japonská posedlost precizností – film si na nic nehraje a je přesně tím, co od něj očekáváte. Vzdáleně hodně podobný námět jako v jiném krátkometrážním filmu The Piano (2005). Zde je téma vzpomínání na minulost podáno mnohem lépe. Grafické zpracování je zvláštní, ale k danému příběhu a prostředí se hodí na výbornou. K tomu všemu hraje zajímavá hudba. Váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami – zatím nechám hodnocení na čtyřech, ale do domku z malých kostek se někdy rád ponořím znova a pátou přidám. :-) (09.04.2013)

"Slice of life" (hovorovo slo) striktne melacholického rázu, ktorý nemá príliš čo ponúknuť. Nápad s pyramídou poschodí spomienok nie je zlý, má to zaujímavú a peknú kresbu, a áno, bol som dojatý, ale to ešte na dobrý film nestačí. Zbytočná dĺžka (nepliesť s nudnosťou) a absolútna zameniteľnosť z toho robia len priemerný sentimentálny kraťas, ktorého ocenením si opäť pár akademikov spravilo imidž. Že by som mal hodnotiť vyššie preto, že je to japonské a ja mám k ich tvorbe pozitívny vzťah? Popravde z toho okrem hudby, nápadne pripomínajúcej nádherné skladby Joe Hisaišiho z Mijazakiho najkrajšieho opusu (menovať snáď nie je potrebné) tú japonskosť vôbec necítiť. A len tak mimochodom, neviem prečo, ale zdá sa mi, že sa tu trochu inšpirovali tvorcovia Up. 60% Video tu. (05.08.2014)

Čo poschodie to spomienka. Príbeh starčeka, ktorého dni sú zrátané a ktorý sa pre svoju milovanú fajku vyberie na odyseu do minulosti. Tu vo svojich spomienkach spomína na krásne chvíľe a osudové zvraty, ktoré zostali zapadnuté prachom a zaplavené vodou. Krásny kraťas, plný melanchólie v tej najčístejšej podobe. Strašne mi to pripomína Chometov štýl kresby. (22.03.2013)