When You're Strange
The Doors - When You're Strange
When You're Strange
Režie:
Tom DiCilloHrají:
Johnny Depp, John Densmore (a.z.), Robby Krieger (a.z.), Ray Manzarek (a.z.), Jim Morrison (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Janis Joplin (a.z.) (více)Obsahy(2)
Americký rockový dokumentární film s komentářem Johnnyho Deppa.
Proslulý nezávislý scenárista a režisér Tom DiCillo (nar. 1953) využil v dokumentu o slavné rockové skupině The Doors: When You're Strange pouze pečlivě nashromážděné filmové a fotografické archivní materiály. Vyhnul se tak vzpomínkám pamětníků a na pozadí politické a společenské situace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořil nepřikrášlený portrét skupiny The Doors a především jejího zpěváka Jima Morrisona (1944–1971). Ten se svým krátkým bouřlivým životem nejvíc zasloužil o rozporuplnou pověst skupiny. Sebestředný Morrison (který původně studoval film!) se stylizoval do role pohledného a vyzývavého mladíka, ovšem drogy, alkohol a řada excesů při vystoupeních i mimo ně ukončila předčasně jeho život a tím i kariéru The Doors. Jejich hudba však žije dodnes a je nedílnou součástí doby, jak dokazuje např. Coppolova Apokalypsa, využívající působivým způsobem jejich skladbu The End. Dokument nás seznamuje se stěžejními událostmi i koncertními vystoupeními skupiny a je doprovázen důkladným komentářem v podání Johnnyho Deppa. Vznik, tvorba i rozpad skupiny jsou rovněž zobrazeny ve známém snímku Olivera Stonea The Doors (1991), v němž úlohu Morrisona přesvědčivě ztvárnil Val Kilmer.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (165)
skalní fanoušek nenajde v tomhle dokumentu nic,co by ho překvapilo,přesto je When You´re Strange velmi dobře poskládanou a celkově příjemnou rekapitulací krátké historie této osobité skupiny.Osobně oceňuju,že se nejedná o vyloženě "dokumentární" dokument a TomDiCillo maximálně využívá archivní záběry i na poslech příjemný komentář Johnnyho Deppa...poctivých 80% + jedna hvězda za výbornou hudbu :-) ()
Snad až příliš krátký dokument dobře zachycuje to, co mám tak rád na muzice The Doors, tj. podmanivou atmosféru a temný snový opar v souladu s jedinečně vypjatou dobou Vietnamu, Mansona, střetu generací, LSD a atentátů. Ve středu se složitou a neudržitelnou osobností Jima Morrisona. +bod za volbu Deppa jako vypravěče, další za užití úryvků z HWY: An American Pastoral. / "I’m interested in anything about revolt, disorder, chaos, especially activity that appears to have no meaning. It seems to me to be the road toward freedom." (JM) ()
O The Doors som videl hraný film a poznal cca štyri najväčšie hity. Dokument ponúkne divákovi niečo iné, ako film hraný, ale za srdce ma viac chytil a do vnútra Jima zaviedol Oliver Stone. DiCillov film je trocha krátky, povedal by som, že viac pre tých, ktorí o skupine a spevákovi toho veľa nevedia. Čiže aj pre mňa a osobne mi to stačilo. Potešia samozrejme autentické zábery z koncertov a nahrávacieho štúdia, ale najhodnotnejšie na dokumente je režisérov zámer, aby sme si na Morrisona urobili názor sami. Inými slovami nám netvrdí, že ak niekto robí na pódiu oplzlosti, je to nejaký hlboký umelecký prejav a že možno je spevák iba mimo a mal by navštíviť psychiatra. ()
Je třeba říci, že jakožto fanoušek skupiny, jejíž hudba pomohla mnoha lidem otevřít dveře vnímání, jsem se na tento dokument samozřejmě velice těšil a s výslednou koláží, jež byla vytvořena, jsem také velmi spokojen. Jde totiž o výborně poslepované známé i neznámé záběry, které ukazují oněch 54 měsíců života šíleného básníka a jeho tří druhů v různých souvislostech a vrhají na mnohé události lepší světlo, a to i přesto, že opravdu nových informací příliš mnoho nenabízí. Jejich zpracování je však dosti originální a citlivý střih společně s živými nahrávkami a vypravěčským hlasem v pozadí vytváří podmanivou atmosféru, která tak nádherně dokresluje nelehkost jedné bouřlivé doby. 90% ()
Dalo by se říct, že se o The Doors nedá udělat nic nového. Nic natočit, nic napsat. Máme tu celovečerní film s Valem Kilmerem (pro ty pohodlnější z nás), množství různě laděných dokumentů, spoustu tištěného materiálu, opravdu všechno bylo řečeno. DiCillo ale tímto dokumentem dokazuje, že i vyčerpanou nádrž je možné naplnit znovu až po okraj. Naplnit ji tak, že přímo nadšeně přetéká. Živě sestřihané archivní záznamy, melodicky odpovídající hlasový tón komentáře v podání Johnnyho Deppa a v neposlední řadě samotná jedinečnost titulního formátu, dávají dohromady poutavou koláž notoricky známých událostí, kterou je radost sledovat, aniž by se divák nevrle ošíval jako při sté repríze oblíbeného pořadu. II Hudba: The Doors. 100% ()
Galerie (21)
Photo © Studiocanal
Reklama