Obsah
-
Legendární režisér Andrzej Wajda se ve svém nejnovějším filmu Puškvorec již po čtvrté vrací k próze klasika polské literatury Jarosława Iwaszkiewicze. Příběh Marty, osamělé manželky maloměstského lékaře, která se v poválečné době vyrovnává se ztrátou obou synů a postupně se sbližuje s prostým mladíkem Boguśem, tvoří kostru nevšedního snímku. Do hlavní role obsadil Wajda jednu z nejuznávanějších polských hereček současnosti Krystynu Jandovou. Ta vnesla do filmu osobní, silně emocionální téma, když se rozhodla podělit o svůj zármutek ze ztráty milovaného člověka. V další dějové rovině tak statická kamera herečku sleduje, jak ve zšeřelém hotelovém pokoji klidným hlasem vzpomíná na poslední dny strávené se svým umírajícím manželem, kameramanem Edwardem Kłosińským. (oficiální text distributora)
Legendární režisér Andrzej Wajda se ve svém nejnovějším filmu Puškvorec již po čtvrté vrací k próze klasika polské literatury Jarosława Iwaszkiewicze. Příběh Marty, osamělé manželky maloměstského lékaře, která se v poválečné době vyrovnává se ztrátou obou synů a postupně se sbližuje s prostým mladíkem Boguśem, tvoří kostru nevšedního snímku. Do hlavní role obsadil Wajda jednu z nejuznávanějších polských hereček současnosti Krystynu Jandovou. Ta vnesla do filmu osobní, silně emocionální téma, když se rozhodla podělit o svůj zármutek ze ztráty milovaného člověka. V další dějové rovině tak statická kamera herečku sleduje, jak ve zšeřelém hotelovém pokoji klidným hlasem vzpomíná na poslední dny strávené se svým umírajícím manželem, kameramanem Edwardem Kłosińským. Komentáře uživatelů k filmu (28)
-
Houdini
Zlatý Medvěd - výběr(7.6.2009)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $265,670║(11.9.2010)
-
bassator
36. LFŠ UH 2010 - AČFK UVÁDÍ - Výhled (Tatarak / SWEET RUSH / Puškvorec) - 26. 7. 2010 - kino Slovácké divadlo - Uherské Hradiště - 25%(7.8.2010)
-
WANDRWALL
Iwaszkiewicz a Wajda. A Wajda a Iwaszkiewicz. Vajda vylepšoval literární dílo Iwaszkiewicze, o tom nepochybuji.(4.4.2011)
-
Pedestrian
Nejlepší byly stejně ty pasáže, u kterých jsem spal.(27.7.2010)
-
iamek
Scény v pokoji jsou fantastické a Janda předvadí parádní výkon. Bohužel to je asi vše a přiznám se, že jsem film asi příliš nepochopil. Od Wajdy jsem čekal něco jiného. [44. MFF KV 2009](12.7.2009)
-
Jansen
Celá geneze tohoto filmu jako by byla stejně bolestná jako obsah původní Iwaszkiewiczovy povídky Puškvorec (Tatarak). Celkový koncept tvoří tři narativní linie. Iwaszkiewiczovský příběh na smrt nemocné ženy prodchnutý tragičností její lásky k mladíkovi Boguśovi, jakýsi meta-film z natáčení o problémech hlavní herečky a linie, ve které Krystyna Janda předčítá své autentické zápisky z posledních dnů jejího manžela kameramana Edvarda Klosińkyho, který během natáčení původní podoby filmu zemřel. Přitom ve všech třech rolích jako herečka exceluje Krystyna Janda. [LFŠ 2010](2.8.2010)
-
zazzou
Síla tohoto snímku spočívá jak v jeho jednoduchosti a upřímnosti, tak především v autorově umu zručně skloubit svět literární fikce a svět tíživé reality a při vyprávění o smrti blízkého nepůsobit příliš pateticky a kýčovitě, což umí také jen málokdo. Rozhodně na mě nic nepůsobilo zbytečným či snad rušivým dojmem – vše do sebe perfektně zapadá a má zde své místo. Film ve mně zanechal opravdu velmi silné pocity, stejně jako síla prostého sdělení, které Wajda s Jandou řekli tak upřímně a bez obalu, jak jen to bylo možné. Life turns to death so easily… Velmi silné čtyři.(29.1.2011)
-
MarJel
Informace za informací. Literatura. Kinematografie jako taková se tu skoro vůbec nezjeví. Hercům se nedá vůbec věřit, není tam nic přirozeného. Divák neustále sleduje v hereckých výkonech obsažené informace a maximálně tak přemýšlí, co to znamená. Ale vůbec to neprožíváte. A navíc jsou všichni po celou dobu tak vážní, že jsem často přemýšlel, proč se vlastně jedna postava nezeptá druhé, "co se s tebou sakra děje?". Do filmu se tak nikdy nedostanete. A ten cinemascope! Proč? Je tam asi jen jedna scéna, kde je nějak využit. Jinak je po celou dobu zbytečný, příliš epický, vzhledem k tématu neodpovídající. Stejně tak návodná hudba. Tam, kde se obrazem či hereckým výkonem nepodařilo udělat pro diváka jasnou "emoci", je naplácnutá hudba. Takový je bohužel Puškvorec.(5.6.2011)
-
Lyncha
Nejpůsobivější z celého filmu je vyprávění Krystyny Jandy o nemoci a smrti jejího manžela, na druhou stanu neustálé vytrhování z příběhu filmu a vkládání těchto vyprávění K. J. působilo dost rušivě. Film jako takový není špatný, ale je vidět, že je natočený podle povídky - kratší zpracování by mu jedině slušelo, tohle bylo dost rozvláčné a nudné.(27.7.2009)
-
Freemind
Po deseti hubených létech - všech těch pompézních, afektovaných produkcích - přišla konečně úroda. Mám ale takový rouhačský pocit, že největší zásluhu na tomto úspěchu nenese ani Wajda, ani vynikající Krystyna Janda, ale její muž, kameraman, který zemřel na rakovinu a nestihl tento film natočit. Opět se ukázalo, že Wajda podává výkon teprve tehdy, když je konfrontován s krizí - jen v takové situaci je schopen nevídané invence, jinak upadá do prázdného a tupého schématu. Z tohoto hlediska Tatarak připomíná slavného Člověka ze železa, který také udělal z nouze ctnost - a díky stávce dělníků v gdaňské loděnici přerostl z obyčejného filmu do generačního skvostu. Tatarak je film hluboce dojemný, rozvrstvený a zneklidňující. Tvoří ho tři roviny - monolog Krystyny Jandy, která vzpomíná na poslední měsíce života svého muže, pak pseudodokumentární záběry natáčení filmu Tatarak, a nakonec vlastní děj filmu - příběh osamělé ženy z malého městečka, na kterou přepracovaný manžel-lékař nemá čas a jejíž synové zahynuli ve varšavském povstání. Schéma a vývoj scénáře jsou bezchybné a strhující, jediným mínusem - i když velkým - snímku je masivní přehrávání, typické pro polskou kinematografii a od něhož se dokázali oprostit jen Jan Englert a Krystyna Janda. Wajda se vrátil.(27.4.2009)
-
Sipora
Zpočátku jsem nemohla překousnout střídání tří vyprávěcích linek. Pokaždé na mě ten přeskok jinam působil násilně. Řekla jsem si, že zkusím nechat film několik dní doznívat, aniž bych se nutila na něj myslet. Vracel se mi motiv hnilobného zápachu puškvorce (na povrchu vypadá všechno ještě krásně, ale uvnitř zmar dokonává své dílo) a obraz "starých" časů, kdy se muži střední třídy chovali k ženám galantně a nezapomínali na to (to je v buranském prostředí Čech do očí bijící vlastnost). Potom jsem mínila, že jde o odvážný filmový experiment, který celkem "šťastně" využil náhlé shody okolností, kdy představitelka hlavní filmové postavy ve svém osobním životě prožívá ztrátu milovaného člověka, stejně jako žena, kterou na plátně ztvárňuje. Bylo pro mě ohromující, že Wajda a Janda nevytvořili z plačky prostitutku vlastních citů. A pak mě ještě napadla poslední, asi nejhloupější ze všech tří, myšlenka. Totiž, že k jednotlivým životním situacím, vnitřním prožitkům, jsou popsány tuny papíru, namluveny kilometry magnetofonových záznamů, natočeny nespočetné kotouče filmových pásů a digitalizovány mraky dat, takže jednou z cest, jak se s tím vším vyrovnat, je kompilovat, spojovat, stavět vedle sebe, aby se nakonec věci, prožitky samotné, znovu ukázaly. Dobré komentáře: Freemind, JanKukulín, decay, Ronee.(6.2.2011)
-
Furciferka
A pět hvězdiček pro hlavní představitelku.(8.2.2011)
-
Aelita
Puškvorec má dvě vůně – list voní lahodně jako kadidlo, ale oddenek má zápach močálového jílu, hnilobné rybiny – zápach smrti. ___ Tři roviny, tři podoby jednoho příběhu o těch, kdo odchází, i těch, kdo zůstává. Nejspíše jen pro ty, koho zajímají nejen první a prostřední, ale i poslední věci člověka.(19.4.2011)
-
medlint
Ano scény v pokoji jsou krásné a Janda je vážně úchvatná, ale vytržení z nich už tolik působivé není . Spíše celkem nudné- až na pár usměvavých "hlášek". Jistě je to zajimavý film, ale ne tak moc jak jsem čekala.(14.11.2009)
-
decay
Natočiť tento `film` chcelo veľmi veľa odvahy, ako pre Krystinu Jandu, tak aj pre Andrzeja Wajdu. V podstate sa tu nedá moc hovoriť o filme. Ide skôr o katarziu, osobnú výpoveď zúčastnených. Celý snímok stavia na filme, ktorý vlastne nebol nikdy dokončený a na veľmi osobnej výpovedi K. Jandy. Zaznamenáva plynutie života tesne pred smrťou kameramana Edwarda Kłosińského, jej manžela. Všetky tieto udalosti stavia medzi sebou do zvláštnej mrazivej paralely. Zastihla ich smrť, a oni sa s ňou chcú vyrovnať aj takouto cestou.(20.11.2009)
-
HanaM.
Silné, existenciální, jdoucí až na dřeň... Líbilo se mi, jak se prolíná fiktivní příběh o smrti a loučení s jakoby dokumentárními záběry ze života herečky, které shodou okolností také umíral manžel. Když se na konci filmu oba příběhy potkaly, přemýšlela jsem, jestli jsem ve filmu někdy viděla působivější kombinaci.(29.1.2011)
-
Oogi
Konečně nějaký film od Wajdy, co mi přijde hravý, ikdyž téma tomu moc nenahrává. Ač jsou tři různé roviny snímku pospojovány podivně, má to vnitřní logiku i formu, která se však rozumově těžko vysvětluje. I přes předlouhé záběry při monolozích Krystyny má film atmosféru. Na tom má velkou zásluhu krásně stylizovaná kamera, která je navíc velmi umně rozpohybována. Režijně zajímavé. Puškvorec, ač možná působí příliš primitivně, je v jádru hluboký a má duši. *** Ve zkratce: Bahnitá vůně smrti.(22.8.2011)
-
JanKukulín
Wajda tímto snímkem dělá malinkatý krůček zpátky ke svým starším filmům (což je jen dobře, protože už delší dobu se mu nic tak pěkného natočit nepovedlo). Snímek je pojat jako film ve filmu a jeho děj je tak protkáván vstupy titulní herečky Krystyny Jandy, která vzpomíná na svého muže, polského kameramana Edwarda Klosinského, který zemřel v průběhu natáčení na rakovinu. Myslím, že tyto vstupy jsou jednou z nejsilnějších zbraní celého snímku a opravdu při nich mrazí v zádech...možná také díky ponurosti pokoje a statické kameře, která dodává punc dokumentárnosti. Tyto scény, ačkoliv si zde mnozí myslí opak, nejsou naprosto vůbec rušivé, ba naopak. Velmi dobře podporují další filmovou linii, která by bez nich byla jen slabší sentimentální povídko o starší ženě a mladším milenci. Zcizovací efekt filmu ve filmu navíc také dobře podporuje celý snímek a vytrhne vás přesně ve chvílích, kdy si přestáváte uvědomovat, že jde v podstatě jen o natáčení. Za zmínku stojí ještě herecký výkon titulní herečky Kristyny Jandy, která hlavně ve scénách z hotelového pokoje nebo při úprku z natáčení pouze v plavkách způsobuje ono pověstné a velmi příjemné mrazení.(1.12.2009)
-
Ronee
A mne sa ten film páčil z veľmi jednoduchého dôvodu - on sám je totiž veľmi jednoduchý - v kompozícií a forme. Monológy sa striedajú s dialógmi, interiéri s exteriérmi. Hrali tam jednu skladbu, na ktorú ľudia tancovali, potom ju síce vystriedala iná, no iba nachvíľu. Avšak na druhej strane , v opozícií k tejto jednoduchej forme, z ktorej sa film skladal, riešili v ňom postavy veľmi ťažké psychické stavy. O tom, kam smeruje každý život. A ako sa všetko môže zrazu zmeniť - človek si pre niekoho a pre niečo žije a zrazu jeho, alebo niekoho iného zasiahne nečakaná choroba. V tomto filme vidíme Martu, ktorá nám v monológoch prerozpráva celý príbeh jej boja s manželovou smrteľnou chorobou a vidíme ju aj ako herečku, ktorá hrá vo filme postavu vyrovnávajúcu sa so smrťou synov a ešte s niečím, čo sa týka len jej samej. Divák vidí, ako sa natáča film s názvom Tatarak, ako padne prvá klapka a ako to Marta hrá a zároveň nehrá. A aj to, čo mala hrať, vlastne ani nemusela hrať, lebo sa cítila presne ako jej filmová postava a do reality sa presúvala len zložením parochne. Všade sa stretáva so smrťou a ako je tento príbeh jednoducho poňatý, tak je zložitý vo svojom vnútri, v ktorom postavy psychicky a emocionálne kruto trpia. Uf, ťaživé, ale dobré. A krásne, ako tam bola zakomponovaná aj literatúra a láska - to boli pre mňa najzaujímavejšie scény.(29.10.2010)
