Iluzionista

Pekná, taká staromilská a poctivá animácia dotvára tomuto netradičnému koprodukčnému animáku kúzlo. Je postavená na detailoch, nielen animačných, keď niekedy neviete, na čo sa pri obraze skôr zamerať, ale aj na detailoch psychológie postáv. Melancholicko-sentimentálno-komický príbeh zaujmä, aj keď by som si ho vedel predstaviť s väčším počtom dialógov, pretože niektoré scény idú bez slov presvedčivo vyjadriť iba veľmi ťažko. Smutný záver iba dotvára skvelo nastavenú atmosféru. Prešvihol som niečo, alebo sú škotske kilty opäť v móde? (21.09.2018)

Další film od Chometa je sice vizuálně úžasný, ale příběhově mě to až tak nedostalo, jak jsem možná čekal. Zpracování na 5*, příběh asi tak 2* (skoro nic se tam neděje), ale za tu úžasnou melancholickou atmosféru a skvělou hudbu dám 3,5*. Silně pocitová záležitost - oproti Triu z Belleville se tu skoro nic neděje. Ale to už jsem psal. Po finálních titulcích ještě přijde fórek na odlehčení, tak vydržte ;) (02.10.2011)

Milé, no uspávajúce. Aj na veľkom plátne. Inak exkluzívne premietanie pre dvoch. Hudba decentná. Chýbali mi tam nejaké zrozumiteľné dialógy alebo titulky, niečo, čo by držalo pozornosť a väčší záujem o príbeh. Aspoň že mi nakoniec po záverečných titulkoch dali po zemi sa šmýkajúceho opitého Škóta v kilte. (30.3.2011 - Palace Cinemas, Aupark) (30.03.2011)

Tati bez Tatiho není Tatim. Chomet se snažil věrně realizovat scénář, jenže bohužel zůstalo jen u toho. Příběh je to krásný, ale chybí tu skutečný Tati, který by ho rozpohyboval. Zkuste si představit, jak by s ním vypadala třeba noční scéna v garáži, jak by režíroval jednotlivé příběhy starých artistů... Chomet nostalgicky a poněkud otrocky přepsal jeho scénář do animace, nic víc. (02.07.2011)

Pokud se na film dívám jako na autobiografický dopis Jacquese Tatiho jeho dceři, dostává další (a hlubší) rozměr. I bez této indície je tenhle animovaný skvost pohlazením po duši, od atmosférické animace (která svou paletou barev a statickým pojetím prostoru připomíná první dva díly pc hry Broken Sword) po mile sentimentální scénář. Není třeba vysvětlujících gest nebo zbytečných slov, takový přístup přinutí diváka vstoupit do hry a účastnit se. Vnímat a nechat se unášet poetikou. Nebo poezií? (05.03.2011)