I sequestrati di Altona
The Condemned of Altona
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Roberto GerardiHudba:
Nino RotaHrají:
Sophia Loren, Maximilian Schell, Fredric March, Robert Wagner, Françoise Prévost, Ekkehard Schall, Gabriele TintiObsahy(1)
Film se odehrává několik let po druhé světové válce v Německu. Když Albrecht von Gerlach (Fredric March) zjistí, že během šesti měsíců zemře na rakovinu hrtanu, zavolá si svého syna Wernera (Robert Wagner) a jeho ženu Johannu (Sophia Loren) na rodinné sídlo Altona, aby jim předal svou obrovskou společnost. Zatímco Werner nad takovým rozhodnutím váhá, Johanna objevuje na půdě domu Wernerova staršího bratra Franze (Maximilian Schell), obviněného z válečných zločinů, jehož považuje společnost za mrtvého. Celé ty roky od konce války se schovával na půdě s přesvědčením, že Německo je v troskách, v čemž ho utvrzovala jeho sestra Leni. Johanna se postupně dozvídá pravdu nejenom o něm, ale o celé rodině a jejích temných tajemstvích. (akisha)
(více)Recenze (2)
Pôvodne divadelná hra sa dostávala na filmové plátno ťažko, komornosť príbehu je vskutku veľmi silná. Záveru sa režisér zhostil bravúrne, takže sa film stal ozaj filmom a nielen adaptáciou hry. Silná povojnová téma drása do morku kostí, dialógy sú brilantné a herci ponúkli nevšedný zážitok. Použitá Šostakovičová symfónia je už len čerešničkou na torte. Druhá recenzia. 4+ ()
Sophii Loren černobílá náramně sluší a režisér se pochopitelně dost vyžívá ve spoustě close-upů. Film operuje s tématem vyrovnávání se s minulostí druhé světové války, potažmo v případě rodiny Gerlachů na účasti na ní. Zatímco Franzovi z toho přeskočilo a žije odtržen od reality na půdě rodinného domu, jeho otec Albrecht po válce pokračoval s byznysem. Příjezd Johanny - spojení s přítomným světem - rozbouří minulost a postaví tak celou rodinu před jejich zločiny. Celé to dost připomíná divadelní hru - jenom pár lokací, kde se film odehrává, skládá se to z drtivé většiny z dlouhých konverzací, člověk přímo cítí, jak na všem jako těžká deka leží vina, do toho se ozývají pohřební tóny vskutku velmi depresivní Šostakovičovy jedenácté symfonie. Pokud na něco lákat, tak na herecké výkony všech hlavních aktérů - skutečně nadpozemsky překrásné Sophie Loren, jejího poněkud srabáckého manžela Roberta Wagnera, přesvědčivě hrajícího patriarchu Fredrica Marche, zahořklé Francoise Prévost a bláznivého Maximiliana Schella. ()
Reklama