poster

Fish Tank

  • Velká Británie

    Fish Tank

  • Slovensko

    Fish Tank

Drama

Velká Británie / Nizozemsko, 2009, 123 min

Režie:

Andrea Arnold

Scénář:

Andrea Arnold

Kamera:

Robbie Ryan
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mat.ilda
    ***

    .... a historie se zase bude opakovat. Jak jinak by mohl pokračovat život dívky, která se vychovává sama, což je ještě ta lepší varianta, než kdyby byla ještě víc podobná své asociální matce, stačí, co ona osoba páchá na svých dětech pouhým příkladem, kanálovým slovníkem a naprostým nezájmem. Film poukazuje na téměř dané osudy podobně postižených teenagerů, kteří nenávidí svůj život, přesto hodně podobný připraví i svým potomkům, když ovšem nenastane shluk šťastných okolností, které dovolí začít jiný život, kolikrát stačí málo - výhra v solidním tanečním konkurzu, podnětný člověk v blízkém okolí, partner ze zcela odlišného prostředí - Mia, obávám se, toto štěstí nemá mít, i když se domnívala, že už už po něm sahá, a tak nám mizí z očí vstříc osudu, který by si nikdo z nás dobrovolně nevybral... Rozhodně snímek na zamyšlení, jen si tak cvičně zkuste doma někoho z rodiny roztomile nazvat "čubkou zasranou" a pozorujte ten šok - samozřejmě neplatí pro ty, kteří se takto častují běžně :-) NEJLEPŠÍ SCÉNY: všechny, kde se vyskytoval Michael Fassbender ♥, mořská tonoucí a rozlučková taneční.(1.3.2012)

  • Hal_Moore
    ****

    Katie Jarvis jako patnáctiletá rebelující dcera matky alkoholičky a děvky mě přesvědčila, jak to v dnešním Essexu chodí a jaká dokáže být život svině. Namísto rybího akvárka nám však Andrea Arnold naservírovala nekompromisní kalnou tůň, ve které se sice ryby neztratí, za to však občas přes stromy nevidí les. Zmínil jsem ji jednou, zmínim ji i podruhé. Neherečka Katie Jarvis mě okouzlila, dokázala jasně a přesvědčivě ukázat, jak to v podobných dysfunkčních a navíc neúplných rodinách bývá a souhlasil jsem snad s každým (na výjimku či dvě) jejím gestem nebo činem. Ve skutečnosti si však myslím, že situace je většinou ještě horší, než nám její obraz Fish Tank předkládá. Na podobné filmy však nemají dnešní filmaři koule, a tak musím s vděkem kvitovat odvahu Andrey Arnold alespoň za tohle. Bravo.(30.8.2010)

  • genetique
    ****

    Ďalší film z nevysychajúcej studne životných príbehov. Jednoduchý príbeh, ale neskutočne realisticky natočený, až tak, že divák má pocit, že sleduje udalosti skutočných ľudí. Bez zbytočných prikrášlení, či dramatických vyvrcholení, ale účinný natoľko, že som mal po skončení vstať z kresla a tvorcom zatlieskať. Čo sa týka Katie Jarvis, tak talent tam nesporne je, ale prvé stretnutie s filmom určité rozpaky prinieslo a tá neistota je tam citeľná. Každopádne sa teším na ďalšie stretnutie s ňou, dúfam, že príležitosť dostane. 85%.(12.1.2010)

  • johnn333
    *****

    MFF KV Příběh Miy by nejen dokonale zapadl do mozaiky osudů hrdinů geniálního seriálu Skins, on by z ní svou naléhavostí a působivostí přímo vyčníval. Nelítostný, nekompromisní odraz bezútěšné reality, ze které už dávno vyprchalo všechno pozitivní, zůstala jen vidina bezcílného plácání se v současném Essexu. Nefunguje nic. Matka konstantně paří, malá sestřička chlastá, přátelé jsou najednou vzdáleni desítky světelných let, jedinou jistotu představuje zvláštní škola. A co na to rodinný vetřelec, matčin nový přítel? I když Mia padá z jednoho průseru do druhého, nikdo po nás nechce, abychom ji lacině litovali. Na to je Andrea Arnold moc velká profesionálka a Mia drsňačka. Místo moralizování tu je nečekaně přítomen humor, místo slz pár dobře mířených nadávek. A závěr má neskutečné grády. Nekonvenční, přitom přístupné masovému diváctvu, dramatické, přitom pořád odlehčené. Sečteno a podtrženo, pro mě nejlepší snímek 44. ročníku. 100%(13.7.2009)

  • Radek99
    *****

    Tradiční britské sociální drama jako by se propletlo s premisami skandinávského manifestu Dogma 95 v autenticky realistickém snímku britské režisérky Andrey Arnold (a není to náhoda, s jedním z jeho zakladatelů Lars von Trierem se Andrea umělecky potkala při definování filmového manifestu Advance Party). Ručně snímaná kamera, dlouhé pozvolné záběry, pomalé tempo, autenticky vyhlížející mizanscéna, k tomu sociálně laděný koncept příběhu a především hudba mající významový přesah, v němž jako jeden z málo fenoménů vertikálně ve své reprodukované a medializované podobě prostupuje sociální stratifikaci společnosti až na její úplné dno, vytváří spojnici mezi světem úspěšných a záměrně medializovaných vrstev (respektive jejich mediálního výseku) a vrstvou sociálně vyloučené lokality, jako spojnice se však pouze jeví, je zdánlivá, je jen mediálním klamem a způsobem, jak jednoduše manipulovat lidmi s omezeným rozhledem a silně zapuštěnou sociální kotvou... Formální stránka tohoto díla má ještě jednu navýsost zajímavou složku, a tou je jakási obdoba lineárního vyprávění napodobující počítačovou hru, respektive Role-Playing Game neboli RPG. Dějová linka je vedena ortodoxně tak, že divák prostřednictvím kamery sleduje prakticky jen hlavní představitelku, funguje tak v jakési modifikaci 3rd person herního módu, jak to známe právě z oblasti herního průmyslu. Z podstaty fungování dnešního filmového média schází samozřejmě prvek interaktivnosti, film za nás hraje režisérka, je to ale samozřejmě spíše návěstí a ukazatel, kam vývoj kinematografie asi směřuje. Každopádně toto skloubení se sociálněkritickým realismem režisérčina uměleckého přístupu je zajímavé...(29.1.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace