Zlaté kapradí

Asi moje nejoblíbenější Drdova pohádka vůbec, jiná než ostatní, smutná, melancholická a místy i docela drsná. V literární podobě je takový ostatně i konec, který označí za dobrý asi jen nenapravitelný optimista. V této podobě je dopad událostí na ústřední dvojici přece jen o něco zmírněn, smutná nálada a kouzlo předlohy jsou ovšem zachovány. I když právě tuhle pohádku bych někdy chtěl vidět v opravdu výpravném podání jak si zaslouží (ano, vím o filmové verzi ze 60. let, ta mi ale vždycky přišla trochu zvláštní). (11.08.2018)

Hrušínský je prostě blbé jelito, to je marné, ten se měl živit něčím jiným...ehm..i když... v tý jizerce snad aspon moc neškodí) Kemr je úžasný, ty jeho promluvy a popěvky...A když řekne "chlapci...chlapci"...je v tom milion významů a emocí a mluví to za vše:)) Terezka je víla jak vyšitá. Jandovou nemám ráda a ostatní... ach ani si nevzpomínám, jo zlé víly. Kurnja, proč jenom ony byly tak zapruzelý? Co se příběhu týče...takzvaná škola života, žejo. Vojna, růže, která jednoho totálně zmagoří a výchovná facka od namachrované kokety, vejprask od turka a z mládence je zase normální ovce, pardon, ovčák. Jupí. Možná to napsal Drda dobře, ale ztvárněné to bylo celé tak nějak pochybně, nevěrohodně, halabala. Možná kdyby to byl skutečně velkovýpravný film, dalo by se to, ale tohle ... růže-trn-au-co jste to se mnou udělala-tralala, jsem superman, zvládám fangli i vtáka, jsem sice totální dřevo, ale blbci prý mívají z pekla štěstí a tak ho turci jenom majznou po kebuli a nechají ho bejt. Jojo, prostě pohoda jazz.... ale ono o to tolik nejde jako o to mravni ponaučení, žejo, takže: láska může bejt naivní a věrná až za hrob nebo to může bejt haluz, která z člověka udělá vygumovanýho tatrmana, ale nebuďte smutné, děti, když tatrman pěkně zapláče, všechno se zase spraví a bude dobře. A to je dobře. (15.04.2020)

Ona ta pohádka má jakési mysticko-depresivní zabarvení, což by u pohádky člověk moc nečekal, včetně jedné neustále si vymýšlející hysterické ženské, která tím hodně připomíná nejen neustále nespokojenou rybářku z pohádky o zlaté rybce, ale také obecně většinu ženských, které se snaží si chlapa ochočit podle svého, avšak na celém tom vyprávění mi něco vadí nebo chybí. Tereza Pokorná byla tehdy broskvička k nakousnutí, o tom žádná, ale když ona své role v pohádkách hrála také tak stejně útrpně a obětavě, a to tak přehnaně, že jí to člověk moc nevěří. Podobně mi přijde daleko lepším hercem ten, který hraje na vojně Hrušínského kamaráda, přičemž Hrušínský zase hraje svůj vykulený standard a tu proměnu mu opět nelze moc věřit. A vlastně mám problém i s Josefem Kemrem, ačkoliv hraje skvěle (depresivně), ale nechápu jeho postavu, jestli má jít o průvodce, rádce, netuším. A tu bojovou scénu ve stanu taky mohl zaranžovat někdo s nějakými zkušenostmi ze šermu. (08.03.2019)

Studiová pohádečka na motivy knihy Jana Drdy má klasický osmdesátkový feeling a hudbu Vadima Petrova. Jen mě nesedí Jan Hrušínský a jeho herectví. Nevýrazný projev a slabé charisma, v každé roli takřka stejný, bohužel se příliš nepotatil. Nejvíce to tam rozpumpoval Josef Kemr jako Starý, který se Mikešovi v různých situacích zjevuje a má vždy nějaké morbidní písničky nebo proslovy : "Když tě porubají, bude ti košile na rány a když tě zabijou, bude ti do jámy.", nebo "Všichni jsme si kapánek podobní, v uniformě, nebo v rakvičce." "A výborná je taky Zora Jandová v roli generálovy dcery. (03.03.2019)

Pohádku zachraňuje jen vynikající Josef Kemr a krásná Tereza Pokorná-Herzová. Možná, kdyby byla pohádka kratší a odmyslím-li si příšernost studií, pak by dosáhla alespoň na tři hvězdy. Takhle působí zdlouhavě a po čase trochu nudně. Obsazení je přitom docela kvalitní, ale Jan Hrušínský dle mě také nepředvedl nejlepší výkon. Tohle je jedna ze studiových podprůměrností. (05.03.2019)