Večírek

Božský stimulátor dobré nálady, asi jako kdyby dneska Veber natočil s Villeretem dvojku Blbce k večeři a měli na ni desetkrát víc peněz. Na každých geniálních deset minut bohužel připadá deset průměrných. Ale ty geniální stojí za to (etuda na záchodě patří mezi největší highlights ever). Neskutečně roztomilá tečka na závěr pak pečetí fakta o tom, že Sellers rozhodně na stín Pantera ve své kariéře dosáhl - ne že ne! (13.05.2009)

Blake Edwards musel večírky hollywoodské smetánky milovat. A musel během nich zažít věci zcela nevídané i neslýchané, nevěřím, že by se při psaní Večírku alespoň zčásti neinspiroval reálnými zážitky. Jako kdysi Federico Fellini a jeho Sladký život. Ten byl však v prvé řadě filmem trpce kritickým, to Večírek je v prvé, druhé i třetí řadě filmem převážně nevážně odvázaným. Čili neškodným a zesměšňujícím vše, co se jednomu smolařskému Indovi zrovna namane pod ruky. Na večírek se dostane omylem a podobným omylem málem přizabije své hostitele i jejich hosty. Není to způsobeno jeho úplným trotlovstvím, prostě trpí komunikačními problémy typickými pro každého cizího člověka v cizí zemi. Takže je to vlastně takový předchůdce Borata. :) Když si Blake Edwards v roce 1961 vybral pro roli japonského souseda do Snídaně u Tiffanyho Mickeyho Rooneyho, byl to neodpustitelný přehmat. Je tedy překvapující, že také pro Večírek zvolil do role asiata (do hlavní role asiata!) anglicky mluvícího herce. Kvalitativní rozdíl mezi Rooneyem a Sellersem je však markantní. Sellers zde dokonale napodobil indický dialekt, svůj slovník zredukoval na několik nezbytných frází a zahrál snad ještě lepšího pošuka než v Růžovém panterovi, i když je pochopitelně nesmysl stavět Clouseaua vedle Bakshiho. Komické situace mají sice podobný charakter, ale pramení ze zcela odlišných povahových rysů svých původců. Večírek si nenárokuje být něčím víc než mírně střelenou situační komedií, která nabízí luxusní prostor mimořádnému komediálnímu talentu Petera Sellerse, ten budí – i přes všechnu svou nešikovnost – dojem ryby ve vodě. Podobnou roli nemohl dostat nikdo vhodnější. 80% (04.11.2007)

Totální bingo, komedie dovedená do absolutna. Peter Sellers mně sice trošku znervózňoval tou barvou pleti, vypadal jak nedomrlej cikán, ale za ten blázinec co v tom filmu předved mám pro něj jen pět hvězdiček. Tohle je klasickej chcací film, nebo-li chcacák, protože u filmu doslova chčijete smíchy. (16.10.2007)

║Rozpočet $1,5milióna║Tržby Celosvetovo $600,000║ Svižne natočená komédia s výborným Petrom Sellersom v podobe nevyspytateľného "dobráka" Inda, ktorý sa v spletitej situácii v okruhu ľudí od filmu, vždy nachádza na nesprávnom mieste a tým spúšťa lavínu kyksov. /videl v kine: 80%/ (videl na festivale Art Film Fest 2009) (21.06.2009)

Osobně považuju některé skeče za minimálně rovnocenné partnery Edwardsových a Sellersových eskapád v Růžovém panterovi. Pravda, celý film neudrží neskutečně hovězí situační poetiku večeře či hry s automatickým ovládacím panelem, nicméně i tak má Večírek skvělou atmosféru, báječně hrajícího Sellerse, krásnou Claudine Longet a pro mně především neuvěřitelnou postavu ožralého číšníka, který Peterovi velmi zdatně sekunduje a místy dokonce strhává pozornost neurvale na sebe. Plus krásně kýčovitý šedesátkový závěr, záruka dobré nálady. (13.03.2008)

Je to jen můj dojem nebo byl číšník často mnohem vtipnější než sám Sellers? Je to možná smutná pravda, ale přesto starý známý Clouseau odvedl dost práce, především na záchodě, která se velmi povedla (jen nevím, kam ta voda zmizela...:). Jeho jméno je samo o sobě jeden hezký vtip a jeho indcky opálená nebo pomazaná kůže působí groteskně. Avšak krása Claudine Longet nezná hranic a okouzlila nejen mě a indického cizince... Do půlky je film trochu pomalý a na opravdu vtipné momenty si divák docela počká (kromě číšníka:)), ale v závěru se rozjíždí pěnová párty, která v podobném měřítku snad ve filmu nikdy nebyla. Tempo se rapidně mění a zrychluje možná až ke škoda filmu a drobnosti jako pomalovaný slon a hromada hippies už trochu ruší jako dobový odpad. Příjemný film, který nemá neopakovatelné momenty a nesmrtelné vtipy. (20.05.2009)

Moderní filmová groteska se zvukem, dialogy a hudbou, která věrně kopíruje strukturu filmových grotesek - o dějovou linii nejde ani trochu, celý snímek je vlastně jen volným řetězením gagů... Peter Sellers coby gagman dokazuje, že se v této disciplíně hravě vyrovná předválečným velikánům. Stejně jako oni (a jako jeho dobový souputník Woody Allen ve svých raných filmech) má problémy s moderní technikou a stroji (sofistikovaná scéna s dálkovým ovládáním různorodých propriet v bytě atd.) a tímhle technickým syndromem odkazuje asi nejvíce k Chaplinově Moderní době. Vizuálně je to ale spíš odraz Bustera Keatona, smutného klauna fyziognomicky Petera Sellerse skutečně dosti připomínajícího... Blake Edwards natočil skutečnou moderní hollywoodskou poctu němým černobílým groteskám a poetice situační komiky, která má i satirický přesah - večírky hollywoodské smetánky jako ukázková snobárna... ,,Generále, spadla vám žena do bazénu..." ,,Zachraňte šperky!" Podobné filmy: Růžový panter znovu zasahuje, Casino Royale (13.05.2009)

Čekal jsem tedy větší bžundu, ale na konci se to zvrhlo v opravdu solidní kalbu. Slon byl roztomilej. (05.08.2009)

Neskutečná záležitost. Pochybuji, že existuje film, u kterého jsem se o samotě tak nahlas a často smál. Všechny možné epizody s bazénem, rozhlasem, číšníkem nebo toaletou jsou vrcholem humoru. (22.05.2006)

"Paní spadla do bazénu." "Zachraňte šperky." Výborná komedie, ale jiná, než byste čekali. Připravit se na to znamená předejít možnému zklamání. Takže: indický herec Hrundi V. Bakshi je díky administrativní chybě pozván na večírek hollywoodského producenta a v sérii nehod likviduje jeho vilu... Když to takhle napíšu, nejspíš si pomyslíte, aha, další varianta inspektora Clouseau. Vůbec ne! Clouseau se pokaždé znemožnil vlastním přičiněním a jeho komika počítala se škodolibým smíchem nad tím, jak se díky své nadutosti zas a znovu chytá do vlastních pastí pod heslem "pýcha předchází pád". Hrundi je v tom nevinně. Je slušný, tichý a zdvořilý. Do prekérních situací se dostává, když se snaží s někým spřátelit, udělat dobrý dojem nebo si prostě jen ze slušnosti netroufá obtěžovat své hostitele s nějakým problémem. Tam, kde by například Mr. Bean zbaběle uprchl z místa činu nebo to svedl na někoho jiného, snaží se Hrundi napravit chybu a tím spouští lavinu dalších nepříjemností. Jestliže dokázal Sellers vzbudit divákovu empatii i jako nafrněný blb ze Surreté, tak v roli outsidera, k němuž se všichni obracejí zády a ignorují ho, boduje dvojnásob. Daleko víc než panterovské anabáze mi Večírek připomíná filmy Jacquesa Tatiho a konkrétně třeba scénu garden-party v Mém strýčkovi. Jiná věc ale je, že v české verzi (s brněnským dabingem, kupodivu obstojným) nejspíš přicházíme o celý jeden rozměr filmu. Sellers si potrpěl na slovní komiku a není žádná náhoda, že je hrdinou Ind; škoda, že to dabing ignoruje. Jinak bychom věděli, proč se hosté tváří tak pohoršeně, kdykoli se Hrundi představí nebo by bylo patrnější, že mluví vlastně jen ve zdvořilostních frázích z anglické konverzace. 80% (29.03.2006)

Pro mě zcela neznámá záležitost s božským Peterem Sellersem. Vzhledem k tomu, že většina vtipů je tu založených na faktu, že se hrdina různě ztrapňuje (což nemůžu ve filmu vystát a přivádí mi to návaly studu a samým studem pak odvracím zrak od filmu), nemůžu jinak než za 60%. Pokud si ale v podobném humoru (nebo v Sellersovi) libujete, zřejmě si THE PARTY vychutnáte nadmíru. (16.02.2010)

One man show Petera Sellerse, který opět potvrdil, že to byl neobyčejný herec s nekonečným komediálním talentem. Napsal jsem sice one man show Petera Sellerse, ale ožralý číšník mi uvízl v hlavně stejně jako Sellersovy momenty. Pět hvězdiček nedávám z důvodu, že celý snímek nemá vyrovnané tempo, ale rozhodně slova nuda u tohoto filmu nečekejte........ (22.06.2008)

"Každá párty má svého cvoka." A každý snobský večírek potřebuje pořádně rušivý element. Někomu by stačila ruská kapela, jinému pomalovaný slon, ale tou správnou atomovou bombou je jedinečný Hrundi V. Bakshi. Jeho taneční, střelecké, technické, ekvilibristické, instalatérské i kazišukové schopnosti jsou vysoké kvality, ale má mezi svými groteskními výstupy příliš dlouhé a nezábavné pauzy. Patrně proto mi připadal daleko humornější výkon nameteného číšníka a vrcholem byla scéna, kdy začal Michele francouzsky zpívat. To mě rozněžnilo tak, že jsem jí přál potkat někoho rozumnějšího než toho indického šaška, ale scénář byl k mým přáním hluchý. (06.10.2016)

Suché, opravdu suché - i když velmi mokré... :-)) . . . Vynikající! (08.12.2005)

V první půli to silně balancovalo na hranici vtipu a trapnosti, v té druhé se to zvrhlo v solidní anarchii. Akorát chudák slon... Nejvíc jsem se bavila u scénky na WC - není totiž nad to, když jdete u někoho cizího na onu místnost a pak zjistíte, že záchod nesplachuje nebo splachuje pořád :)) Což mi připomnělo jednu pasáž z mého oblíbence Bukowského: „Už se mi párkrát stalo, že jsem se natáhl pro papír a žádný tam nebyl. V takovém případě člověk sáhne pro papíry na přikrytí sedadla a zjistí, že už tam taky nejsou; vstane, podívá se pod sebe a vidí, že jeho vlastní právě spadl do vody. Pak už zbývá jen málo možností. Ta neuspokojivější, aspoň podle mých zkušeností, je utřít si prdel trenkama, hodit je tam taky, spláchnout a ucpat jim záchod.“ (07.03.2007)

Večírek sice nemá sevřenost a myšlenkovou hloubku filmů jako Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu nebo Byl jsem při tom ani neobsahuje takovou smršť zábavných gagů jako to nejlepší ze série o Růžovém panterovi. Je to ale v zásadě tentýž druh humoru, jaký známe v podání komisaře Clouseua, tzn. sympatický nešika, který to myslí dobře a má snahu, která ale obvykle vyústí v katastrofu, aby na konci hlavní hrdina díky svému příslovečnému štěstí vyvázl se ctí. Tady je jeho humor zasazený do grotesky, která si evidentně střílí ze snobského prostředí hollywoodské smetánky. Film nemá bůhvíjaký scénář a v některých momentech byl scénárista trošku bezradný, takže humor spočívá v zmateném pobíhání, pádech a rekvizitách typu pomalovaného slona. Nicméně přesto jde o nadprůměrný kousek. Celkový dojem: 75 %. (19.05.2009)

No, čekal jsem víc humoru. Peter Sellers alias Hrundi V. Bakshi zářil jako vždy, ale kromě něho a toho opilého číšníka (pardon, nemůžu najít jméno jeho představitele) byli ostatní herci naprosto nevýrazní. Co se týče kvalitních fórů, tak se jich několik vyskytlo v první půli filmu, v té druhé jsem nenašel skoro žádný . Nic proti crazy komediím, ale tohle mi připomínalo grotesku , a to ještě ne moc zdařilou (paní domu, mě po svém asi třetím omdlení a následném pádu do bazénu, už moc nerozesmívala ;-)). Bohužel tentokrát ze spolupráce Edwards-Sellers nevyšlo nic, u čeho by se člověk od srdce zasmál. (14.05.2009)

Indický narušitel večírků s odzbrojujícím úsměvem v akci. Barevná takřka groteska, u které jsem bohužel nemusel příliš často zadržovat moč takovým brilantním způsobem jako Hrundi u pěvecké vložky s kytarou. (14.05.2009)

Hneď som vedel, že ak sa má celý dej odohrávať počas jediného jedného večierku, muselo by to byť niečo extra aby to splnilo moje podmienky vyššieho ohodnotenia. Začiatok je veľmi podarený. Situačná komika v podaní Sellersa je bezchybná, no tesne po polovici dochádzajú na malom priestore nápady, miestami pár scén pôsobí dokonca unavujúco a prehnane. Ale napriek tomu, že okamihov, ktoré mi privodili úsmev na tvári je len pár to celkom ujde. Ožratý čašník bol ale extra element! 65%. (03.07.2007)

Ok, chce to vydržet. Někdy kolem 50. minuty už se ty trapné a spíše rozčilující nehody nakumulují tak, že se kvantita empiricky změní v kvalitu a už to prostě začne být netrapně vtipné i zpětně, při pohledu na bohorovného Inda s nezničitelným úsměvem, mile a bezelstně pobaveného všemi těmi roztodivnými překvapeními, jež nepodstatný, ale zábavný vnější svět nabízí každou vteřinou (samozřejmě aniž by byl s to uvědomit, nakolik tomu svým přístupem napomáhá) vám nakonec nezbude než se navzdory stupňující se destrukci totálně uvolnit a nechat to plynout – čímžto se oprávněně domnívám, že se jedná o nejrychlejší, nejsvéráznější a nejpůsobivější praktický kurz odpoutání a ovládnutí základní dovednosti východních filosofií – uvedení se do stavu nelpění absolutně na ničem. Mimochodem – ten Bakshiho stoický úsměv je asi opravdu jediná nezničitelná věc v celém příběhu. *** Nezapomenutelná a nosná sama o sobě je pak role metodicky se opíjejícího číšníka, jehož postava je vtipná od samého začátku – její herecké ztvárnění má oscarové rozměry z doby, kdy Oscar ještě hodně znamenal, a tu první polovinu filmu, než začne kumulativně fungovat sám ze sebe, jsem určitě vydržela jen díky němu, čímž této promyšlené roli převozníka do druhé, části vzdávám zasloužený hold. Závěrem se sluší jen dodat, že euforie a katarze, jimiž diváka snímek odmění ve finální části, kdy na scénu vstoupí dcera hostitelů se svými rebelskými přáteli, jsou epochálního kalibru. *** Výborným komentářem k filmu a jeho zpřístupnění divákům tu posloužil uživatel Oskar. *~ (24.07.2020)