Návrat Růžového pantera

Ne, ne a ne, dětské nostalgie se mají nechat pod nánosem prachu. Sellers byl jako komik zoufale nekomický. Pády a nešikovnost na milion způsobů je infantilní humor leda pro diváky Neváhej a toč. Nezasmál jsem se ani jednou. Galadriel + Tosim - pokud byl v záběru Sellers, byla to nuda. Jedna hvězda za chudáka Herberta Loma, ten mě bavil ze všeho nejvíc. (10.04.2020)

Tak to je opravdu mazec! :) Snad nikdo takhle trefně nedokáže mluvit anglicky a francouzsky současně dohromady jako Peter Sellers. Původní dialogy plné slovních hříček se Sellersovým originálním akcentem mne nesmírně bavily ("Do you have a rhum? ... Room?"), ale jinak se mé dojmy pohybují zhruba na stejné vlně jako dříve, kdy jsem film viděl s povedeným (původním!) českým dabingem a tentokrát ponechávám hodnocení beze změny. Vedle zmíněných dialogů samozřejmě nelze přehlédnout i pár nezapomenutelných scén groteskního charakteru, ale ten ústřední děj kolem ukradeného diamantu mne zde příliš nebere, stejně jako v případě prvního filmu z roku 1963. Narozdíl od předchozího Komisaře Clouseaua na stopě a nasledujícího ...znovu zasahuje mi tento díl připadá dost nevyrovnaný, polonudnou vatu zestárlého příběhu o loupežných kšeftech střídají pro změnu hodně bláznivé scénky a byť zrovna ty mají zřejmě představovat hlavní devizi, působí někdy v rámci celého děje jako pěst na oko. Chvílemi je to na mne až moc praštěné, až se stejně jako nascendi začínám během pousmání obávat, aby takhle ujetá zábava plná úderů a zničených věcí nesklouzla do trapnosti. Chudák papouch! ;o) 65% (30.06.2020)

Kdykoli se dívám na sérii o růžovém partnerovi, trýznivě si uvědomuju, jak moc mi Sellers chybí. Mám totiž problém, že se čehokoli nerad zbavuju. U brejlí mi upadne nožička, no nevadí, byla by škoda je vyhazovat, stačí špejle a izolepa a parády je opět habaděj. Pravda, v krámu vždycky koukaj trochu divně. Mobily jsem za posledních dvanáct let vystřídal dva, a to jen proto, že ten první omylem použili zedníci jako cihlu do zdi, když jsem si ho na stavbě odložil. U toho druhého už mám úplně zničenou baterku, ale samozřejmě, přece jí nebudu měnit za novou, stačí mít furt mobil zapojený do sítě. Pravda, trochu tím ztrácí své mobilní schopnosti, ále co, muž stejně nemůže dělat víc věcí najednou, například jít a telefonovat. A takhle je to se vším, např. když někam jedu svým autem, vyhradím si na cestu čas delší, než by ji člověk ušel pomalou chůzí, protože já nevím jak kdo, ale já zase moc rychle tlačit vůz nedokážu. Zkrátka, kdyby Sellers ještě žil, využíval bych ho na opravy veškerých předmětů, neboť by mě zbavil muk rozhodování, zda něco vyhodit nebo ne. Protože na co on sáhl, to by nedal dohromady ani jeden spolubydlící z koleje, jemuž nedělalo problém složit z četných drobků válejících se na podlaze zcela funkční, použitelný rohlík. (17.12.2015)

Růžový panter se vrátil a částečně se i vrátil ke kořenům, ze kterých vzešel první díl. Oproti Clouseauovi na stopě je ve filmu kromě čistě komediální stránky i vážněji pojatá krimi zápletka s Fantomem. Ale pořád je tu starý dobrý Peter Sellers a některé scénky a hlášky jsou nezapomenutelné (naštěstí se mi to podařilo sehnat s legendárním dabingem Fišer-Hrušínský). Ovšem nejlepší ze série Panterů tento díl není, protože má také pár much. Zejména tu vážnější stránku příběhu, která chvílemi nudí, a také Christophera Plummera, který mi jako Fantom k srdci moc nepřirostl. Na Nivena rozhodně nemá. (31.12.2006)

„Bláznivej orientálnej idiote!“ Veľkolepý návrat. Edwards a Sellers si pri jednotke (1963) sadli, ale v dobe vzniku dvojky (1964) medzi nimi došlo k rozkolom. Štúdio trojku úspešnej série samozrejme chcelo, ale zrejme nemalo chuť riskovať napätú atmosféru na pľaci, z ktorej by mohlo vzísť všeličo (avšak ťažko niečo pekné), Edwardsa so Sellersom hodilo cez palubu, trojka (1968) vznikla bez ich účasti a v dobrom (?) šialeného Sellersa v nej nahradil „nijaký“ Alan Arkin. Jednalo sa o jedno z najkatastrofálnejších hereckých pre-obsadení v dejinách kinematografie, film nikoho nezaujímal a i s odstupom desaťročí je fakt veľmi, veľmi slabý. V r. 1975 však štúdio vyhodnotilo situáciu tak, že by rado sériu vrátilo naspäť ku koreňom, situácia sa medzičasom upokojila a tak na štvorku opäť najalo osvedčený pár Edwards/Sellers. Kriminálna linka ma absolútne nezaujímala a trvám si na tom, že vážni herci ako tu Christopher Plummer, v jednotke Niven a v trojke Arkin, sa do tejto série totálne nehodia. Ale inak určite jeden z najvydarenejších dielov série. Páni boli zjavne pri chuti a plnými dúškami si vychutnávali návrat. Za bežných okolností mi nepripadá vtipné, ak je v komédii postava prehnane zmätená, chaotická a roztržitá a neustále o niečo zakopáva a vráža do stien, ale Sellers to dokázal poňať tak realisticky, že je to vtipné i po desaťročiach. Scenár opäť do hry vracia legendárny diamant a neabsentujú ani obľúbené prepadové scény s nepredvídateľným komorníkom Catom a skvelé dialógy, hlášky a scény. Niekedy sa to darí skombinovať všetko dokopy, viď. pokec so slepým pouličným hudobníkom a jeho „opecou“ alebo „sledujte to auto“ (prípadne „Prepáčte, viete ako sa ide do tohto hotelu?“ – „Áno.“). Pozoruhodné z dramaturgického hľadiska na celej sérii je, ako boli tvorcovia (možno prinútení štúdiom?) ignorovať zásadné zvraty. Na konci jednotky Clouseau zjavne mieril za mreže, ale v dvojke bol znova normálny policajt v službe a na konci dvojky šéfinšpektor Dreyfus zjavne spáchal masovú vraždu (!), ale v štvorke stále bez problémov vykonáva svoje zamestnanie atď. (29.11.2023)