Alonzanfán

Sedmdesátá léta minulého století se stala počátkem odlivu klasických levicových paradigmat. Šlo o počátek vývoje, který vyvrcholil na přelomu osmdesátých a devadesátých let zánikem komunismu v Evropě a jeho postupnou vývojovou přeměnou v těch zemích, kde se udržel při moci. Pohled na revoluci zevnitř, na zmarnění kdysi tak působivých ideálů, jejich ztroskotání o skutečnost, byl přenesen do zdánlivě historicky odlehlé doby, v níž své ideály měli také první liberálové. Carbonieri se zde z planoucích bojovníků za pravdu mění v karikatury rutinérů revoluce mimo čas a prostor. A z marseillské písně, revolučního hymnu, se stává ona zpotvořenina několika nicneříkajících poloslabik, náznaku slova, nedokonané vyvřeniny hlásek. Znělých i neznělých. Zněle i nezněle. V zobrazení nevyhnutelného zmaru hodnot i života, který se tomuto nesmyslnému schématu (připomíná Guevarův žalostný, tehdy nedávný konec v Bolívii) pokusil vzepřít svou revoltou proti revoltě, silně a přesvědčivě. Určitě i dnes, téměř čtyřicet let po svém natočení. (20.10.2007)

Bratia Tavianovci nakrútili veľmi precízny film, ktorý však ráta s tým, že niečo viete o jeho referenčnom pozadí. V tomto smere nie je príliš informačne bohatý, takže vám nikdy polopate nepredkladá, o čo presne v historickom kontexte v tej-ktorej scéne ide. Ale napriek dištancii od diváka ponúka skvelé herecké výkony, nielen pri Mastroiannim cítiť, že svojej postave dobre rozumie a vďaka tomu o chvíľu zabudnete, že sledujete megastar, budete sledovať iba osudy Fulcia - vo svojom jadre veľmi tragickej postavy.  A určite z pamäte dlho nevymažete niektoré silné scény, ako plavba na loďke, neskôr aj plavba na lodi, či pohreb. Objektívne niet čo vyčítať, subjektívne ale určite pod Gepardom, čiže 70% (14.11.2023)

Pribeh cloveka, ktory uviazol v sieti svojho osudu a vtedajsej doby. FIlm je vlastne takou exkurziou, pocas ktorej celu dobu nazerame do mysle a citenia hlavnej postavy. Jej mysllienky, uvahy, halucinacie a postupne rozpadavanie sa nielen idealov minulych, ale aj tych novych. Neriesi sa tu, ci su tie ci one ciny / rozhodnutia spravne, je to skor zaujimavy portret vtedajsej doby v Taliansku. (8/10) (19.06.2008)

Rezisersky namakany film o revolucionarovi , ktory opustil revolucne idealy Italie 19> stoleti, a tuzi po rodinnom a kludnom zivote. Ovsem nic nie je take ako sa zda, a za patami ma tlupu chlapov, ktori mu pripomenu idealy revolucie, naviac este ho vo vnutri zozieraju pochybnosti. V Hlavnej roli Marcello Mastroianni /Manzelstvi po Italsku., La Notte/ a riesi sa italske risorgimiento - znovuzjednotenie Italie, prvy pleny a pociatky risorgimenta spadaju do roku 1815 - a o tomto je tento film. Jo a viem aj o roku 1860, kedy sa Dzuzeppe Garibaldi vylodil na Sicilii. Slusny film, rezisersky na urovni, kulisy vyborne, spokojnost, Taviani je pravom maestrom filmu, a to nielen talianskeho, ale i Europskeho. Skoda len ze vacsina mainstreamovych divakov ich nepozna - tym xpokojnosti staci, ze ulietavaju na dementalnych picozach ako je Spajdrdement ci men ci jaxa to vola, Kapitan Banglades ci Amerika - a potom su v kurze e este vsetky tie Tchory, Ant Many, nasrane blikajuce turbokonzervy /teda zase pardon, chcel som napisat Iron meni/ .......atd atd atd . 86 % (09.06.2018)

Skvostná úvaha o revoluci. Fulvio stárne, omrzel ho boj, divoký sex, hledá harmonii, kterou cítil v dětství či při hraní na housle. Jenže stejně jako byl poloviční revolucionář, není schopen dotáhnout svůj návrat do konce. Už chápe, že lidé nechtějí nový řád, že je trápí spíše nemoci, ale přízraku mladých ohnivých ideálů se nedokáže zbavit. Závěr je opravdu excelentní. (03.07.2009)